Pán času

Doktorovo universum kolem mě prochází už po několik let, někde bych možná ještě vyštrachal tuto legendární figurku Daleka, ale až nyní, díky mé "Tennant obsesi", jsem konečně i já naplno propadl tomuto krajně originálnímu, sofistikovanému, dobrodružnému, ale taky vtipnému seriálu, u kterého je z každého bakelitového oblečku a z každé latexové masky cítit ta láska a zaujetí, se kterým k tomuto britskému národnímu pokladu všichni zúčastnění přistupují. Že přeháním? Možná, ale u málokterého současného seriálu vidím takové zapálení pro věc, jako právě tady. A je to právě toto, co mě na Doktorovi strhlo úplně nejvíc. A momentálně se už jen vezu... Napříč časem i vesmírem. (29.09.2013)

Nejdřív jsem tento britský seriál dlouho přehlížela, vůbec jsem nevěděla co si pod ním mám představit, něco o nějakém chlápkovi co lítá vesmírem či co. Ale mám hodně ráda talk show Craiga Fergusona a ten o něm každou chvilku mluvil, tak jsem si řekla,že to omrknu, abych byla v obraze. No, musím říct, že to byla láska na první pohled. Z toho chlápka se vyklubala naprosto úžasná postava a já si zamilovala nejen jeho, ale i jeho společnici Rose, její matku, Mickiho, kapitána Jacka a taky TARDIS a sonický šroubovák. Když přišel první Dalek, tak mi prvních pět minut přišel trochu legrační, ale skončilo to tak, že z toho byl jeden z nejlepších dílů první série. To se mi na seriálu líbí nejvíc, že tam sice jsou plechoví roboti, tu více či méně dobře udělané triky, ale nakonec stejně to nejlepší jsou postavy a vztahy mezi nimi. Některé díly byly scénáristicky trochu slabší, ale ono jen dívat se na Doctora je velmi příjemné. Je to velký nadšenec s mnoha nápady, plný energie, velmi zábavný, občas tak trochu šašek. Ale přijde nějaká vážná situace a najednou se ukáže jeho další stránka přes 900 let starého zkušeného a trochu vším tím děním unaveného Pána času, který vládne obrovskou autoritou. Musím říci, že Eccleston to hrál parádně a já se velmi obávala, že s jeho výměnou půjde seriál kvalitou dolů. Ale opak byl pravdou. Davida Tennanta jsem si samozřejmě zamilovala a ted' je můj oblíbený Doctor. A epizody byly čím dál lepší. Pak přišel konec druhé série a s odchodem Rose jeden z nejdojemnějších dílů vůbec. Nahradila ji trochu chladnější Martha a po ní zas přišla velmi svérázná Donna. No a pak několik vánočních speciálů a odchod mého Doctora. Matt Smith je zas trochu jiný, ale po pár dílech jsem si na něj zvykla a rozhodně mě baví, což se dá říci i o jeho dvou nových společnících. Od páté série to vzal celé scénáristicky do rukou Steven Moffat a koncepce seriálu se trochu změnila, díly jsou více provázané a také si to více pohrává s časovými paradoxy, což je jedna z věcí co mě na seriálu baví. A také to, že když máte stroj času, nikdy nevíte, kde (nebo spíše kdy) skončíte příště a jaká dobrodružství zažijete, takže se z toho nestane stereotyp. Takže pokud jste jako já dlouho seriál přehlíželi a máte rádi zábavu, dobrodružství, humor, ale i vypjaté dramatické situace a chcete třeba potkat Agátu Christie, Shakespeara nebo se podívat na konec vesmíru, zkuste Doctora Who, možná budete velmi příjemně překvapeni. (23.12.2012)

Silly and/but sweet. Tak bych mohl shrnout každý díl, který jsem viděl. Utvrdila mě v tom kromě novodobých dílů i vidění těch ze staré éry, u kterých je ta 'silliness' více zřejmá. Což neznamená, že by to bylo špatné, suspension of disbelief je mocný nástroj. Pomáhá tomu i druhé přídavné jméno z věty na začátku textu, protože co epizoda, to nějaké poselství nebo emočně vypjatý závěr - u lidí vede díl Vincent and the Doctor, já preferuji závěr The Doctor Dances. I přes všechnu tu kýčovitost a 'silliness', just that once, everybody lived. Jinak je to klasická cestovatelská vesmírná sci-fárna, tolik oblíbená pro svou žánrovou různorodost a nevyčerpatelnou zásobu námětů, i když (pochopitelně) podezřele mnoho jich končí v Británii. Všichni hlavní herci a herečky mají něco do sebe, ale z doktorů a companionů je u mě jasný top Matt Smith a duo Karen Gillan a Arthur Darvill. (29.10.2018)

