Režie:
Pavel KrausScénář:
Radek JohnKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Jiří VáclavHrají:
Jiří Adamíra, Jiří Pleskot, Vítězslav Jandák, Jiří Schmitzer, Jiří Ptáčník, Zdeněk Rumpík, Jan Vágner, Rudolf Papežík, Jan VítObsahy(1)
Knihy francouzského spisovatele Julesa Verna, který se proslavil zejména jako autor vědecko-fantastických románů, znají čtenáři na celém světě. Jeho zaujetí pro techniku a vědu, víra v pokrok, který jejich rozvoj přinese lidstvu, Vernova nezměrná fantazie spolu s geniálním vypravěčským talentem, zajistily jeho dílu nesmrtelnost. Autorovy dramatické příběhy nejednou posloužily jako předlohy k výpravným filmům, divadelním představením a televizním adaptacím, jako je tato z roku 1980. Dobrodružný televizní film na motivy stejnojmenného Verneova románu Dvacet tisíc mil pod mořem líčí příhody tří zajatců – trosečníků na palubě legendární ponorky Nautilus. V režii P. Krause si kapitána Nema zahrál J. Adamíra, profesora Aronnaxe J. Pleskot, v neméně důležitých rolích se objevili J. Schmitzer a V. Jandák. (Česká televize)
(více)Recenze (34)
Škoda tej lacnej formy inscenácie s príliš jednoduchými interiérmi a častých nudných scén. Lebo čo sa týka vernosti predlohe, tak to bola asi najsilnejšia stránka filmu, za to plus jedna hviezda. Mnohé pamätné dialógy som si vybavil, aj keď knihu som čítal dávno, pred desaťročiami. Je pravda, že už kniha sa celá nesie v ponorkovej atmosfére niekoľkých miestností, ale spád filmu je slabý a o trikoch sa takmer ani nedá hovoriť. ()
Tato Vernerova adaptace klasické verneovské látky se přiřazuje rovnocenně k těm starším z padesátých a šedesátých let. S úspornou, avšak dostatečnou výpravou dává možnost k vyniknutí tehdy zralé generace našich herců. Osobité pojetí postavy kapitáne Nema ztvárnil Jiří Adamíra, jehož "mluvitelské" herectví tu našlo zvlášť výbornou základnu. Aniž by bylo cokoliv podstatnějšího setřeno z myšlenkového poselství této vrcholné Vernovy sci-fi, podařilo se tehdy vytvořit dílo zralé, přesvědčivé a stále divácky vděčné. ()
Tohle snad mělo být spíše rozhlasovou hrou. Zpracování je děsivé a směšné. Výprava je jedním slovem úděsná. Když profesor Aronax žasne na palubě Nautilu nad sbírkami mořských lastur, vidíme odrbané, polámané střepy. On prohlásí, že tyto poklady by mohly být ozdobou pařížského muzea. Pak několikrát špatně pojmenuje a zařadí několik schránek plžů. Stačilo před natáčením oslovit nějaké sběratele. Trikové záběry jsou ubohé i na dobu vzniku. Místo aby se použila zadní projekce, použilo se klíčování s akváriem, takže vidíme zvětšené akvarijní rybky. Děsivé dialogy jen umocňují křečovité herectví, ze kterého vybočuje snad jen Jiří Adamíra. Ateliér natřený zlatou barvou, který má vypadat jako vnitřek Nautila? Kdyby se finance použily na animovaný film, nemohlo to dopadnout hůř. ()
Našinec viděl tři (americké) adaptace tohoto románu, ale tato adaptace se nejvíc držií originálu. Především necpe tam za každou cenu nějakou pohlednou ženštinu, aby byla nějaká erotizující romantika, kterou Hollywood zprznil mnoho klasických dobrodružných příběhů. Velkou slabinou této adaptace je samozřejmě technická stránka, přece jen je vidět, že jde jen o TV inscenaci dělanou takřka na koleně, takže triky jsou již zastaralé a trochu směšné. Ale interiéry Nautila jsou přes svou jednoduchost věrohodné. Tvůrci se vcelku s úspěchem snažili obrátit svou nevýhodu (nedostatek peněz) v přednost, takže dobrodružný sci-fi příběh proměnili