Goyovy přízraky

Hlavní postavou nejnovějšího Formanova filmu není ani Goya, ani Ines či bratr Lorenzo. Je to doba - doba, ať už jakákoliv, je vždy ke "svým" lidem krutá, smýká jimi v pavučině dějin sem a tam a nerozlišuje mezi "dobrými" a "zlými", mezi vinnými a nevinnými. Pokud bychom snad chtěli Goyovy přízraky srovnat s filmy jiných režisérů Formanova formátu, mohly by obstát. Když ale srovnáme Formana s Formanem, najdeme bohužel [a nebo bohudík :-) ] mnoho povedenějších, filmařsky vybroušenějších, pohyblivých obrázků. Tím nechci říct, že by se mi tento film nelíbil, jen podotýkám, že Forman umí i líp, resp. obrázky jsou pěkné, ale chtělo by to silnější příběh, (03.02.2007)

Nezpochybňuji sdělení a silnou myšlenku, o kterou se Forman snažil. Jenom bych použil srovnání. Zatímco takový ´Amadeus´ je jako nadívaný krocan s delikatestní nádivkou, křupavými smaženými bramborami a vydatnou zeleninovou oblohou, k tomu s rakvičkou se šlehačkou jako nádavkem a vínem Sauvignon Blanc, ročník 2004, Goyovy přízraky mi v tomhle – uznávám, prapodivném – srovnání asociují topinku s česnekem a sklenkou magnésie. Nic ve zlým, taky se člověk nají, ale s rozdílným výsledným efektem pro jeho chuťové pohárky :o) (09.03.2008)

Tak tohle se Formanovi moc nepovedlo. Film nemá vůbec žádné tempo. Některé scény jsou fakt dobré a zajímavé, u jiných se zase nudím a pořád koukám na hodinky. Příběh mohl být také lepší. V první půli filmu se to slušně rozjede, aby se to později zabilo pouhým hledáním ztracené dcery. Herci jsou ale docela v poho, akorát tomu Javieru Bardemu jsem nemohl přijít na chuť. Vcelku to vypadá spíš jako televizní adaptace a ne jako dobrý historický film do kin. Velká škoda (15.07.2007)

Po všech těch negativních ohlasech, komentářích a recenzích jsem se trochu bál...ale zbytečně. Goyovy přízraky nejsou vůbec špatný film, žádný propadák se nekonal, není to ani zdaleka Formanova ostuda nebo známka přechodu za zenit... Zklamáním to může být pro někoho, kdo čeká životopisný film a nemá chuť se nimrat v nějakých hlubších souvislostech..... Tady ale (z mého pohledu) nejde o individuální příběhy jednotlivých lidí, Forman se snažil načrtnout princip vlády ideologií - a že věděl moc dobře, o čem točí... Jeho zkušenosti s nacistickým i komunistickým režimem se už z podstaty neliší od těch, které byly zobrazeny v tomto filmu. Tady nešlo o primární útok na katolickou církev (byť by to u Jean-Claude Carriéra, dvorního scénáristy Luise Buńuela, nebylo až tak překvapivé), nešlo ani o konkrétní osudy pološílené dívky hledající své dítě, nýbrž šlo o reflexi dějinného kolotoče zvěrstev, ideologických výplachů, nesnášenlivosti, krutosti... Lze možná Formanovi vytknout jistou zkratkovitost, ale na druhou stranu řekl vše podstatné: Totalita vytlačila totalitu, násilí se prohodilo s násilím, symboly změnily svoji podobu, nikoli však podstatu. Historie se opakuje - lidé i nadále budou převlékat kabáty, prostituovat se, snažit se ovládat druhé, mít co největší moc, likvidovat názorové oponenty... Trochu mi zatrnulo při tom patnáctiletém skoku, bál jsem se, že Forman takhle stupidně odbyde jednu epizodu (Inés)... Vše ale mělo logické a velice působivé rozuzlení. Skvělým způsobem zahrál Javier Bardem, po technické stránce byl film také velice dobrý (i když nijak objevný). Silnou stránkou byla hudba Varhana Bauera. A že se vytratil Formanův rukopis? Eé... Tohle je stále Ten Forman... (23.03.2007)

Nebýt toho konce, tvářil bych se po celý film tak nějak neutrálně, průměrně a nedbale nudně. Goya byl člověk, z masa a kůže a tak i on je zde brán jako obyčejný člověk i když to v životě neměl dozajista jednoduché. Nejhorší je, že to může člověka potkat kdykoliv, kdekoliv a osud si nevybere zdali je to bohatý, hodný, zlý nebo chytrý člověk, každopádně se s tím popral jak nejlíp dokázal. Ten konec mě, ale dokázal šokovat, tak jak to celý film neuměl. Nádherná hudba a celá ta absurdita kolem toho jen dokazovala, že tehdejší atmosféra nebyla žádné kafe. Miloš Forman rozhodně umí natáčet, ale jak zde plno lidí řiká, dokáže také natočit film a i když je průměrný, na konci si dá tak neskonale záležet, že nedokáže být špatným. Goya nebyl výrazným člověkem, jako je řada jiných, ale dokázal se podepsat na historii Evropy, takovým způsobem, že bychom na něj neměli zapomínat a díky tomuto filmu hlavně připomínat. Miloš Forman nešokuje, ale dokazuje, že absurdita je všude kolem nás. (03.01.2008)