Match Point - Hra osudu

Když si hlavní "hrdina" filmu Woodyho Allena (vrcholně nesympatický Jonathan Rhys Meyers) čte Zločin a trest od Dostojevského, nijak zvlášť dobře to s ním dopadnout nemůže... Nebo snad ano? Match Point je vynikající podívaná. Vůbec totiž nevadí, že se během první hodiny nestane téměř nic, co by divák nečekal, protože to, co se děje dál a zejména na konci, vše bohatě vynahradí. Musím ovšem nesouhlasit s názory, že ve filmu není humor. Je. Skrsnaskrz černý, ale je tam. (10.07.2015)

Fakt nevim jak tenhle film ohodnotit. Je fakt, ze se Woody konecne probral a natocil zase neco nadprumernyho, ale az zas takova pecka to neni. Ze zacatku film pusobi jako prumerna romanticka neoriginalni komedie, ale ke konci film nastesti pritvrdi a je tu i par originalnich veci. Na jednu stranu mi celkove film neprisel nijak zvlast originalni, je zbytecne dlouhej, navic ta furt dokola hrajici operni pisnicka byla dost otravna a z filmu se mi vybavi jen tak tri, ctyri sceny, protoze zbytek neni nijak zasadni, ale na druhou stranu, jsou tu vynikajici herecke vykony Jonathan Rhys-Meyerse, kterej me mile prekvapil, hlavne vyslech na policii byl bezchybnej. Pak tu je krasna Scarlett Johansson, ktera by ale mohla predvest trosku vic a pekne otravna Emily Mortimer (tim myslim jeji roli, ona byla fajn). A navic je tu bezchybna rezie a kamera. Je to tak mezi 3* az 4*, ale v porovnani z jinejma Woodyho novejsima kouskama ty 4* musim dat. (13.04.2006)

Woody se podobně jako ve Vicky Cristině Barceloně vypořádává s konfliktem západního konzumního stylu života a vášnivé lásky, která jako by existovala mimo tento svět a byla s ním neslučitelná. Film napřed dostatečně dlouho rozehrává poměrně klasické schéma allenovské konverzačky, aby pak za zvuků operní árie přešel do adrenalinových vod thrilleru a o chvíli později olíznul i kapku mysteriózna. Z čistě morálního pohledu lze režiséra za ten závěr nenávidět, já ho ale pro filmový zážitek musím milovat. Nehledě na to, jak kouzelně podvratným způsobem pracuje i s motivem štěstí jako takovým; ne vždy, když míček po kontaktu s páskou dopadne na naši stranu dvorce, to musí znamenat naši celkovou prohru. (21.12.2009)

Neallenovský Allen. Vždy jsem Woodyho podezírala, že si přečetl knihu Červený a černý a hrdina Match Pointu je osobitá variace na Juliána Sorela, který se intrikami a milostnými aférami snaží dostat do tzv. lepší společnosti. Nicméně zkoumání motivací Chrise Wiltona je nanejvýš přesvědčivé, od opery k Dostojevskému. Chris je podstatou své osobnosti intrikánský stratég a zároveň hazardní hráč, což je nanejvýš nebezpečná kombinace. Asi jako mix nitroglycerinu, jedlé sody a křemeliny. Vznikne dynamit. Jeho plán na vzestup hatí dvě maličkosti- vášnivá posedlost (člověk jako Chris Wilton nemůže milovat někoho jiného než sebe) a vrtkavá fortuna. Na kterou stranu sítě spadne míček? A úplně nejvíc mne pálila otázka, co cítil poté, co míček dopadnul...Ulehčení, lítost, výčitky, smutek, ztrátu, prázdnotu? Nebo lidé jako on už necítí? Nevím. A bojím se vědět. (23.04.2007)

"Nevinní občas padnou za oběť velkým cílům." Jsem slušnej týpek a hraju tenis jako Chris, ale členem britský smetánky nikdy nebudu. Jednak jsem totiž mizernej řiťolezec, nesnáším operu a problémy obvykle neřeším vraždou. Zmetek Chris to dává a to tak dobře, že i já jsem mu fandil, aby mu to prošlo. Tímto si sám sebe přestávám vážit. Ale ono je to těžký, když hlava chce nudnou životní jistotu a péro zase sexuální dračici. Nerad, ale rozumím tomu. A vlastně mě to hodně bavilo, ale ta neustále kvičící opera mě přiváděla k šílenosti. (17.01.2022)