Babel

Někdy jsem měl pocit, že kdyby se do filmu nezakomponovaly dialogy, hodnotil bych úplně stejně, jelikož tenhle časový příběhový propletenec funguje na ohromně silné emoční bázi, která nepotřebuje slov. Možná proto jsem si nejvíce vychutnával dojemné asijské záběry z pohledu hluchoněmé dívky či pouze hudbou podkreslené scénérie Maroka. (16.02.2007)

Další film režiséra Alejandra "neumím natočit krátký film" Iñárritu se mi líbil. Babel je nepochybně lepší než režisérův novější film, ale pořád o něco slabší než jeho předchozí snímek. Režisér opět propojuje několik lidských osudů, tentokrát ti lidé nejsou ani na stejném kontinentu a přesto to ve většině času funguje tak, jak má. Je to silné, herci hrají skvěle a hudba je opravdu geniální. Nebudu hodnotit příběh od příběhu, napíšu jen, že nejméně mě bavil ten o dětech a mexické svatbě a nejvíce… japonský příběh. Přišlo mi, že hlavně tento příběh má potenciál pro vlastní celovečerní film, kdežto ostatní jsou zde použity do maxima. Opravdu, ujmout se toho někdo a natočit to s překrásnou a skvělou Rinko (opravdu jsem váhal, jestli ta herečka je sluchově postižená nebo jestli to tak dobře hraje) tak jsem v kině okamžitě. Jistě, když to vezmete kolem a kolem, každý z těchto příběhů by se dal ještě více rozvinout, ale jak jsem napsal, ten z Japonska působí jako ten, kterému by to slušelo nejvíc. Jinak snímek i přes svou stopáž nudí opravdu minimálně a já si jej někdy znovu určitě pustím. Do té doby zde nechám silných 80 %. (29.09.2012)

Pěkně natočené a pěkně zahrané příběhy, jenž se ve větší či menší míře propujují. Psychologie postav je perfektní v japonském příběhu, který ale zase až tak úplně do celého kontextu nezapadá a film je jím možná zbytečně natahován. Příběhy mezilidských vztahů, emočního vypětí a nejrůznějších životních rozhodnutí mají vždy svoje kouzlo a Ińárritu je podal opět způsobem zapamatování si hodným. Všichni herci(opravdu snad) do jednoho jsou skvělí. Škoda, že příběhy nejsou nějak rezolutněji nebo alespoň náznakově dokončeny(mexický a část marockého příběhu se nakonec úplně vytratily). Skvělá atmosférická hudba, melancholické vydrnkávání kytarových strun opravdu působí.114 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (11.03.2007)

Očakávania filmových fanúšikov na tento film bol opodstatnený. Pod taktovkou uznávaného režiséra Alejandra Gonzáleza Inarritu, ktorý má na konte snímky hraničiace s mimoriadne depresívnym podtónom, 21 GRAMOV, alebo AMORES PERROS, sa zakaždým zrodia filmy, ktoré majú k dokonalosti relatívne blízko. V každej jeho snímke je detailne "rozkúskovaný" život hlavných postáv a ich neustále zápasenie s útrapami každodenného života, vygradované, pochopiteľne, až ďaleko za hranice ľudského chápania. Roztrieštený život postáv, ktoré sú úžasným stelesnením akoby autorovej bytosti, nechýba ani v tejto snímke. Čo mi na Inarritu neskutočne imponuje, je kontrast zladený s úplnou odlišnosťou hlavných postáv a vzápätí ich harmonické spojenie v jednej udalosti, ktorá ovplyvní rámec ostatných udalostí a zároveň zmýšľanie postáv. Zdá sa, že tento film okrem deja neobsahuje nič viac a podľa názoru nezainteresovaných by bolo celkom jednoduché zhrnuť ho do hodinovej epizódky. Kto však objaví nezameniteľný štýl tohto režiséra, uvedomí si, že film zahrňuje veľa geniálnych motívov, chvíľkových vzplanutí alebo rozhodnutí, ktoré by sa dali zhrnúť do trojhodinového filmu, v ktorom by bolo všetko dopodrobna vysvetlené. Malo by to však aj jeden zápor. Diváci by nemali dostatočnú možnosť na utvorenie si vlastných predstáv, záverov a myšlienok. Myslím si, že tento film nie je dokonalý a predchádzajúci film 21 gramov bol výstavbou deja určite zložitejší. Prekvapili ma výkony hlavných predstaviteľov, najmä Brada Pitta, autenticky vyobrazené prostredie perfektne zakompované do dejového rámca, a samozrejme, typické skákanie z jednej situácie do druhej, bez ktorého by Inarritu nebol Inarritom. Dráma, ktorá je pre mňa priam stvorená. (02.06.2008)

Úvodom priznám, že môžem byť trochu zaujatý, pretože hispánsky štýl á la Ińárritu a Cuarón skutočne nemusím. 21 gramov síce nepovažujem za dielo prevratné, napriek tomu sa mi predchádzajúci Ińárrituov film páčil omnoho viac. Pri sledovaní Babelu mi neustále rezonovalo hlavou – koľkú kópiu naračného postupu Andersonovej Magnólie to už vidím? Primárny problém Babelu však leží niekde inde. Hoci Ińárritu dokáže vykúzliť nádherné obrázky, ktoré by mohli ísť rovno na obálku National Geographic, nevie obrázkami rozprávať. Čo by samo osebe ešte nebolo nič zlé, keby sa práve na tento spôsob rozprávania Babel nesnažil orientovať. Pri neschopnosti scenáristu napísať plnokrvné postavy (s výnimkou japonskej školáčky) a dať filmu zmysluplné dialógy je to však katastrofa. Vykonštruovanosť celého príbehu mi až tak nevadí, mám výhrady skôr k tomu, že ani s jednou postavou som nedokázal film prežiť. Postáv je totiž veľa a ani pri pomerne dlhej stopáži ich Babel nedokáže presvedčivo vykresliť. Darmo má Babel Pitta či Blanchett ked niet co hrat. Posledný Inarrituov film je strašne vyhypovaný a začínam mať pocit, že oscarovské nominácie budú pre mňa pomaly skôr varovaním než odporúčaním . 6/10 (07.02.2007)