Režie:
Jiří MenzelScénář:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Ivan Barnev, Oldřich Kaiser, Julia Jentsch, Zuzana Fialová, Milan Lasica, Marián Labuda st., Martin Huba, Josef Abrhám, Jiří Lábus, Jaromír Dulava (více)Obsahy(1)
Číšník Jan Dítě toho v životě prožil mnoho a ocitl se nahoře i úplně dole. Začínal jako prodavač párků na nádraží, ale od chvíle, kdy poznal magickou moc peněz, toužil stát se milionářem. V hotelu U Zlatého města Praha poznal Jan zkušeného cesťáka a velkého labužníka Waldena, který mu dal řadu dobrých rad. Díky němu také nakrátko získá místo v luxusním hotelu Tichota, odkud odejde do pražského hotelu Paříž, bravurně ovládaného vrchním Skřivánkem, vzdělaným mužem, mluvícím mnoha jazyky a hrdým na to, že měl tu čest obsluhovat anglického krále. Od něj se Jan mnohému přiučí. Když nenápadně podrazí nohu oblíbenému číšníkovi hoteliéra Brandejse, postoupí na jeho místo a začne obsluhovat v salónku, kde se scházejí milionáři k opulentním hostinám. Vrcholem jeho kariéry je hostina, kterou uspořádá habešský císař, a za niž Jan získá řád místo pana Skřivánka. Z hotelu Paříž je vyhozen poté, co se v napjaté politické situaci po zabrání Sudet začne scházet s fanatickou Němkou Lízou. Ta ho jako partnera odmítá, protože není Němec, když si však Jan vzpomene na německé předky, vezme ho na milost a v době, kdy jsou čeští vlastenci popravováni po atentátu na Heydricha, se za něj provdá. Jan se vrací jako číšník do hotelu Tichota. Zatímco fanatická Líza odjíždí na frontu, Jan sbírá známky, které budou mít po válce velkou cenu, jak mu poradil pan Walden, který skončil v plynové komoře. Zahyne také Líza a Jan si po válce koupí za známky hotel Tichota. Skutečně se stane milionářem, ovšem jen nakrátko. (TV Nova)
(více)Videa (4)
Recenze (831)
Já vím, nejsou to "Ostře sledované vlaky" ani "Postřižiny", ale já mám Menzelovu poetiku, ze které láska k filmu přímo srší, prostě ráda. Jeho nejnovější snímek má několik opravdu kouzelných a nezapomenutelných momentů - výstižnější by spíš bylo říct, že je z takových momentů poskládán, děj tu vůbec není podstatný. Hlavní je TEN feeling. A Barnev je coby Jan Dítě odzbrojující, i když kolikrát zavrženíhodný, hrdina. ()
Dlouholetá pauza Jiřímu Menzelovi rozhodně neprospěla, jelikož z něj za tu dobu vyprchlo všechno cítění opravdového umělce. Jediné co zůstalo, je zručné řemeslo (společně s kameramanem Jaromírem Šofrem dělají opravdové divy), které však zoufale absentuje jakoukoliv šťávu v podobě autorského vkladu a opravdových emocí. Ty necelé dvě hodinky jsou naaranžovány v samoúčelně efektní kabátek, kterým Menzel chce navodit klasickou retro atmosféru a zároveň se trochu inovovat a přiblížit současným trendům (příšerné triky v podobě letících známek a peněz), bohužel výsledkem je neúměrný kýč (byť v několika případech záměrný). V tragikomickém ději se moc místa pro komiku nenašlo a na tragiku rezignoval Menzel úplně (vyjma postavičky vrchního Skřivánka ve fenomenálním podání Martina Huby). Ivan Barnev v hlavní roli vyplňuje pojem „pikolík“ do posledního detailu, zatímco filozofující Oldřich Kaiser jde tak trošku mimo celý děj, byť je jeho vypravěčem. Zbytek hereckého osazenstva tak příběhem pouze proplouvá (vyjma vzpomínaného Martina Huby) a nezanechávají po sobě ani kousíček hodný zapamatování – a tak se vlastně tváří celý film. Suchý průměr, nic proti ničemu, na kterém rozhodně nejde vidět, jak moc je tento projekt vysněný. Vysněný natolik, že se kvůli němu muselo i bičem práskat. ()
