Anna a vlci

Alegórie, podobenstvá a rôzne umelecké stvárnenia reality veľmi nemusím a tento film bol práve o tom. Možno z dôvodu obáv o svoju súčasnosť a perzekúcie sa režisér Saura uchýlil k tomu, že pripodobnil Francov režim k divným, úchylným príslušníkom rodiny kdesi v Španielsku a opatrovateľka zrejme predstavovala demokraciu. Pre mňa nudné až na záverečné minúty. (05.01.2011)

Každý v tom domě byl nějak postižen. Během filmu společně s Annou postupně zjišťujeme, že podstatně více, než se na první pohled zdálo. Než tam přišla, všichni spolu žili v nějaké záhadné symbióze, a ono to fungovalo. Anna, jediná normální postava filmu, která je v rezidenci cizincem v pravém slova smyslu, trpělivě snáší zprvu drobná příkoří a snaží se s jeho obyvateli vycházet, jak nejlépe umí. Dokonce to vypadá, že naváže i přátelství a všem pomůže najít cestu k sobě navzájem. A ten nečekaný závěr. To je fakt síla. Smekám před hereckým výkonem všech, především pak Geraldine Chaplin.Bratři tu podle Saury symbolizovali 3 podstatné rysy tehdejšího Španělska: přehnanou religiozitu, potlačovanou sexualitu a autoritářství. Film mě přinutil si na internetu zjistit, co se vlastně ve Španělsku za Francovy vlády dělo. (02.01.2009)

Surrealistický brutus. (03.12.2009)

Je mi trochu náročné přijmout, že by toto měl Saura myslet jen jako tvrdou kritiku režimu, třebaže Ana y los lobos funguje v této roli poměrně jednoznačně. Snímek totiž stojí sám o sobě i bez přísného vysvětlení a nabízí tak zvrácený pohled na podivnou rodinku, kde se šílené matince zdává o svém pohřbu, děti otevřeně a podivně mluví o smrti, zatímco tři vypečení synáčkové, titulní vlci, jsou kapitolami sami o sobě a i když mají reprezentovat různé aspekty jistého dávného režimu, tak jsou jejich podivnosti především zajímavé i z hlediska apolitického a jejich konfrontace s Annou, kdy mnohdy není jisté, zda je ona nevinnou obětí (nucení Josého obléknout si uniformu, vyzvídání u Fernanda, či vyzývání Juana k opuštění manželky) - tedy pochopitelně až k závěrečnému momentu, kde se celkem jasně a naturalisticky ukáže, kdo je obětí. Původně jsem se obávám, že se dočkám podobného zážitku jako režisérův jiný snímek Cría cuervos, ale kromě toho, že mě Vlci bavili výrazně víc, tak jde o něco přímější, perverznější a morbidnější dílo; ačkoliv co si pamatuji, tak se zde podobnosti najdou (Saura si očividně užívá zvrácené děti). Podobně jako zmiňovaný snímek se svým Porque te vas mě i tento film dohodil svoji hymnu (zde jsem si totiž vzpomněl, jak Álex Pina v jednom rozhovoru zmiňoval, jak dal svému největšímu dílo hymnu, která jej identifikuje), v tomto případě britskou válečnou píseň It's A Long Way To Tipperary. Též, netuším, zda jsem kdy něco viděl s Geraldine Chaplin, ale je to krásné doplnění si rodiny Charlieho a Oony. Z původně plánovaných čtyř hvězd oceňuji pěti, protože jde o rozhodně povedenější dílo než Salome či právě Cría Cuervos od stejného tvůrce. (20.03.2022)

Film dojemný i hrůzostrašný, film snový i realistický, film krásný a o strašných věcech. Dojemná Geraldina Chaplin, ale všichni hrají výborně drama o vášni a lidské slabosti. Filmoví kritici popisují přesahy a paralely. Asi více říkají vzdělancům a místním. Pro mne je důležitý psychologický příběh o lidech, a ten miluji. (10.01.2010)

