Match Point - Hra osudu

Na některé věci se můžete každoročně spolehnout; že v létě bude hnusně, že porostou daně, že nás nenavštíví Marťani, že Woody Allen natočí nový film. Nejspíš film vtipný, o brýlatém neurotikovi řešícím své vztahy za zvuků jazzového soundtracku v centru New Yorku. Anebo taky ne. Jeho vzepření se – již několik let nalajnovanému – schématu lze vnímat jako úmyslnou provokaci, jako snahu přebít nižší uměleckou úroveň posledních filmů, či prostě jako změnu. Match Point je smrtelně vážný (nanejvýš krutě sžíravý), odehrává se v Londýně (ne v New Yorku), jeho hrdiny jsou čerství třicátníci (ne lidé středního věku) a zlomové události podmalovává La Traviata, případně jiná operní árie (ne jazz). Match Point působí jako film mladého (ale zkušeného) režiséra, avšak pouze do momentu kdy si uvědomíte, nakolik se tento „mladík“ inspiroval dílem jistého zkušeného matadora. Všechny aspekty se totiž stále podřizují bravurnímu „allenovskému“ scénáři. Rozdíl můžeme vnímat především v míře „nesvobody“ postav, které do příběhu vstupují s předem rozdanými kartami, což podtrhuje dojem antické tragédie. Právě jejich pravidel v lehce inovovaném hávu zde Allen využívá. Důležitější než vnitřní pochody hrdinů jsou činy, ke kterým směřují. Jak potvrzuje podtitul českého názvu, Allen na atraktivním milostném čtyřúhelníku demonstruje právě onu nevyzpytatelnou hru osudu. ___ Woody Allen natočil temně moralizující (přesto ne morální) romanci o zločinu a trestu s patrnými vlivy Bible, Dostojevského a umění vůbec (proto, nejen pro tamější finanční podporu Londýn, plný galerií, muzeí a divadel). Je pravdou, že Match Point graduje velmi pozvolna, líně a opatrně a někdo by maximální snahu o kulminaci nahromaděného děje v posledních dvaceti minutách nemusel víckrát rozdýchat. Ono to skutečně připomíná vodní vír, který nudí jen při neúčastném pozorování ze břehu a který vás, když do něj spadnete, bude nemilosrdně pohlcovat s vidinou neradostného, nevyhnutelného konce. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Tommy987, jojinecko, Ajantis, mm13, Indy, Martyr (08.05.2006)

Červená knihovna. I když tohle je spíše taková rudá knihovna. Woody po letech ne zrovna dobrých filmů už potřeboval, aby mu míček přepadl, klidně i díky prasátku, přes síť na tu správnou stranu hřiště. Přesunutí do londýnských vod spolu s “pohitchcockovatěním” mu rovnou vyhrálo celou hru. A jak dokazují snímky následující, tak to nebyla pouze labutí píseň či náhoda. Naštěstí. (26.12.2008)

Moc povedený film. Krásně svůdná Scarlett a k ní skvěle padnoucí fešák Jonathan Rhys Meyers. Milostný vztah, který pro jednoho z nich skončí tragicky. Nebo pro oba? A nakonec letící prstýnek, který se odrazil od zábradlí a dopadl tam, kde byl jeho "osud". Nebo osud někoho jiného? Každopádně tento film krásně ukazuje, že nikdy nikoho nemůžeme znát a ani neznáme tak, jak si myslíme. Tento film je něco jako dokonalá přetvářka. Ukazuje lidi takové, jací nejsou. Ne za každým úsměvem, slovem nebo slzami je pravda. Většinou je to vše jen hra. Hra osudu... (24.07.2008)

Čo to bolo?! Veľmi silný príbeh, skvele prekombinovaný, skvelý scenár! Dramatická línia prvé tri štvrtiny filmu na jedničku, aj keď síce trošku spomalená, však od Woodyho by som ani inak nečakal, do poslednej polhodinky vynikajúco vmiešaný pomer thrilleru, ktorého účasť vo filme aj keby nebola, bol by úžasný, no jeho zapojením sa divák dočká úplnej geniality. Veľmi dobrý film, jedno z najväčších prekvapení, aspoň pre mňa už len kvôli tomu, že scenár a celé dielko má na svedomí Allen. Ešte tak skúsiť horror a sci-fi a žánrovo by bol kompletný. 80%. (19.04.2006)

Ako v tenise, resp. v každom športe, rozhoduje celá hra. Allen hrá vyše polovicu zápasu veľmi sústredene a s každým podaním servíruje slušne rozdané scenáristické karty a diváka strháva na svoju stranu síce nijak zvlášťnou, ale presa len krásnou formálnou hrou s gestami pravého gentlemana. Párkrát slušne kontruje už počas zapásu s loptičkou zvanou Scarlet, avšak rozhodne ten najlepší smeč - "prsteňový", si necháva až do samotného finále, v ktorom inak herne poľavil - opakuje staré známe grify-klišé a celkovo aj motivácia jeho úderov je v kritických okamžikoch málo dostačujúca. Lenže práve vďaka spomínanému smeču vychádza zo zápasu síce nie ako jednoznačný, ale stále presvedčivý víťaz. Skúsené divácke oko pri jeho poklone smerom k tlieskajúcemu publiku si nemôže definitívne nevšimnúť podobnosť jeho hry s polstoročím starým vystúpením Georga Stevensa a jeho hľadaním "Miesta na výslní" v tenisovej sieni slávy... . (09.07.2006)