Poprvé a doufám, že naposledy se J.Menzel s B.Hrabalem minul. Naprostý průšvih. Pokud jsem si při četbě skvělé předlohy myslel, že je nefilmovatelná, ale že pan Menzel z ní udělá opět úžasný film, jelikož o předchozích filmech podle Hrabala jsem si také myslel, že dost dobře natočit nejdou, pak je zklamání nesmírné. Na čtyřikrát se mi podařilo, spíše ze zvědavosti a s notnou dávkou masochismu, film zhlédnout. Hvězdy jsou za snahu a nelehké natáčení, zejména ono nedůstojné se tahání o předlohu s panem Kachyňou. Nu, možná že by tehdy K.Kachyňa látku uchopil s větším citem i vervou. Koneckonců pro natočení erotikou jiskřícího příběhu by měl daleko lepší předpoklady ()
Knihu jsem nečetl, proto je můj pohled jednostranný... A zřejmě z tohoto důvodu je můj názor na cestu pikolíka Dítěte za poznáním ,, je-li lidstvo potomstvo zlé, blbé a zločiné, a jestli být milionářem je ten nejsladší pocit" víceméně kladný. Nemohu mít nic proti Menzelovu přepisu, ale nemám nic ani proti jeho režii. Byl jsem schopen zde objevit krásné pasáže (slečna upijející grog), nebo obrazy žen, které Menzel zobrazuje s poetikou sobě vlastní. Stejně tak skládanka z mnoha krátkých příběhů a hlavně postav, kdy každá má svoji malou (Lábus, Dulava) či větší (Huba, Labuda) roli, na mne činila kompaktní dojmem. Ale přesto souhlasím se všemi názory, že toto dílo nepatří k Menzelovu vrcholu. Ale i kdyby ve mne zůstala při vzpomínce na tento film jen touha vyzkoušet, jestli je lepší zasypat ženu květinami nebo penězi a jak to vypadá u Rajských, nepovažoval bych to za málo. ()
Že Jiří Menzel v současné formě na Hrabalův originál nestačí, to bych pochopil a akceptoval. To, že ze strhujícího přerodu prázdné nádoby jménem Dítě, která jako nomen omen naivně proplouvá bouřemi dějin, v poustevnického filozofa ezopovského ražení uhnětl jakousi pofidérní zkazku o švejkovsky nablblém pijákovi plzeňského bych snad také zkousl. Kdyby však byl "Obsluhoval jsem anglického krále" film poetický, vtipný, soudržný. Jenže on není. Soudržný vyprávějící subjekt Hrabalova románu nahradil mizerný Barnev a marně zachraňující Kaiser, z divokého chrlení barvitých historek zbylo torzovité a křečovité pásmo groteskních výjevů, která Menzel seká bez zájmu, nápadu a poetiky. Film běží po většinu času na volnoběh a z letargie mě probral jen Martin Huba, Milan Lasica, několik pěkných momentů Oldřicha Kaisera a vyvedený úvod. Z výborných historek knižních vznikla filmová drť, která bez ladu a skladu kombinuje provplánovost, melancholii a politickou korektnost. Předlohu pozměňuje decentně, jen málokdy ale ku prospěchu věci. Z filmové verze bych měl asi jako člověk neznalý knihy pocit zmatečné prázdnoty, jako člověk, který předlohu obdivuje mám téměř bolení na duši. Bohužel, Menzel už jenom dosluhuje, pryč jsou léta 80. Škoda, že jeho důchod postihl zrovna jeden z nejlepších textů Bohumila Hrabala. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (37)
- Habešského císaře hrála ve skutečnosti žena, americká zpěvačka a herečka Tonya Graves. (Reyak)
- Při scéně s obnaženými blondýnkami u bazénu se štábu naskytly nečekané komplikace. Modelky, které na scénu přišly, totiž měly vyholená pohlaví, což ovšem za druhé světové války, kdy se film odehrává, rozhodně nebylo obvyklé. Ochlupení jim tak muselo být zpětně vyretušováno v pražském studiu Universal Production Partners, které mimo jiné vytvářelo i zvláštní efekty pro film Parfém - Příběh vraha. (Divočák)
- Film se stal nejlepším snímkem 1. ročníku MFF v albánském přístavu a letovisku Drač. Získal ocenění Zlatý gladiátor. (hippyman)
Reklama