Doctor Who je ze stejné sorty britské trochu ujeté a často okouzlující (a komické) "sci-fi" jako Stopařův průvodce po galaxii a Červený trpaslík (pokud se vám líbilo alespoň jedno z toho, je takřka povinnost tenhle seriál zkusit). Předem si ujasněme, že označovat Doctora Who za sci-fi by byla úrážka Asimova, Clarka a jiných, a pokud k seriálu budete přistupovat jako ke sci-fi, vydržíte ho sledovat zhruba dva díly. Jedná se o fantasy a logika a bezchybná kontinuita nikdy nebyly silné zbraně Doctora Who. Základní koncept ospravedlňuje zasazení do v podstatě jakéhokoliv prostředí, doby a jakýkoliv tón vyprávění. Vlastně mě nenapadá, kde bych viděla lepší dlouhodobě použitelnou seriálovou kostru. Nejkouzelnější ingrediencí je ovšem samotný Doktor. Ten dokáže být jak roztržitý vědátor, co všechno s nadsázkou vyřeší, tak osamělý cestovatel v čase, který je stále schopný litovat miliony životů, které obětoval, aby zachránil miliardy, na některé skutky a osoby radši zapomíná a věčně se loučí, protože nemá v povaze zůstat dlouho na jednom místě. Ať už ho charismatický Eccleston hraje jako válečného veterána, okouzlující Tennant jako excentrického romantického geeka nebo sympatický Smith jako mladého frajírka se starou duší a ošklivou historií, je těžké si titulní postavu nezamilovat. Přání do budoucna a rada tvůrcům - méně vysvětlování (tohle není Star Trek) a nafouknutých příběhových bublin bez oslnivého obsahu, víc malých dobrodružství a příběhů z neznámého prostředí a hlavně víc pokory. (20.06.2013)

Kde začít. Shrnuto do jedné věty nejlepší sci-fi seriál na světě. Nebo také nejlepší evropský seriál. Když jsem se odhodlal konečně i pustit první díl (obnovené řady), seriál mě neskutečně uchvátil. Christopher Ecclestone a jeho "fantastic" jsou prostě nezapomenutelní. Navíc skvělá společnice Rose Tyler. Navíc, když se objeví kapitán Jack Harkness, člověk je v sedmém nebi. Ale pak přijde konec řady, Jack zůstane v budoucnosti a Doktor zregeneruje. Jenže David Tennant si člověka získá už během první minizody. Jeho živelné herectví je neskutečné. Navíc hlášky "Allons-y" a "What!" jsou balzám pro uši. Přichází další nepřátelé, ale odchází nám Rose. Nejdříve jí na jeden speciál nahradí výborná Donna, ale pak přijde Martha Jones, která bohužel na Rose nestačí a je z moderních společnic nejslabší. Třetí série má ale jiné přednosti, a sice finále, kdy se vrací kapitán Jack a na scénu přichází Vládce. Finále neskutečné, ale čtvrtá řada, kdy se vrací Donna Noble ho překonává a ve finále se vrací všichni moderní společníci, společně proti Dalekům. Jejich společné řízení TARDIS je jedním z vrcholů seriálu. Pak přichází závěrečné Tennantovské speciály. První klasika, ale pak ve Vodách Marsu desátý Doktor definitivně zešílí a blíží se konec. A sice Konec času, který je nejlepším (dvoj)dílem seriálu. Pak se ale musíme rozloučit v minutách agónie s Davidem. Na scénu přichází Matt Smith coby jedenáctka. Nebudu říkat zda je lepší nebo horší, je prostě jiný. Pravda, se sířením se s odchodem Davida mi pomáhá Amy Pond, ale i Rory Williams je sympaťák. S šestou řadou navíc přichází otitulkované minizody, z nichž musím zmínit emotivní Poslední noc. Přichází sedmá řada a loučení se s Amy a Rorym v Andělé obsazují Manhattan a emotivní Roryho loučení s otcem v P.S. (nepochopím, že to není normálně natočené). Ale nemůžeme smutnit dlouho, protože přichází Clara Oswald, nemožná dívka. Seriál nám významně potemní, což je jediná chyba, takřka úplná absence humoru. Snad se to zlepší. Osmá série zlepšení skutečně přinesla. Atmosféra je možná ještě o něco temnější, ale vrátil se i humor. Navíc Peter Capaldi je naprosto skvělý. Jediný, kdo s ním u mě ještě soupeří je David Tennant. Velk překvapení byl u mě vývoj Clary. Ačkoli jsem jí měl rád už v minulé sérii, v téhle jsem si jí doslova zamiloval. K epizoda samotným. Až na dvě výjimky (Into the Dalek a hlavně Kill the Moon) jsou senzační. Hlavně Mumm in the Orient Express a Flatline jsou božské. Pro mě druhá nejlepší série. (12.11.2013)