8 žen

Tak to je něco extra... Je to detektivka? Komedie? Muzikál? Od každého kousek. Ovšem posledních dvacet minut děj sklouzává do nepříjemně otevřeného psychologického dramatu, kdy všechny zlosti a špatnosti vyplouvají masivně napovrch. Ozon dokázal právě tímto dusným a originálním závěrem dodat předchozím minutám, zabředlých ve vodách muzikálové komedie, hlubší a drsnější rozměr. O ona vizuální stylizace - křiklavě barevné dekorace, okna, za kterými sněží - idealistický motiv opakující se ve filmu tolikrát - podtrhuje tíhu sdělovaného. A herecké výkony?! Ne nadarmo byla oceněna skvadra hereček Stříbrným medvědem za rok 2002 dohromady. I když třeba Isabelle Huppert mi v jistým okamžicích připadala příliš přeexponovaná, ale ono se to k té divadelní stylizaci celého příběhu vlastně hodilo (a ta hudební čísla to vlastně také dokazují). (15.01.2006)

Krásný dům plný půvabných a elegantních žen, jeden nebožtík s kudlou v zádech, přestřihnutá telefonní šňůra, venku sněhová vánice a nepojízdné auto.. Tvůrci to rozehráli úchvatným způsobem, francouzská detektivka ve zcela nečekaném kabátku, s tancem, zpěvem a postupným odkrýváním jednotlivých tajemství.. Celé je to nesmírně hravé, zábavné a hlavně originální propojení žánrů, u mě filmová spokojenost.. (12.05.2022)

Zajímavá podívaná, které by sice více seděla prkna divadelní, ale film své kvality má také. Dějově jde o prachobyčejnou detektivku, ve které není detektiv jeden, ale hned osm, a všichni ženského pohlaví a všichni jsou zároveň podezřelí (respektive podezřelé). Osm žen a jedna mrtvola, v podání Francoise Ozona, je hereckým galakoncert francouzských hvězd dvou generací a nebýt těch muzikálových vsuvek, které rozbíjejí jinak výborně stupňované napětí, tak bych jej chválil ještě víc. Škoda. Stejně tak i závěr po rozřešení mi přijde naprosto nelogickým vyvrcholením a postavením celého příběhu na hlavu. Takže musím jít dolů na tři. [leden 2006] (12.01.2006)

Hra Roberta Thomase "8 žen" proběhla celým Českem, hrála se i v Lanškrouně, Boleslavi, Bydžově, větší města pomíjím. Každá z žen se tu prezentuje nejen svou humorně pojatou povahou, ale i písničkou (texty viz youtube). Humor a písničky jsou dobře dohromady, dobře to vypadá i dobře to zní. Samozřejmě si můžeme přitom současně přehrávat "pohlavně" opačnou verzi: člověk s dýkou je žena. Peripetie mohou být obdobné, jen závěr se bude nejspíš lišit. Zdánlivá oběť vyrazí z pokoje a všechny falešníky postřílí. Pozn.: Ludivine Sagnier (Catherine), která všechno zosnovala, zpívá: "Papa papa papa t'es plus dans l'coup papa - taťko, taťko, taťko, jaksi už nejseš ve formě taťko". (14.01.2019)

Provokativní, svěží a hravé. Vánoce, francouzský venkov, buržoazní dům, osmička žen a pán domu s kudlou v zádech. A spousta rodinných kostlivců k tomu. François Ozon látku nebere smrtelně vážně, ale předkládá ji s elegancí a vytříbeným stylem, svou osmičku nabízí z přesně typizovaných postav. Pěvecké mezihry jsou fajn, herecké výkony pak bez výjimek bezchybné – o jedno velké jeviště se neperou, ale dělí. Milé detektivní setkání, které funguje i po letech. (21.01.2018)