Režie:
Vido HorňákScénář:
Dušan LechanKamera:
Karel HložekHudba:
Luboš FišerHrají:
Eliška Balzerová, Milan Greguš, Jozef Čierny, Viera Hladká, Michal Kožuch, Eugen Senaj, Božena Slabejová, Miroslav Semotam, Jozef Cút, Lucia Bernusová, Zoro Laurinc st., Branislav Koreň, Jozef DóczyObsahy(1)
Televízny film podľa rovnomennej novely Vincenta Šikulu. Novela zachytáva tragický osud duševne postihnutej dievčiny s myslením na úrovni dieťaťa, ktorej sa po smrti matky ujíma jej starší brat Ondrej. Komplikované a disharmonické situácie v spolunažívaní rieši Ondrej pomocou rozprávania rozličných príbehov. Poetickému príbehu, prežiarenému vierou v čisté ľudské vzťahy a mravnú hodnotu života jednoduchých ľudí, dal neopakovateľnú obrazovú podobu pred troma desaťročiami režisér Vido Horňák. Do hlavných úloh obsadil mladučkú českú herečku Elišku Balzerovú (v tom čase ešte s dievčenským menom Havránková) a Milana Greguša. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Tady jsem se naučil, že jiřiny se slovensky řeknou georgíny, i když to samozřejmě dává smysl. Jinak étericko snová záležitost, pěkně nasnímaná a s dobrou hudbou. Eliška Havránková je tu někdy k nepoznání, jindy ale používá výrazové prostředky, díky nimž je i po půlstoletí přední osobností českého filmu. To soudruzi z bratislavské televize při výběru na brněnské JAMU dobře odhadli, kdo je talent. ()
Touha po každodenní obyčejnosti a konfrontace světa bez hranic se světem reálným. Nádherné záběry a dokonalý hudební doprovod autora, který nikdy nezklame. Eliščin herecký výkon je bezchybný a celkově má film výbornou atmosféru. K absolutní dokonalosti mi chyběl detailnější pohled do Rozárčina nitra, jenž by mi dopomohl k pochopení celého lehce ukvapeného závěru. Mé natěšení zřejmě převládlo nad celkovým pojetím, osobně jsem čekal mnohem silnější drámo. Nicméně film je jeden z velmi příjemných, méně známých skvostů, který zve k dalším počinům režiséra Horňáka. ()
Přiznávám, že poetické filmy nejsou zrovna šálkem mého čaje. A zde bylo značně přepoetizováno. Ale Eliška Havránková byla naprosto dokonalá, konečně jako vždy. ()
Nesmierne výpovedná poetika. Jednoduchá, čistá, pokorná ........ ()
Velké téma. ()
"Sojka, kde si?" Obrazová báseň, v níž je příběh sourozenců odvyprávěn mnoha způsoby. Převládá lyričnost, kterou citlivě doprovází hudba mága Luboše Fišera. Zajímavě užitý symbol klauna - pasáž, kdy líčí Rozárku a následně jí smývají "masku", patří k těm oddechovějším v příběhu, ale podobně jako další scény vyvolává reflexi. Věrně zachycené venkovské prostředí, čas dusného léta, který vystupuje ze záběrů kamery mi připomněl Hrubínovu Romanci pro křídlovku. Debutující Eliška Havránková (Balzerová) si za ztvárnění Elišky zaslouží respekt a obdiv. Co by asi dělala Rozárka, kdyby měla křídla? ()
Svet mladej ženy ( úžasná Eliška Balzerová v jej prvej úlohe ) zajatý v detskej mysli sa rozpadá napriek chápajúcemu bratovi. Jemný príbeh v citlivej réžii Vida Horňáka a kúzelnej hudby Luboša Fišera získava na sile a pôsobnosti. ()
Natočený je tento téměř neznámý snímek krásně, některé záběry jsou na televizní film opravdu unikátní. Celé je to ale tak těžce přepoetizované, až za tím zcela zaniká všechno ostatní a film se tak mění pouze v jakýsi automat, střídající veselé a smutné obrázky s veselou a smutnou hudbou tak pravidelně, až je to časem únavné. Velmi příjemné na pohled a poslech, ovšem nic víc. ()
* Pokora * Láska * Luboš Fišer * Ondrejko * ROZÁRKA *. ()
