Pravidla vášně

Možná někoho překvapí, proč "luxusní" tři hvězdičky, tak tedy: protože ve srovnání s knihou je to dobrý film. Před několika lety jsem dal na čísi doporučení a vyrazil koupit Americké psycho. Ukázalo se, že je vyprodané, ale prodavačka mi vnutila Pravidla vášně od stejného autora, s tím, že jsou "ještě mnohem lepší". Dnes vím, že se ta ďábelská mrcha potřebovala té slátaniny zbavit. Je to hrozně laciná, vulgární a nudná kniha. No a filmová podoba je velmi nápaditá, docela vtipná a - teď mě budete definitivně považovat za cvoka - vkusná. Znovu: oproti knize. Vcelku se to dá brát tak, že Roger Avary dlouho neměl do čeho píchnout, tak si koupil digitální kameru a pár levných herců a dal světu vědět, že je pořád tady a má plnou hlavu nápadů. Což opravdu má - je to jasné od samotného začátku, kdy za znění Triumfální z Aidy sledujeme hemžení hrdinů pozpátku, občas se velmi smysluplně dělí obraz atd. atd. Pokud ho někdo pustí k režii skutečného filmu, budu se těšit. 60 % (19.04.2005)

Dalsi "realisticky" pohlad na americku vysoku skolu...Avary je celkom schopny reziser, co preukazuje niektorymi fakt velmi dobrymi napadmi a scenami (spojenie dvoch samostatnych do jedneho plynuleho zaberu bolo velmi efektne), ale inak film samotny je prazdny ako jeho "hrdinovia". A to som uvazoval o jednej hviezdicke...takze som ceklom velkorisy... (22.06.2005)

Asi je můj plný počet silně ovlivněn mým věkem (17), ale tak už to prostě ve světě filmu chodí, že některé jsou určeny zkrátka jen pro více nebo méně širokou cílovou skupinu. Hořkosladká komedie a slastech a strastech vysokoškolského života nás zavede mezi bandu lidí, pro něž není každodenní sex, mejdany ani fetování nějakým tabu. Avšak i tyto ztracené existence mají svoje problémy, svoje city a svoje lásky. Po dlouhé době se nebojím tohle dílko označit jako komedii, poněvadž se mi v poslední době dostalo pod ruku spousta "komedií", při kterých sem se ani jednou nezasmál. Tady je vtipu dost a dost, stačí jen vzpomenout na Victorův výlet po Evropě, na který se prostě musíte podívat víckrát. Samotné zpracování by podle všech zabehnutých pravidel u tohoto typu filmu mělo pokulhávat, avšak Roger Avary využívá velmi originálních postupů a vnáší tak světlo i do poněkud nudnějších pasáží. Tvůrci se nespletly ani ve volbě hereckého obsazení, natož hudby. Tenhle film je zkrátka brilantně technicky a filmově zvládnutý a jako plus je ještě z mého soudku. Takovým bych dával 5 a něco... (08.03.2007)

"Spoluautor" Pulp Fiction, jak hrdě hlásá presskit se nezapřel - Snad jakási snaha o Pulp Fiction na vysokoškolské koleji, skončila jako Prci, prci, prcičky, s okopírovanými prvky Pupl Fiction. Ani jedno však nefunguje a ve víru nudy a trapnosti bez známky děje, příběhu a scénáře jen čekáte a zíváte vstříc konci, který ne a ne přijít. Efekty a "režijní" stokrát viděné parádičky to samozřejmě nezachrání. (04.11.2003)

The Rules of Attraction působí dojmem, jako by se Ellisův román potkal s teenagerovským filmem konce devadesátých let. Tam kde Ellis nejvíce rozehrává momenty sublimace touhy, ztracenosti, zástupnosti, prázdnoty a inadekvace vnitřku s vnějškem, je Avery stylisticky krotký a uhlazený. Kde se individuum u Ellise vytrácí směrem k tomu "co chce/očekává že chci já/chce abych chtěl Druhý", zůstavají Averyho postavy cynickými, povrchními a nevyrovnanými, přesto však lidskými bytostmi. Reverse obrazu je sice už napodruhé otravná, a celý přesun děje z 80. let do současnosti je poněkud problematický (ne že by se něco takového dnes odehrávat nemohlo, ale odehrávalo by se to zásadně JINAK než za Reaganovy éry), ale obě známé scény rozdvojení obrazu (Sean a Lauren, a zvlášť brilantní scéna Paula vztahující se ke slasti přímo a fantasmaticky) jsou invenční, stejně jako Victorův evropský výlet, který je ovšem vlastně převedením textu románu v podobě voice-overu s obrazovým doprovodem na plátno. Avery zůstal bohužel na půl cesty, takže Rules of Attraction nejsou ani jen filmem se spoustou pohledných mladých lidí, ani ellisovskou sarkastickou "moralitou". (10.01.2008)