Facka

Isabelle Adjani mi hodně připomněla výkon Sophie Marceau ve Večírku. Trpělivě se dočkáte i menší erotiky. Tragikomedie mi ale moc neseděla, chvílemi to není ani ryba ani rak, motiv s fackou a problémy s ní spojenými jaksi vyprchává, ačkoliv v jistou chvíli tvoří možný hlavní směr příběhu, Annie je tu dost málo a na přestřelky s Venturou tak není čas. Jedinou opravdu vtipnou postavu tvoří Marc (Francis Perrin). (24.05.2015)

Říkal jsem si, že ten film přece nemůže být tak blbý. Vždyť měl v době své premiéry takový úspěch. Tak jsem si ho sám bez sebemenších předsudků pustil a za sebe můžu říct, že se mi líbil a zdejší komentáře nechápu. Ale tak proti gustu žádný dišputát. Není dobré přistupovat k Facce jako k čistokrevné francouzské komedii se vším všudy. Humor zde sice je, ale v malé míře a ještě k tomu spíš nucený. Vlastně se ani nebojím říct trapný, protože Francis Perrin se mi nelíbil už v Ukradli torzo Jupitera a tady byl přímo otravný. Kdyby se všechny jeho rádoby vtipné scény vystřihly, udělalo se by se nejlíp.Facka je totiž rodinné drama a to hodně dobré. Možná s ne, příliš originální zápletkou ale velmi lidské a jako ze života. Střet dvou odlišných generací a povah (vzdělaného, přísného otce ze staré školy a mladé lehkomyslné romantické dcery) je zde vyobrazeno skoro až nadčasově a stále má co říct. Třešničkou na dortu je jako již tradičně geniální a přesný Lino Ventura, který zde hraje tak trochu sám sebe. Škoda jenom, že Anička Girardot má tak málo prostoru a filmu by možná prospělo nějakých těch 10 minut navíc. Ale to už jen tak hledám chyby, protože se mi Facka líbila jako žádný jiný film za poslední dobu. (02.04.2018)

Panečku ta sedla! Ale jinak v tomto filmu není žádný průkopnický materál. Ba naopak, jedná se o sotva průměrný scénář s ne moc zdařilou režii. Možná zajímavější je dobový hudební doprovod od Georgese Delerue. Netuším proč byl film ve své době dobře hodnocen domácími i zahraničními kritiky. A mladá Isabelle Adjani osvědčila svou hereckou extra třídu až v následujícím filmovém dramatu pod vedením Françoise Truffauta. 50%. Produkce: Gaumont (19.05.2018)

Typický francouzský film s trochou komedie i dramatu. Musím však přiznat, že kdyby tam nehrál LINO VENTURA a ANNIE GIRARDOTOVÁ, tak bych film asi zařadila níže. Je to film o boji dospívající dívky (vlastně medičky), která přecenila své síly a není schopna udělat zkoušky. Z toho vyplyne i její vztah k otci, kterého viní za rozpad rodiny. A tak dále.... Konec dobrý, všechno dobré, ikdyž film má otevřený konec a divák si tam může dosadit co chce. Já si dosadila, že chyba se napravila. (22.08.2011)

Dcera bez diskuze na facku, mám pocit, že by mohla sloužit jako odstrašující příklad plánovanému rodičovství. Neumím si představit, že bych ji měla doma, krajně otravné stvoření s myšlenkovými pochody mně zcela neznámými. Nicméně Lino Ventura v roli milujícího, chápajícího, odpouštějícího otce celou tuhle tragédii vytáhl z odpadu. Pravda, pomohla mu v té těžké práci Annie Girardot, která to svým šarmem a umem popotáhla. Hodnotí se mi dnes těžce, ale nemohu jinak, jen dvě, za ty dva, nebavilo mě to a nebýt Lina, ani Annie bych se nedočkala.. (08.01.2020)