The Day of the Doctor (S07E15)

Tak jsem včera konečně viděl posledního Doctora a... jsem rozladěn. Asi pár lidí naštvu, ale prostě to nemělo vůbec šťávu. Dobrý scénář, dobrá režije a hudba, všechna práce odvedena na výbornou, ale nějak to nefunguje. Billie Piper už po těch letech nějak není Rose. Ano, ani to nebyla Rose, ale nějak na ni jde vidět, že vypadla z kolotoče filmování. Můj oblíbený David Tennant stratil něco ze své roztržitosti a už je jenom jedním z Doctorů. Holt divadlo mu sedí viditelně víc. A zápletka? Fajn, už nemáme nenáviděného Doctora, ale lidumila, pro sebe sama je očištěn a kupodivu by tohle mělo být trhákem, ale celkově je tenhle film natočený prostě celkem nezáživně. Holt si s sebou nese prokletí druhé půlky poslední série, která byla hodně rozvláčná a k uzoufání unylá. Jak jsem napsal výše, jsem rozladěn... (26.11.2013)

Byla jsem naprosto unešená!!, tím, že se mi vráttl David Tannant, kterého jsem v roli Doktora tolik uznávala. Navíc mít tu možnost ho porovnat s jeho (nyní už bohužel končícím) nástupcem Mattem Smithem byl famózní zážitek! Nutno tedy říct, že David to neměl vůbec jednoduché.. Matt, jakožto současný doktor, je pro diváky nyní "ten pravý doktor", navíc jeho projev je velmi osobitý a prosadit se na scéně vedle něj, byl, podle mě, velký oříšek. Velký vliv taky mohl mít časový odstup mezi tím, kdy byl David aktivním doktorem a nyní, kdy do toho musel zase skočit. Pak moje srdce zaplesalo nad příchodem Billie Piper a třešnička na dortu v podobě Toma Bakera celé moje nadšení jenom dovršila! :))) (14.02.2014)

Naprostá extáze. Doktorovy padesátiny byly naprosto úžasné, vtipné i dramatické. Příběh mě dostal hned na začátku, kdy nás zavedl do minulosti Gallifrey. Matt Smith je výborný, ovšem David Tennant byl lepší. A naprosto bezvadné bylo, jak jim to spolu sedlo, vidět ty dva pohromadě bylo totiž neskutečně překrásné. John Hurt ty dva ale možná ještě překonává, jeho výkon je skutečně senzační. Clara je moc fajn společnice a příběh nemá chybu. Potěšila mě i Billie Piper, i když mě zklamalo, že se nepotkala jako Rose s Tennantovým Doctorem. Ano, Steven Moffat je génius. První půlhodina má neskutečně vražedné tempo. Herci bez chyby. Doktorům to skvěle ladí. Pokud mě něco dostalo, tak návraty do poslední dne Časové války na Gallifrey, ty nic nepřekonalo. A ten konec. Viděli jsme všech třináct Doctorů - dokonce i Ecclestona, což mě moc potěšilo. A Capaldi byl jen příjemná třešínka na dortu. Ten příběh je o naději - Gallifrey ještě pořád někde existuje a Doctor možná není posledním svého druhu... Na druhou stranu to s těma regeneracema může být trochu jinak, ale to odbíhám. A ten závěr - všichni Doctoři vedle sebe v jedné scéně - moje srdce plesalo radostí. Moffat dal celému seriálu nový směr a něco mi říká, že osmá série bude skutečně velmi zajímavá. A konec s Tomem Bakerem byl taky fajn. Jak už jsem psal, prvních 40 minut je naprosto neskutečná jízda, vtipná, napínavá a hlavně i docela škoující. Pak se to trochu ztrácí, ale posledních 10 minut je tak dokonalých, že se to nedá ani popsat... Opět mám tolik pocitů, že nevím co s nima. 50.narozeniny Doctora Who byly oslaveny opravdu s velkou parádou. A já jsem spokojen, jako jsem dlouho s ničím nebyl. 100%. A doufám v další kulaté výročí, bez tohohle seriálu by to totiž nebylo ono. (01.12.2013)

“You know the sound the TARDIS makes? That wheezing, groaning? That sound brings hope where ever it goes. To anyone who hears it, Doctor. Anyone. However lost. Even you.” The day of the Doctor si zaslouží plné hodnocení už jen kvůli tomu, že dokázal něco neuvěřitelného. Dokázal provázat celý seriál a vzdát mu hold, zaplnil mezery, o kterých jsem ani nevěděla, že tam jsou, dokázal vybudovat neuvěřitelnou atmosféru. Změnil směr celého seriálu a i když jsem (zatím) neviděla původní řady, cítila jsem ucelení a hlavně respekt a úctu k dřívějším řadám. Už to pro mě nejsou starší řady a novější řady, ale prostě jen Doctor who. Je to zvláštní, ale až po tomto speciálu si naplno uvědomuji, jak je tenhle seriál výjímečný... Happy anniversary, my Doctor. (25.11.2013)

Jedno se Moffatovi musí nechat, i když to občas přežene a jen horko těžko se vymotává ze svých překombinovaných zápletek, rozhodně je za všech okolností originální a navíc se nebojí riskovat, takže když už se mu příběh povede, stojí to vážně za to. A přesně tohle se stalo v toužebně očekávané epizodě k padesátému výročí. Protože dokázal v sedmdesáti pěti minutách vzdát epický hold celé dlouhé historii tohoto britského fenoménu a zároveň přijít s revolučním zvratem, který seriálu nastoluje zcela nový směr a možnosti do budoucna. Když k tomu přidám báječnou a vtipnou interakci mezi Desátým a Jedenáctým Doctorem (na které jsem se mimořádně těšila), skvělý výkon Johna Hurta, jemuž bych z fleku dala několik samostatných sérií a když jim k tomu přihrávají Rose s roztomilou Clarou, nevím co víc bych si mohla přát. Sice jsem se někdy ztrácela u narážek na klasické série, které jsem ještě neviděla, ale na diskuzích, kde se dopodrobna řeší snad i ponožky, které měl kdekterý Doctor v kterékoliv epizodě na sobě, jsem to snadno dohnala. :-) (25.11.2013)