Peníze těch druhých

Velmi impozantní filmové dílo ze světa bank a jejich intrik. Objeví se finanční skandál při kterém za nic nikdo z vedení banky pochopitelně nemůže a vina se svede na nevinného úředníka, se kterým se to začne táhnout životem a tak se rozhodne o obraně. Stále platná ukázka moci určitých lidí ve světě financí. Na snímku však zaráží ohromná poklidnost bez sebemenších emocí. Těžko říci jestli je to jen dabingem, ale takto se snáší nad celý dílem jako celku ponurá nezáživnost. Velice silný scénář tento neduh ale zcela vynahradí. Psychologický rozsah celého děje tomu dává patřičnou atmosféru, která do posledního okamžiku drží nejistotu na obou stranách barikády. Co víc dodat. Velmi povedené dnes už starší dílo nepostrádající nic na své exkluzivitě. (09.10.2015)

Tak nekompromisní kritiku politické manipulace v kapitalistické spoločnosti aby jeden pohledal. Christian de Chalonge sáhl po předloze, jejíž volbu bych spíše tipoval na Costa-Gavrase. Ale výsledkem není žádný thriller costa-gavrasovského ražení, zato ale stejně tak sugestivní psychologické drama z prostředí bankovního domu. Přiznám se, že jsem od de Chalonga po dvou nepříliš pozitivních zkušenostech ve znamení nepříjemně podivných filmových zážitků už nic skvělého neočekával. Ale tentokrát je režisérův film nejen umělecky osobitý, ale i hodně napínavý (i díky osobité výstavbě příběhu s retrospektivním odhalováním historie případu v první polovině) a de Chalonge mi jako režisér do třetice konečně sedl. Nasmínání dialogů v poloprázdných interiérech nejednou připomíná navzdory barevnému vizuálu černobílou kameru, ty dlouhé chodby a velké místnosti v úředních budovách vytvářejí místy až kafkovskou atmosféru, skvěle vrcholící v soudním procesu (jenž je zde velmi netradičně zabíraný z otevřených chodeb do síně plných davu a v pozadí doprovázený psychedelickou hudbou). Rozehraný herecký duel mezi Trintigantem (v roli obětě systému) a Serraultem (coby chamtivým manipulativním bankéřem) má v sobě tak silné grády, že dokáže směle překrýt i menší herecké slabiny Catherine Deneuve, která mi zde po boku pánů připadala jako pouhá okrasa a snesla by ve výsledku možná ještě méně prostoru. Ba co víc, tento film je skvělý natolik, že mi výjimečně nevadil ani tradičně prkenný Claude Brasseur. Sílou výpovědě a filmařskými kvality jsou dle mého názoru Peníze těch druhých srovnatelné s tuzemským Obžalovaným (1964), byť každý z těchto dvou filmů podává výpověď o politicky odlišném systému. 85% (05.12.2020)

Zajímavě vyhrocený a zároveň působivě natočený film, ve kterém nespravedlivě propuštěný úředník (Jean-Louis Trintignant) banky hledá důkaz své neviny, aby nejen očistil své jméno, a zároveň mohl znovu najít novou kvalifikovanou práci a také svou tvář. Cesta to není právě snadná, s pocitem osobního selhání role živitele rodiny, tlaku veřejného mínění a nejasné osobní perspektivy, se nebojuje právě snadno, navíc když je protivníkem silná banka. (26.07.2009)

Film pre ekonómov a pracovníkov banky. Ale aj pre tých, ktorí radi sledujú prípady obetných baránkov, ktorí sa vzoprú nechutnej mašine korupcie v nejakej príšernej inštitúcii, akou môže byť napríklad banka. O čo presne ide, som nechápal, ale nebolo to smerodatné. Očakával som takú francúzsku krimi klasiku, kde sú naháňačky v autách po Paríži, nejaké to strieľanie, sex, prehľadávanie bytov a pod., z tohto hľadiska považujem tento film za veľmi originálny. Ak by som chcel silou mocou porovnať, Pollackova Firma je film, ktorý sa Peniazom tých druhých v niečom blíži. Ale je akčnejšia. (18.09.2015)

Velice kvalitní inflační drama se zajímavým psychologickým obsahem. Kdyby to nebylo tolik "užvaněné", dal bych snad i pět hvězd a to hlavně díky kvalitním hercům, zajímavému režijnímu řešení a také za působivou hudbu. Připomněla mi hudbu Zdeňka Lišky. Poctivá francouzská klasická filmařina s dobrým scénářem a mimochodem i dobrým dabingem ČT. (02.10.2015)