Obsluhoval jsem anglického krále

Hrabal na všechny způsoby - nic, co by mi přidalo na zdraví. Tím spíš sofistikovaně se tvářící product placement, z něhož je patronát TV Nova cítit na sto chmelových honů. Hodnocení navýšily skvělé Březinovy notičky, které jako milovník kvalitní filmové hudby ignorovat nedokážu. Douška na konec: je zajímavé, jak se s přibývajícími zářezy stává prakticky všechno, na co si v tomhle filmu ukáži, více a více průstřelným. Momentálně oškubaných 2,5*. (07.04.2007)

85% - Nečetl jsem Hrabalovu předlohu, ale až ji přečtu, nechám své hodnocení tohoto filmu tak jak je. Proč? Protože mě tento film motivoval více než cokoli jiného k její četbě, a hlavně proto, že když jsem odcházel z kina, bylo mi, jako by mě jakási neviditelná ruka stále hladila na duši. Cítím ji i při psaní tohoto komentáře. Jiří Menzel se nezměnil. Jeho osobitý styl vyprávění, smysl pro poetičnost, erotiku, ironii, pohodu (onu českou hodnotu č.1)… To vše mu zůstalo, a mě tím nadchnul. Ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále je svým způsobem obsaženo mnoho věcí, které se dají těžko prezentovat, aniž by divákovo ego, či vkus zůstaly nerušeny. Mluvím zejména o prosté touze po movitosti, pohodě, o mentalitě typu „nás se to netýká“, o třídní hierarchii, a hlavně o ironii osudu – to vše očima postavy krásně jednoduché a otevřené, která nechybí snad v žádném z režisérových opusů. Bylo by toho ještě mnoho - je zde plno lahodných symbolů (spokojený tanec s jídlem, zrcadlové scény, rozhazování peří, atd.), ale není nutno o tom psát, to se musí vidět. Překrásné řemeslné zpracování a výtečné herecké výkony. Hudba Aleše Březiny mě uváděla občas do rozpaků. Nejprve kopie Smetanovských tanců, pak kopie Krkonošských pohádek (ano, nápadná asociace při oparu v sudetech), pak další falzifikát, tentokrát Strausse… Ale neurazilo mě to, spíše pobavilo, a naopak to podpořilo atmosféru filmu (snad až na pár nastavovaných opakování téhož). Vzpomínal jsem nostalgicky na Menzelova dvorního skladatele Jiřího Šusta… Pro mě byl tento film krásným zážitkem, a rád se k němu vrátím. (23.03.2007)

Krátce řečeno: Noční můra Laury Mulvey. Obšírněji řečeno: Jiří Menzel je chlípný prase. Vlastně se není čemu divit. Do sedmačtyřiceti žil s maminkou, a ta mu prosím chystala snídaně do postele. Ženil se pozdě, protože mu staromládenectví bylo pohodlnější, teprve v roce 2004 s o čtyřicet let mladší studentkou Olgou Kelymanovou. Rád křížil paže na prsou, anebo vsouval při natáčení jednu ruku napoleonsky mezi knoflíky kabátu... a oddával se zhoubné neřesti onanie, či preferujete-li hovorovější češtinu, honil tágo. Na sex jako takový ve filmu nikdy nedojde, poněvadž s tím, jak odolával Menzel ženitbě, závažně pokulhával i jeho pohlavní život. Žena byla a je Menzelovi nedosažitelným barvotiskovým obrázkem. Radikální feministky upozorňují na to, že slast pohledu na barvotiskové obrázky, skopofilie, je jedním z hlavních požitků, které film divákovi nabízí. Vztah k pohledu se ale liší podle pohlaví. Feministky mluví převážně o tzv. mužském pohledu, pro který je podle ní film vystavěn. Mužské postavy jakožto zástupci diváka jsou nositelé pohledu zaměřeného na ženu-obraz, charakterizovanou právě svým bytím-pro-pohled. Zjednodušeně řečeno, divákův voyeurismus a sadistická touha zmocnit se obrazu ženy na plátně jsou uspokojovány identifikací s hrdinou příběhu, kterému je takovéto zmocnění dovoleno. Není jím zde ovšem číšník Jan Dítě, nýbrž a přednostně režisér sám. (17.11.2009)

Kdo jiný by měl filmově ztvárnit lépe film „Obsluhoval jsem anglického krále“, než Jiří Menzl, jeho předešlá úspěšná tvorba hrabalovských titulů, a také přátelství k tvůrci příběhu, je k tomu přímo předurčovala. Hrabal byl vždy velmi žádaný. Jeho knihy, svého času, byli oblíbeným tématem v totalitním čase české literatury, a kdo neviděl Slavnosti sněženek, Skřivánci na niti či Oscarové Ostře sledované vlaky, byl považován za kulturního neznaboha. Oscarový režisér Československého filmu, Jiří Menzel se pokusil natočit stěžejní dílo Bohumila Hrabala, vyprávěné retrospektivní vzpomínky chudého pikolíka, který na sklonku svého času, hledá v paměti utkvělé příhody, které prožil v třicátých letech. Film má méně dobrých momentů ve srovnání z předešlé tvorby Jiřího Menzla, ale taky dost únavných scén, které tam být nemuseli. Film ke konci už ztrácí kouzlo, umělecká gradace tam není. Filmu by více prospělo méně okázalosti, ale více filmařské poezie v hrabalovském duchu, která byla v dřívějších filmech toliko prezentována a divákem žádaná. (05.11.2007)

Nie každý asi čakal to, čo dostal. Ja napríklad, som čakal ľahšiu drámu s komediálnym nádychom, ktorými je Menzel taký známy. Čo som však nečakal, je to, že sa budem nudiť. Príbeh je osviežujúco a originálne prerozprávaný, pár sviežich okamihov a ženské prsia to však nezachráni. Človek sa aspoň dočkal v celku skromného a príjemného konca. Potešila však najmä prítomnosť slovenských hercov, ktorý, keď už nie doma, sa presadia úspešne aspoň takto. 60%. (12.02.2007)