Match Point - Hra osudu

86% - Úplně jiný Allen, než jak ho známe. Žádný New York a jazz, ale Londýn a opera. Jakoby s touto změnou přišla i změna osobitého stylu. Nikdy jsem od Woodyho neviděl tak vážný film s tak výborně vypracovanou pointou. Zajímavý byl zejména vývoj divákova vztahu k hlavnímu hrdinovi a jeho počínání. Fascinující... (17.04.2006)

Woody Allen a jeho pocta, tentokrát Dostojevskému, ovšem trochu (zcela) jinak. Na Londýn a klasiku, vyměněnou za obvyklý New York a swing se zvykne během pár minut. Hodinu a půl se odbývá, dalo by se říci, tradiční Allenovské pitvání vztahů, svody a úskalí lásky, milostný trojúhelník a pod. V závěrečné půhodině přichází Woody se svým oblíbeným Fjodorem Michajlovičem naplno v poctu jeho "Zločinu a trestu". Neustále jsem si říkal, jak se mu to asi podaří vypointovat !? Přiznám se, že tohle jsem nečekal. Na takhle odzbrojující pointu jsem ani nepomyslel. Hodně tomu dopomohly přesvědčivé herecké výkony Jonathana Rhyse Meyerse, s jehož postavou jsem se dokázal ztotožnit a blonďaté sexy ďáblice Scarlett Johansson. "Match Point - Hra osudu" potvrzuje, že Woody Allen je vyzrálý filmař, který pořád umí. 95%. (26.12.2008)

Woody se podobně jako ve Vicky Cristině Barceloně vypořádává s konfliktem západního konzumního stylu života a vášnivé lásky, která jako by existovala mimo tento svět a byla s ním neslučitelná. Film napřed dostatečně dlouho rozehrává poměrně klasické schéma allenovské konverzačky, aby pak za zvuků operní árie přešel do adrenalinových vod thrilleru a o chvíli později olíznul i kapku mysteriózna. Z čistě morálního pohledu lze režiséra za ten závěr nenávidět, já ho ale pro filmový zážitek musím milovat. Nehledě na to, jak kouzelně podvratným způsobem pracuje i s motivem štěstí jako takovým; ne vždy, když míček po kontaktu s páskou dopadne na naši stranu dvorce, to musí znamenat naši celkovou prohru. (21.12.2009)

Láska bez peněz, nebo peníze bez lásky? Obyčejně vyhrává láska k penězům.. Americký Londýn a v něm motivy osudu, štěstí, vášně a chamtivosti. Nepůvodní Allen nahlíží na zločiny a poklesky, jakožto prostředky boje o místo na slunci, s lehkostí, dráždivostí i nebývalou dávkou cynismu (těžko říct, co cítil amorální penista Chris po posledním „prasátku“, ale soupeři se určitě omlouvat nebude). Apropo, případ, jehož vyšetřování se chopí Spud, snad ani nemohl dopadnout jinak.. (22.05.2018)

Je neuvěřitelné, jak si tady Woody Allen s divákem pohrává. Pořád jsem nevěděla, co z filmu vlastně nakonec vyleze. První polovinu se totiž jedná o klasický milostný trojúhelník, kde se nevyskytuje nic originálního, jenže je to tak skvělé natočené, že si režisér udržel mou pozornost po celou dobu a čekala jsem, k čemu všechno spěje. Ovšem ten závěr by mě ani nenapadl, přepadl mě naprosto nepřipravenou a já jen zírala. Skvělá pointa. Proto dávám plný počet hodnocení, protože se jedná o film, který je celou dobu o dva kroky před divákem a já miluji filmy, které mě dokážou svým vyvrcholením naprosto odzbrojit. (23.01.2011)