Za nepřátelskou linií

Prvá polovica filmu zdanlivo kľudná , sem tam krátke bojové stretnutia inak život v zákopoch, ...druhá polovica, rusi pomaly ožívajú (skončila blokáda Leningradu) a trúfajú si ísť aj severnejšie cez kurilsku úžinu jedna z veľkých bitiek pri "bráne do Fínska" - (Tierharra), kde nie veľká jednotka s ohromnými stratami zvládla protiútok rusov a zabránila ich pochodu na Helsinky. (28.11.2016)

Drsná realita války tentokrát z Finska a to o konfliktu, na který z oblasti válečných filmů nejsme zrovna zvyklí. Finsko je napadeno Sovětským svazem a jako obvykle jde o všechno. Příběh je natočen na základě skutečných událostí, tudíž v něm jsou vyobrazeny i skutečné postavy. Scénář se snaží věrně držet deníků a fotografií Harryho Järva, který v roce 1942 coby poručík velel průzkumným a bojovým jednotkám pěchotního pluku IR 61. Neobvykle natočený snímek představuje událost, o kterém se filmy nijak vehementně netočí a těžko říci proč. Našedlý filtr obrazu podtrhuje atmosféru a vlivem vypravěče navozuje až dokumentární dojem. Faktem je, že se celý koncepce filmu pohybuje na hranici právě mezi hraným filmem a hraným dokumentem. A to se zdá být docela chybou. Snímek tímto ztrácí napětí, a pocit nebezpečí. Zkrátka to jako celek vyznívá jen jako obyčejná vyprávěnka, dokonce až s dvouhodinovou stopáží. Což znamená, že něco jako u válečného filmu z Hollywoodu plného bojových scén, drsných výjevů a srdcervoucích emocí se bohužel dočkat nelze. Na nějaké hrdinství se také nehraje. Armáda působí jako celek, kde každý spoléhá jeden na druhého. Bojové scény samozřejmě na správný válečná žánr obsaženy jsou, ale nejsou hlavní devízou komplexního děje. Snímek jen poukazuje na historické události dle deníků a fotodokumentace a nic víc. Tedy co se týče problematiky hrozby na finském území, jednání, řešení problémů a hlavně velení a snahy o splnění úkolů. Svou určitou váhu v rámci historie snímek má a to už hlavně ve faktu, že nepřátelští agresoři v době druhé světové války nebyli pouze Němci a Japonci. Je to sice jen takový obyčejný letmý pohled do minulosti, ale za shlédnutí určitě stojí. (21.09.2020)

Přes počáteční rozpaky se mi tenhle finský válečný film líbil. Je to aspoň důkaz, že k natočení dobrého válečného filmu není zapotřebí ani hollywoodských peněz ani hektolitrů krve. Pravda, menší rozpočet je tu místy docela cítit, ale jinak jde o zajímavé vykreslení té části finské historie, na kterou jsou Finové dodnes právem hrdí. (09.03.2011)

Dobrý finský film o Pokračovací válce, tedy opětovném útoku Sovětské armády na Finsko. Léta 1941 až 1944. Boj za svobodu Finů podporovaný dodávkami německých zbraní. Dva charismatičtí finští velitelé, průzkumné boje, dobývání ruských palpostů i úspěšná finská obrana proti ruské přesile u Taipaly. Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=qrKq7UIS4j4 (15.09.2015)

Pokračovací válka finských fašistů a německého wehrmachtu s vojsky SSSR je ve filmu vyobrazena následovně. Finové a Švédi (asi také fašisté) se nijak fašisticky neprojevují - nehajlují a podobně. Sovětští vojáci ve filmu mají roli stafáže, do které se střílí a jsou vykreslovaní vo roli jednoznačnýc nepřátel... Jaká je pravda? Finové kooperovali s Německem až do konce války. Německu vydali více jak 2000 židů, což byla jedna s podmínek pomoci finské armádě proti armádě Rudé. Šlo o armádu fašistickou ve všech směrech, ale to film velmi taktně zamlčuje. Zde na ČSFD to nikomu nevadí, asi jako u většinu jiných filmů zkreslujících autentickou historii. (26.07.2014)