Vlajky našich otců

Do Eastwoodovho dvojdiela som sa pustil z tej americkej strany, takže ešte nemôžem porovnávať. Bližšie sa tomu venujem v 'Letters from Iwo Jima'. Každý film je o veci inej. Tento má za úlohu konfrontovať povestnú situáciu návratu vojakov z vojny a zaradenie sa a prijatie do spoločnosti. Film a osudy mladých hrdinov sú však snímané a rozprávané až v troch časových intervaloch. A práve tento fakt má za následok divnú trhavosť deja, nezosúladenú myšlienku, ale naopak aj aktuálne porovnanie situácií a silných myšlienkových momentov. Celý dej má akýsi zvláštny nájazd, ktorý určite nezaujme každého. A trošku ma prekvapila Clintova neamerikanizovanosť. Inak vojenské operačné scény sú na skvelej (spielbergovskej) úrovni a výber hercov mi tiež sedel. Už len dúfať, že Eastwood sa nám nebude objavovať len za kamerou. 75%. (12.04.2008)

Je to celkom dobrý vojnový film od Clinta Eastwooda. Má dosť dobrý príbeh o amerických vojakoch, ktorí sa vylodili na Iwo Jime, aby ostrov dobyli a symbolické vztýčenie vlajky po dlhých dňoch krvavých bojov sa stane až prekvapivo významnou udalosťou, ktorá výrazne ovplyvní niektorých vojakov. Spracovanie nie je zlé, ale aj tak som pomerne sklamaný. Film aj napriek nadmernej dĺžke nenudí a celý čas sa naň celkom dobre pozerá, ale moc mi nesadlo celkové zostrihanie zobrazovaného deja. Film sa odohráva v dvoch hlavných líniách, samotný boj na ostrove a pobyt údajných hrdinov po Amerike, kde majú predávať dlhopisy, pričom sa obe tieto línie prakticky celý čas prelínajú, čo ma dosť rušilo, skôr by som ocenil, keby sa prvá polovica venovala bojom a druhá už pobytu v Amerike, takto v celku by ma obe zaujali určite viac. A navyše výrazná časť tej druhej línie ani moc nezaujme, ale má aj svoje dobré chvíle. Samotnej akcie tu až tak moc nie je, teda aspoň na dĺžku filmu, ale tá hlavná bojová scéna je skvelo natočená, veľkolepá a aj obsahovo nadmieru zaujímavá, jedine krvi v nej bolo až prekvapivo málo, ale to je len detail, na akciu sa tu veľmi dobre pozerá. Herecké obsadenie je iba priemerné, z hlavných postáv ma skutočne bavil iba Adam Beach, zvyšok z nich tiež nie je zlý, ale moc nezaujme, ale vo zvyšnom obsadení sa už nájdu aj zaujímavejšie postavy. Réžia určite nie je zlá, ale ani moc nechválim, akciu zvládol Eastwood rozhodne dobre, tu nemám problém, ale ten zvyšok je už na tom horšie, emócie aj napriek viditeľnej snahe moc nefungujú. Z tohto Eastwoodovho dvojfilmu vychádza víťazne jednoznačne Listy z Iwo Jimy, ale aj Vlajky našich otcov nie je žiadna hanba, pozerá sa na to dobre. Objektívna kvalita filmu- 65%, film sa páči mne na 65%. (29.09.2007)

Totální zmatek. Sedm hlavních hrdinů (po válce zredukovaných na tři), snad čtyři časové roviny, hory patosu a hlavně tuna různých voice-overů. Jednak jsem se docela nudil a druhak jsem se v tom nevyznal. Ale jako předvoj před Dopisy to funguje skvěle. Zvyknete si na výbornou válečnou stylizaci a se zapadajícím útržky příběhu působí Dopisy mnohem kompaktněji. (22.03.2007)

Scénář: William Broyles Jr., Paul Haggis .. Patriotizmus, budování hrdinů proti jejich vůli a všemožné protěžování těchto obětí (po)válečných mechanismů za účelem vytěžit další peníze. Scénář vypreparovaný na hodnotách amerického lidu a točící se kolem slavné fotografie s jemným přesahem do současných konfliktů je kromě této myšlenky velmi slabý, jak ve scénách válečné vřavy, tak v jednotlivých dialozích a zejména sentimentálním konci, který poté režisér předělal na téměř uspávací pasáž. Eastwood prostě zapomněl na nějaké tempo, vleče nás do úmoru po osudech několika vybraných vojáků a střídá časové linie minulosti a současnosti jak ho napadne. Vizuálně je opět dosti kontrastní se světlem a tmou, se silně přefiltrovanou kamerou, která působí až nepřirozeně uměle. Výsledek nemá emoce, nemá atmosféru a ani ta vyloďovací pasáž nijak nezaujme, protože není v ničem originálně pojatá, ale vedle zbytku alespoň tolik nenudí. 45%. (05.02.2007)

Načančaný americký průřez vojínem Ryanem, Pearl Harberem a Údolím stínů. Clintova ruka nezpochybnitelná, výrazná a pevná. Amerika z toho cáká každou ďourou, to ale ještě není důvod špinit její vlajku víc než japonskou. Naopak – třeba co do bojových scén jasně boduje pohled č. 2. Bohužel, oba eposy jsou si rovnocenné ve své emoční vyprahlosti. Co se ovšem Eastwoodovi musí nechat, že opět přispěchal se snahou sdělit nám poselství, a to hned ve dvou dílech. Chvála mu. (Filmfest Hurghada 2012, 55/67) (29.12.2012)