v komorní drama. Bohužel výkony J. Pleskota a V.Jandáka jsou jen stěží průměrné, leč Ned Land J. Schmitzera je výborný. A skvělý je ovšem J. Adamíra, to je, hlavně svým chováním, kapitán Nemo jak má dle knihy být - tajemstvím obestřený muž s vyrovnaným chováním se skořepinou neosobní vlídnosti, kterou jen občas prorazí něco z magmatu vášní pod ní vřící: "Ke čtvrté hodině odpolední jsem už nemohl ovládnout svou netrpělivost i sžíravý neklid a vrátil jsem se k hlavnímu schodišti. Palubní otvor byl otevřen. Kapitán se procházel rychlými kroky po plošině. Díval se na loď, která zůstala devět až jedenáct kilometrů za námi. Kroužil kolem ní jako šelma, a nechávaje se pronásledovat, zaváděl ji na východ. Neútočil však. Snad ještě váhal. Chtěl jsem zakročit podruhé. Ale než jsem mohl kapitána Nema oslovit, umlčel mě. "Já jsem právo! Já jsem spravedlnost!" řekl mi. "Jsem utlačený a tady je utlačovatel! To on mi zabil vše, co jsem miloval, zbožňoval, uctíval: vlast, ženu, děti, mého otce, mou matku! Vše, co nenávidím, je tam! Mlčte!" ()
Kdo by neznal příběh kapitána Nema a jeho Nautilu. Já ho pak ještě mohutně rozvinul díky knihám J. M. Trosky, který srdnatě a skvěle navázal tam, kde J. Verne skončil. O film jsem zavadil náhodou a byla to jen slavná herecká jména, díky kterým jsem na něj koukal. Jako malý jsem dostával od babičky dramatizace na LP deskách. Daly se sehnat na Národní v Domě dětské knihy - Albatrosu. A odtamtud jsem také jednou dostal k něčemu dvojelpíčko 20 000 mil pod mořem. V té době už jsem samozřejmě měl knihu přečtenou i jsem viděl Zemanův dodnes geniální skvost. Ale mluvené slovo mne tehdy moc bavilo a tahle dvojdeska supralong obzvláště! Asi si říkáte, proč to tu ten Big Bear píše. Inu proto, že mne velice zaujal text dialogů v tomto filmu. Leckde se totiž téměř kryl s deskou. Já si tu desku pamatuji dodnes. Buď tedy tvůrci jeli podle nějaké stejné knižní verze, nebo tehdy někdo někoho později inspiroval. Co se týče zpracování, tak dnes působí až úsměvně. Já tehdy TV incenace moc nemusel. Působily na mne strašně kulisově, studiově a i z hlediska triků to byla často hrůza. Ale musím říci, že dnes naopak člověk musí svým způsobem ocenit tu za prvé odvahu točit takovouto slavnou předlohu a pak i způsob jakým se s tím tvůrci popasovali. Ono točit nějakou pohádku v kulisách zámku je něco jiného než ponorka pod hladinou, případně výstupy na mořské dno! A to nemluvím o krajinách věčného ledu plných ker z nalámaného polystirenu! :-). Takže tam, kde bych dříve ubíral nakonec dnes paradoxně přidávám. Uživatel Sportovec má naprostou pravdu v tom, že oč chudší byly interiéry Nautilu o to více v nich zářilo herectví a zejména brilantní řeč hlavních hrdinů. Já pana Adamíru už od našeho prvotního filmového setkání zbožňuji i jeho hlas, takže kdo ho má rád, teohle je pro něj nutnost. Role Nema mu moc slušela. Slušně hráli i Pleskot s Jandákem, anorektickému Schmitzerovi jsem tedy roli harpunáře Ned Landa moc nevěřil :-). Trochu směšná byla ta indština se kterou se posádka Nautilu mezi sebou bavila. Ale jinak na svoji dobu hodně zajímavá záležitost plná i skvělých Verneových myšlenek. Například - co kdyby takováto technologie padla do rukou země, která by ji chtěla užít k válčení? S přihlédnutím k faktu, že román byl psán dávno před spuštěním první ponorky a že dnes jaderné ponorky mají schopnost zničit nejeden kontinent, z těch prorockých slov pana Vernea až mrazí. Dávám za tři perly. * * * ()
Reklama