Vlajky našich otců

Tak jsem konečně viděl "Vlajky" a ptám se sám sebe, co to vlastně Eastwood natočil. Je to opravdu válečný film? A nebo byste snad dokázali po shlédnutí filmu odvyprávět válečnou dějovou lini, která se na Iwo Jimě odehrávala? Asi těžko. Válené záběry jsou sice hodně efektně natočené a je na nich hodně znát Spielbergův "Ryanovský" rukopis, ale slouží v podstatě jen jako jakési vzpomínkové pozadí pro příběh tří navrátivších se vojáků, kteří doma prodávají dluhopisy, zatímco jejich přátelé ve válce nasazují své vlastní životy. Nápad je to rozhodně zajímavý, ale film jako by tím ztrácel na tempu a často se spíše nudně kolébá, místo toho, aby nasadil potřebný tah na branku. Tu navíc představuje konec v podobě sentimentálního žvatlání válečných veteránů, které silně nemusím už od Bratrstva neohrožených. Jsem ale hodně zvědavý, jak se po "Vlajkách" vyvine kariéra Ryana Phillippa, který po celou dobu doslova "září" z obrazovky a jasně dokazuje, že role pubertálních slaďoušů nejsou to jediné, co ve svém hereckém arsenálu ukrývá. (22.06.2007)

Tentokrát vítězí kýč nad tradičně silným příběhem v Eastwoodově podání. Samozřejmě po technické stránce je vše v nejlepším pořádku a Clint drží pevně v rukou i režii. Nápad s prostřihy z válečné vřavy do agitační kampaně po amerických městech je dobrý. To samé bohužel nemůžu říct o natahovanem konci plném patosu až po půdu. 70% (06.01.2009)

,,FOTKA NA HOVNO, ALE ŘEKLA, ŽE VÁLKU VYHRAJEM"..... Každej blbec si myslí, že ví co je válka. Jedna fotka to téměř sama o sobě převrátila naruby..... Ukazuje se, že amerika je fakt bláznivá. Film kvůli fotce. Emoční a citová hodnota skoro žádná. Postavy jsou neosobní. Eastwood se zahleděl do svého Million dollar baby. Hudba, styl, kamera - to vše nese stejnou šablonu. Výsledek však není stejný. A nakonec konec. Americkej kýč ! (16.09.2007)

Na úkor toho, že Clint Eastwood natočil dva filmy zároven v jednom roce jsou Vlajky našich otců úctyhodným výkonem i když Iwo Jima je ještě o stupen lepší. Akce se zde příliš neobjeví, spíše jen příběhy pár vojáků, které se dosti zmateně prolínají a střídají s minulostí (během války), minulostí (po válce) a přítomností (vyprávějící příběh) a právě proto je to tak dějově komplikované a přitom vcelku jednoduché. Celý film je dalo by se říci, hodně ukecaný, akce se zrodí pomálu, ale když už tak se většinou na bojišti kamera objeví, když někdo umírá. No a ze začátku je to hodně velká nuda, jenže pak se to trhá, vojáci přistanou na pláži samotného ostrova a vznikne bitevní vřava, ze které není návratu. Na to, že to má být příběh jedné fotografie, se tento film povedl. Ke konci je to sice hodně citově vypjaté a natahované, ale i tak na úkor toho, že se Američani po válce k oněm vojákům chovali hrozně a patriotismus čpěl ze všech stran, v tomto filmu se snaží jít trochu stranou, řekl bych zdařile. --- Jsi raněný synu? - Ne, pane - Dobyl jsi zákop plný Japonců holýma rukama? Přenechám ti svoje místo. Hrdino. Nemáš nějakou lepší báchorku? - Ne, pane. - To jsem rád. Protože do vánoc si na tebe už nikdo nevzpomene. (04.08.2007)

Na Clinta docela silný zklamání. Jakoby totiž neměl jasno v tom o čem chce vlastně točit, jestli o válce samotné nebo o osudech přeživších. Takhle se snáží obsáhnout obojí, jenže ani jedno se mu trochu nedaří a celé to působí tak nějak rozplyzle a roztahaně.To umocňuje také nekonečně se vleknoucí konec. Osudy vojáků nejsou moc zajímavé a moc dobře rozepsané, i když se herci snaží seč můžou. A když už se dostaneme na bojiště, tak jsou válečně scény tak nepřehledně natočené, že místy člověk netuší co vlastně sleduje. Škoda, od Clinta bych čekal o hodně víc. 50% (10.08.2009)