Nádherné poetické zpracování tklivého tématu, které místo psychologické sondy do vztahu samotářského muže ke své mentálně nevyspělé sestře nabízí působivé poetické obrazy plné nespoutanosti, touhy po lidské pospolitosti a s nádechem čehosi podstatného, co člověk v moderní společnosti již ztratil. Jen díky dětsky citlivé a vnímavé Rozárce (Balzerová jak ji neznáme) to může její bratr ještě na pár okamžiků spatřit, než ho přemůže únava ze silného pouta, které si k němu dívka vytvoří. V posledním záběru je opět plně připoután ke světu bez tajemství a prožitku. Horňák navazuje na nejlepší tradici českého a slovenského lyrismu a vytváří působivý svazek člověka s přírodou, jenž každou chvíli odlehčuje nápady hodnými Jakubiska či uvolněnosti Sladkých her minulého léta. Překvapivě netelevizní kamera a nadpozemská hudba Luboše Fišera, jenž pozvedá film na další úroveň jsou příslibem hlubokého zážitku. Ten ovšem trochu ruší mírná snaha o samoúčelnost a formální výstřelky, jež nemají nic společného s bezprostředním účinkem nenarušovaných scén. ()
To je opravdu zapomenutý klenot. Ani se nechce věřit, že je to jen televizní film. V lecčemž opravdu připomíná Romanci pro křídlovku-tou náladou horkého léta a motivem ztráty něčeho andělského. A hudba Luboše Fišera je tak luzná a čarovná, že bych si ji přál mít na CD. ()
Člověk až žasne, kolik vynikajících filmů se válí v českých a slovenských filmových archívech. Jako tento psychologicko-poetický příběh podle námětu Vincenta Šikulu. Vypráví nám o vztahu sourozenců, duševně postižené Rozárky (výborně ztvárněnou Eliškou Balzerovou, tehdy ještě Havránkovou, pro kterou to byla první filmová role) a Ondreje (Milan Greguš). Zemře jim matka a Ondrejova žena chce dát Rozárku do ústavu, tak Ondrej s Rozárkou odejdou do domu, kde dříve býval jejich otec. Tam spolu žijí a odehrávají se různé lyrické pasáže, výborně nasnímané působivou kamerou. Všechno končí Ondrejovým rozhodnutím a Rozárku odvádí do ústavu. Vzpoměl jsem si na svoji babičku, která měla od mala také postiženou sestru, která na tom ovšem byla mnohem hůře, nemohla mluvit, nemohla se o sebe sama postarat, nemohla se vykoupat a rozuměla jen pár základním slovům. Babička, než aby ji dala do ústavu, tak o ni pečovala celej život, až do její smrti. Holt život je těžkej a rozhodnutí je na každým z nás. Ještě musím vzpomenout hudbu Luboše Fišera, která je tak působivá, tak nádherná, že si nedovedu představit k takovému snímku jinou hudbu. Luboš Fišer je prostě mistr nad mistry, což dokazuje v tomto filmu tolik různých hudebních motivů, některé připomínající jeho další filmy, ovšem do úplně jinak se rozvíjející hudební složky. Prostě a jasně - génius! ()
Filmová báseň. Fascinujúce spárenie možností formálnych filmových prostriedkov v rámci televízie s lyrickými prvkami danými Šikulovou predlohou. Lyrizácia filmového jazyka v tradícii a duchu zlatého československého obdobia "šesťdesiatok" je v plnej stopáži použitá aj tu, v televíznom mikroklenote datujúcom svoj vznik do roku 1970. Scenáristický, režijný, herecký, hudobný... orgazmus. Televízna mágia. 85% ()
Mám rád filmy " o ničem " ale tenhle jakoby nevěděl co chce sdělit ... ()
Prostá krása silných černobílých obrazů, jednoduchý, ale funkční příběh v téměř zapomenuté adaptaci drobné novelky Vincenta Šikuly. ()
