Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrají:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Dyková, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Miroslav Táborský, Věra Tichánková, Jana Plodková (více)Obsahy(1)
Bývalý učitel Josef Tkaloun se rozhodl definitivně opustit žáky, ale rozhodně se nehodlá smířit s pozicí důchodce, trávícího čas na lavičce v parku. Je plný energie, nápadů i chlapských tužeb a nemíní zestárnout v nečinnosti. Navzdory nesouhlasu manželky Elišky, která se sarkastickým nadhledem komentuje všechny jeho aktivity, přijímá brigádnické místo ve výkupu lahví menšího supermarketu. Malý prostor, kde se potkávají lahve s lahvemi a lidé s lidmi, je svébytným mikrosvětem, plným tragikomických osudů. Tkaloun dokáže být nejen jejich pozorovatelem, i když v jeho režii dostávají situace občas poněkud groteskní obrysy. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (1 115)
Další český snímek a o českých lidech. Už mě unavují podobné snímky, které stokrát omleté téma chtějí uchopit jinak, ale většinou to skončí stejně nebo podobně jako u předešlých pokusů. Nejsem milovník ani odpůrce obou Svěráků, i když je asi pravdou, že Zdeňka mám raději. Film je dost přeceňovaný a kvalitní je možná tak vzhledem k české tvorbě posledních let, ale jinak je nepřekvapivý a tváří se příjemněji než jaký doopravdy je. Lehké vtípky v podobě spálení rychlovarné konvice jsou spíše trapnými třešničkami na dortu, který mě nezachutnal. Vedle všech zbytečností, které nedokážu ocenit ani nechápu zbytečné "erotické" scény představ hlavní postavy, které mě nejen nechávali velmi chladným, ale přišli mi příliš strojené a umělé. Ve Vratných lahvích se objevuje velká většina dnešní herecké "špičky", což se dalo očekávat, protože média i propagace snímku chvílemi mluví jako by "Kdo nepůjde na Vratné lahve není pravý čech" a to se mi nelíbí. Snad jednou budou mít režiséři a herci tolik chutě točit sci-fi nebo nějaký český horor jako mají dnes do těchto nudných a nespočetně natočených lidských příběhů a témat. ()
Málokterý film ve mně zanechá něco, k čemu se v myšlenkách vracím cestou z kina, večer i druhý den - Vratné lahve ano. Jsou filmem spíše Zdeňka než Jana, ale s tím nemám problém. Jsou osobnější a pod povrchem smutnější než Kolja nebo Obecná škola (nic proti!), jsou upřímné a nenalhávají nám, že každý konec je šťastný. A vedle toho pořád skvěle baví. Jan navíc dokázal, že pod jeho vedením dokáže i Jiří Macháček vyplout ze série karikatur a zahrát přirozeně sympatickou postavu. Do kina na Lahve zajdu aspoň ještě jednou. P.S. I napodruhé jsou Lahve skvělá zábava a vedle Obecné školy asi můj nejoblíbenější Janův film. ()
Film který ve vás vyroste jako strom. Při zhlédnutí si vzpomenete na své rodiče a velmi pravděpodobně si představíte jaké to bude, až poprvé zažijete všechny tyhle věci. První dítě, první vnouče, první důchod, první pohřeb kamaráda. Zdeněk Svěrak všechny tyhle pocity věrně reprodukuje a pevně svírá otěže filmu. Jako by Svěrák junior ani nebyl na place. Jeho ruku za kamerou vnímáte snad jen díky kvalitnímu řemeslu a pečlivému vedení herců (i ten Macháček odhodil škatulky a "ty vole", je fakt dobrej :). Zřejmě bych nesrovnával se staršími "srdcovými svěráky" (ať už otcovými nebo synovými), na to mi příliš vadily některé detaily (snové scény ve vlaku, občasná ztráta směru a samozřejmě kultovní kolo) a celkové vyznění. Ale možná to byl záměr... narozdíl od Obecné školy nebo Kolji, kteří z vás dojí emoce na počkání, potřebují Vratné láhve trochu času a odstupu. U někoho to budou dny nebo týdny, u jiného měsíce či roky. (70%) ()
Až na nepovedenou scénu pádu z kola dokonale povedený film. Některé scény (a není jich málo) jsou ale plně opsané ze života. Myslím, že nebudu jediná, kdo měl při sledování pocit, že se octnul doma v kuchyni při žabomyších sporech. Ale právě to, že vše končí dobře, trochu svěrákovsky zidealizovaně, s jeho typickým hřejivým humorem, dělá z filmu příjemný zážitek, který pohladí. Jiným režisérům bych výše zmiňované atributy vytkla, ne však Svěrákovi. Navíc je mu nutno přičíst k dobru, že tak jako už mnohokrát, dokázal napsat film skutečně pro celou rodinu (ačkoli může u mnohých toto označení vyvolat spíše pocit nechuti), film oslovující každou generaci. Tandem Svěrák & Svěrák nikdy nezklame. ()
Asi nejlepší domácí komedie posledních let připomíná, že i dnes lze vyprávět a natáčet o citlivých věcech života s nadhledem, taktem, vkusem, vtipem, moudrostí. Určitě mnoho ve filmu znamená kamera (nejen záběry Prahy, ale i nemilosrdné detaily obličejů obou protagonistů). O bědách a slotách devadesátých i pozdějších let na minimální ploše, sevřeně střídmými prostředky, LÁHVE říkají takřka vše. Tápavé ztrácení a znovunacházení manželské lásky se v závěru filmu mění v její rehabilitaci (odzbrojující Svěrákovo přiznání, že při psaní scénáře hojně čerpal z vlastního soukromí; musí žít s nadmíru velkorysou a chápavou manželkou; všechna čest a sláva). Zdá se, že režisér byl v tomto případě i tak trochu scénáristou. Filmu to určitě prospělo. A českému divákovi, hladovému po kvalitních domácích novinkách, jistě také. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (87)
- Zdeněk Svěrák kvůli své roli chodil „na stáž“ do supermarketu Delvita (dnes Billa) na Petřinách, aby do detailů poznal výkup lahví. Musel se naučit brát lahve po třech a tahat přepravky. Nastupoval vždy v šest hodin ráno a končil v osm večer, a nakonec si připadal, jako kdyby tam byl skutečně zaměstnaný. (mar48)
- Ve 37. minutě filmu prohlásí Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák) vůči mluvkovi (Pavel Landovský) větu: "Pane Majore během, hlásím, že po dobu mé služby se nic mimořádného nestalo." Prakticky stejnou větu prohlásil Pavel Landovský ve své roli ve filmu Černí baroni (1992). (Panfilmex)
- Když si povídá Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák) se svou manželkou před obchodem, tak zrovna projíždí tramvaj číslo 5, ale v dalším střihu je z ní rázem tramvaj číslo 9. (BloodMax)
Reklama