Babel

***1/2 Z dosavadních tří Ińárrituových filmů je Babel nejchladnější co se vyvolávání emocí v divákovi týče - dýchá z něj určitá vykonstruovanost, která v předešlých filmech nebyla patrná. A i ten rozbitý narativ začíná v Ińárrituově podání nudit. Jsem rád, že letošní Oscar za režii šel do správných rukou, Ińárritu má ještě čas. (04.04.2007)

Někdy jsem měl pocit, že kdyby se do filmu nezakomponovaly dialogy, hodnotil bych úplně stejně, jelikož tenhle časový příběhový propletenec funguje na ohromně silné emoční bázi, která nepotřebuje slov. Možná proto jsem si nejvíce vychutnával dojemné asijské záběry z pohledu hluchoněmé dívky či pouze hudbou podkreslené scénérie Maroka. (16.02.2007)

Film na mě působil jako slabý vývar režisérových předchozích snímků, částečně proto, že dobří herci, Cate či Bernal, tam byli pouze do počtu. Už předtím jsem si říkal, zda, když bude použita už potřetí podobná metoda, se to u mě nemine účinkem a stalo se. Aktuální téma nastoleno, emocionálně poloprázdné, ony přece jen ty hezké obrázky nestačí. Jen nevím, co bude Ińárritu teď točit, když se po Babelu se svým dvorním scénáristou, Guillermem Arriagou, rozešel. (19.04.2007)

Iñárritu je filmový virtuos, který ani svým třetím snímkem nepodlezl laťku, nastavenou předešlými výtvory slušně vysoko. Opět nám nabízí propletenec dějů, spojených k sobě někde tenkou nití, někde tlustým lanem, dějů mistrně napsaných i sehraných. A opět je servíruje v podobě spíše syrové a tím i s větším dopadem na diváka. Asi bych měl přehodnotit žebříček svých oblíbených režisérů... (05.02.2013)

Troufnu si podle dojmu hodnotit jednotlivé segmenty nového Ińárittuova filmu: Maroko - 7/10, Mexiko - 6/10, Japonsko - 10/10. Nemám potřebu hodnotit film jako celek - důvodem, proč píši tento koment, je japonská část snímku. Doposud jsem za nejlepší filmy, jež se aspoň trochu citlivě dotýkají světa neslyšících, potažmo hluchoněmých, považoval hlavně Bohem zapomenuté děti a v podstatě i korejskou Sympathy for Mr. Vengeance. Babel představuje další povedený přirůstek do této rodinky. Příběh postižené japonské dívky Chieko jsem prožíval jako dlouho žádný jiný. A hodně dlouho jsem se tolik nesblížil s filmovou postavou jako v případě hluchoněmé slečny, nehledě na pohlaví. Nevím, zda-li je Rinko Kikuchi také v reálu hluchoněmá, ale ve filmu je úžasná. Neodvažuji se tvrdit, že vím, jaké pocity frustrace a vykořenění takový člověk zažívá (do členství v řadách neslyšících mi ještě pár procent zbývá), ale dovolím si tvrdit, že Rinko to zahrála bezchybně. Díky ní a nádhernému hudebnímu podkresu ve mně japonské zakončení vzbudilo nejvíc emocí v celém filmu. (24.02.2007)