"Sojka, kde si? Tu som..." Po vizuální stránce je to docela pastva pro oči. A hudební kulisa od mistra Fišera nemá též chybu. Po většinu času je romanticky jímavá (nejhezčí při sólu na foukací harmoniku), jindy úžasně hravá, aby pak klidně z čista jasna přešla do temné polohy. Prostě typický Fišer... A když se k tomu přidá velmi uvěřitelné herectví líbezné Elišky Balzerové v titulní roli duševně postižené dívky, měl jsem místy chuť dát tomuto televiznímu snímku i plný počet hvězdiček. Jen mi tam chyběl nějaký bližší vhled do Rozarčina jitra, aby člověk porozuměl tomu závěru. ()
Krásný "neznámý" film, k němuž se nemůžu a nechci příliš vyjadřovat ani ho hodnotit, neboť mám odjakživa problém s E. Balzerovou (jako moudrá chůva musela vypadat snad už jako teenager). Což je osobní a sem to nepatří, já vím. Kdyby tu roli tak hrála Vášáryová, ať jedna nebo druhá... to by bylo! (Teda hlavně Magda.) Ale nehraje. Což mě hned vede k hrůzné představě, že by Vláčilovu Marketu Lazarovou hrála nedejbože Balzerová... Horor hororů! Ale nechci brát E. B. žádnému chlapovi ani ženské, kterým se líbí. Už mlčím. ()
Krásna Rozárka a jej pekný vzťah s bratom je natočený veľmi sugestivne aj vďaka podmanivej hudbe. No nestačilo mi to na štyri hviezdy, pretože poetika ma veľmi uspávala, a až absolútny záver priiesol krátke zimomriavky. –––– Ondrejko, a prečo nevyzerám ako sedliačka? ()
Skvělý snímek prosycený lyrismem a úniky do surrealistických krajin – podbarvený jako vždy nesmírně fascinující hudbou Luboše Fišera. – Jenomže i přesto: realitu nelze vypoklonkovat nastálo... Ona doléhá... A nakonec uondá bratra natolik, že svou duševně postiženou sestru Rozárku dá do ústavu pro choromyslné. Ale vnitřně mu je patrně hůř než ve chvílích, které ho nakonec přiměly k tomu, učinit tohle osudové rozhodnutí... ()
Dielo režiséra Vida Horňáka z roku 1970 podľa literárnej predlohy Vincenta Šikulu predstavuje smutne ladený príbeh, ktorého hlavnými protagonistami sú duševne postihnutá Rozárka (Eliška Havránková) a jej brat Ondrej (Milan Greguš). Hoci je Rozárkin vnútorný svet veselý, nedokáže pochopiť svet skutočný, svet dospelých, v ktorom musí byť jej "sprievodcom" práve brat Ondrej. Horňákov film je do značnej miery premárnenou príležitosťou. Výborný "materiál", ktorý predstavuje predloha spisovateľa Šikulu, totiž tvorcovia nedokážu pretaviť do podoby, v ktorej by vynikli ako príbehové okolnosti, tak postavy v príbehu vystupujúce. Napriek tomu, že jasne badať rozdelenie Rozárkinho "snového" sveta a sveta skutočného, ktoré predstavujú v rámci deja navzájom sa prepletajúce "prúdy", ani jeden z nich nie je natoľko výrazný, aby na diváka silnejšie zapôsobil. A to je v takto ladenom filme o to väčšia škoda. Rovnako ako aj slabá práca s emóciami - či už v prípade postáv alebo smerom k divákovi. Prakticky jediným emocionálne silným momentom celého filmu je záver, ktorý ak by bol o niečo dlhší, prípadne o kúsok výraznejší, dokázal by možno kvalitatívne pomôcť dielu ako celku. Takto však, napriek tomu, že záver ako samostatná časť vyniká vďaka práci s emóciami a hereckým protagonistom, zostáva film, bohužiaľ, kvalitatívne podpriemerným kúskom. S Rozárkou to však aj tak nie je najhoršie. Ak už nič iné, tak minimálne dokáže upriamiť pozornosť na istotne zaujímavú literrárnu predlohu Vincenta Šikulu. Pozitívne ale možno hodnotiť aj herecký výkon atraktívnej Elišky Havránkovej a príjemne pôsobiacu výpravu do dediny, v ktorej sa snímka odohráva. Škoda toho mála, ktoré Horňákovmu počinu chýba, aby bol lepším filmom... ()