Drsný, ale nie úplne nečakaný záver razantne ukončuje túto prehliadku vykutálenej zbierky tých najodpornejších a najplazivejších mužských indivíduí v podaní postaršieho bratského tria, kde je jeden nadržaný na sex, druhý na náboženstvo a tretí na vojačikov, každý z nich je však v podstate slabošský pokrytec. Tú kritiku štátu som tam nejako nepostrehol (iba že by ju symbolizovali tí traja bratia, každý svojou úchylkou), ale ako psychodráma to celkom funguje. Keby tá dievčina v pôsobivom podaní éterickej Geraldine Chaplin mala trochu viac rozumu, tak sa už po prvých náznakoch otočí na päte a utečie z toho prekliateho domu kade ľahšie. (03.03.2012)

Anna a vlci je španělské drama natočené roku 1973 režisérem Carlosem Saurou. Guvernantka Anna přichází do rodinného sídla. Rodinu tvoří matka se třemi syny, z nichž jeden má rodinu vlastní. Každý ze synů je svým způsobem podivínský a perverzní. Jeden chová fetišistickou lásku k uniformám a militarismu celkově, druhý je sexuálně posedlý, přestože má ženu a zdravé dcerky a nakonec třetí se považuje za jakéhosi proroka a poustevníka. Příchodem Anny se jejich úchylky prohloubí a dají do pochodu. Nikdo se pak nemůže divit jejich hypochondrické matce, že dostává záchvaty. O to více, že je to i její vina, kvůli její výchově. Z bratrů mi přišel nejméně zvrácený Fernando, který se před světem skryl do jeskyně a snažil se oprostit ode všeho materialistického a lépe poznat sebe samého. To je na jednu stranu obdivuhodné, až na to, že chtěl Anně, kterou skvěle zahrála dcera světoznámého komika Geraldine Chaplin, ostříhat vlasy. Celkově vypadal nejméně nebezpečně, ale nejenže závěrečné vraždě Anny nezabránil, ba dokonce jí napomohl. José svými dopisy připomíná perverzního člověka již od počátku. Co může způsobit oblékat chlapce do dívčích šatů, nám ukazuje postava Juana. V dospělosti je jeho největší vášní oblékání se do uniforem, přestože není voják. Jenom si na něho hraje. Což mi přijde opravdu úchylné. Je štěstí, že takovýto průběh nenastal u českého velikána Járy Cimrmana, který prožil po stránce textilní stejné dětství. Viděl jsem zde paralelu s Havlovou hrou Odcházení. Celý děj se odehrává pouze v jednom domě, je tu poněkud šílená matka a celé dílo má smysl pro absurditu. Také tu vidíme manžela, který dostane zálusk na mladou, chytrou dívku, která přijde do jeho domu. V obou dílech má velký význam symbolismus. Zde je alegoricky kritizován španělský stát a to právě éry Francisco Franca. Sauna provedl geniální podobenství, které nebylo možno cenzurovat, protože na první pohled zde narážky na režim přímo díky odlišnému prostředí nevidíme. Jsou zde kritizovány opory státu militarismus, klerikalismus a morální tabu. (02.01.2013)

Nedávno vydaný titul Levných Knih mě zlákal k zakoupení hned z několika důvodů, nicméně nenaplnil mé očekávání. Pro mě tento snímek zůstane průměrným počinem, kde již od počátečních minut je ve vzduchu zakončení filmu,(mimochodem hodně drsné) vpodstatě žádný výrazný děj, oceńuji postavu levitujícího Fernanda, mikrosopický odraz tehdejší společnosti a archetypální postavy zprostředkované trojicí bratrů - pseudovojáka, lovce-rozsévače a kajícníka - duchovního dnes asi nenajde ornou půdu jako v letech sedmdesátých. (20.12.2008)

Kdo říká, že ho ve filmu už nic nešokuje, ať si prohlédne toto drama. Zpočátku pomalu se rozvíjející příbeh vychovatelky v podivínské rodině přináší v závěru takový šok, že se Vám to bude ješte dlouho vybavovat ! (06.07.2011)

posedlost nebo kritika společnosti? o co tam jde?... to už je dneska jedno. ten film má ale rozhodně jakousi vnitřní sílu. nelze ale hovořit úplně o všem. tohle je určitě lepší vidět. to spalující slunce vypálilo všem mozky z jejich hlav. (20.12.2008)

Film, který se líně vleče, ale ten konec. (03.10.2016)

Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1978/79. (02.06.2014)