Tobruk

Ambiciózní projekt ryze českého válečného velkofilmu se Václavu Marhoulovi podařilo nejen realizovat, ale dokonce i naplnit. Vizuálně skutečně působivý snímek stylizovaný do světlých odstínů, opravdu nádherná kamera pana Smutného, neokoukané herecké tváře (třeba s Robertem Nebřenským jsem měl zpočátku problémy mu jeho postavu uvěřit, po příjezdu do Tobruku už jsem mu ale věřil všechno...), pokus o silný protiválečný příběh spíše ve stylu Remarqueova Na západní frontě klid než americké linie novodobých válečných velkoprodukcí (nejvíce se ale, alespoň vizuálně, podobá dnes polozapomenutému normalizačnímu filmu Zdeňka Brynycha Oáza)... Marhoul přibližuje válku jinak - nedramatičnost a nedějovost neustálého čekání (v tom se blíží Mendesovu Mariňákovi, je však otázkou, na kolik je to spíše z nouze ctnost, neboť několikanásobně menší rozpočet oproti západním produkcím nedává v podstatě Marhoulovi jinou možnost, než vyhnout se iniciování velkolepých bitevních scén a obrazů s větším množstvím komparzu, jeho řešení, jak natočit velkolepý, a ne z podstaty rozpočtu komorní válečný film, je vlastně geniální...), jen občas proložená silnou naturalistickou momentkou (voják znetvořený po dopadu granátu, popravování zajatce, rozkládající se tělo atd.), absence patosu, který jinak zapleveluje tematicky podobně laděné filmy, spíše ticho a občasný expresivní slovník hrdinů než frenetická válečná vřava, silná zvuková a hudební složka, která je doplněna vizuální poetizací africké scenérie (kouř zakrývající slunce, pohybující se mraky, západ slunce...) a ač inspirováni románem Stephnea Cranea z americké občanské války, jsou filmoví vojáci jako jedni z nás... Skutečná poklona československým válečným hrdinům, o kterých se v obecném povědomí prakticky neví... Václavu Marhoulovi se podařilo (narozdíl třeba od Jana Svěráka) našim neznámým vojínům postavit filmový pomník... /// Podobné filmy: Tmavomodrý svět, Nebeští jezdci, Tobruk, Bitva u El Alameinu, Sahara, Sahara (14.09.2008)

My jsme nějaký divný národ: Neustále škemráme o výjimečný neprovinciální film, který ovšem bude ještě nést známky té naší úžasné českosti, a zároveň nevíme, co si s takovým vymodleným filmem počít, když už se nám ho konečně jednou dostane (vlastně už třikrát, když počítáme i Karamazovy a Normal – máme tu onu vytouženou českou novou novou vlnu, vážení). (27.05.2009)

Co se technické stránky týče, rozhodně nejpůsobivější ČESKÝ film posledních dvaceti let.. PLUS (válečný snímek světového formátu, celkové odhodlání tvůrců, hudební složka od držitele Zlatého glóbu, zvuk, přizpůsobivá a evropská kamera, autenticita dobových reálií, úcta ke zvolenému tématu, zajímavé detaily – mouchy či písek v ranách vojáků, Robert Nebřenský, Petr Vaněk, Martin Nahálka a zejména Michal Novotný, konec bez happy-endu), MINUS (scénář, jehož prázdnota nutí občas diváka ke zlosti, absence nosného děje, africká prostitutka, Radim Fiala, charakterizace postav). Silné *** a velká poklona!! (28.05.2009)

Sympatické snažení v předem prohraném boji. Udělat totiž v českých podmínkách funkční, vypovídající nebo adekvátně vypadající válečný příběh se může povést jenom jedinečnému projektu, jakým byl Tmavomodrý svět. Proto se nestačím divit, že se Marhoul pustil do tak nevděčného úkolu pomocí divácky lehce nepřátelského scénáře. Přesto zůstávám spokojen. Válečná, přátelská i dusivě bezvýchodná linka fungují parádně, bezradné přešlapování bez děje, které podráží v tuzemské kinematografii často nohy napětí, v tomhle ošemetném prostředí nehrozí, takže kde je zádrhel? V tom, že ona uvěřitelnost je někdy podávaná skrz zbytečně nepochopitelné momenty typu honičky s kohoutem nebo epizodek s prostitutkou. Ve výsledku 70% posílených o dojem nečekaného překvapení. (26.10.2009)

Opravdu hodně těžké rozhodování a zase jeden z filmů, na které mi pětihvězdičková stupnice nestačí. Marhoul evidentně zvládá techniku a o válce ví dost, aby do filmu vtiskl její hrůznost a tragičnost. Už jen celkové pojetí jako epizoda z válečného života několika vojáků je mi sympatické. Jenže psaní scénáře a vedení herců už nejsou jeho silnou stránkou. Vývoj dialogů proto občas nepůsobí moc přirozeně a herci v přechodech mezi scénami někdy jakoby ráz na ráz změnili náladu z "je to v pr..." na "chvilku posedíme u táboráku." Některé scény navíc trochu maskují nedostatečný rozpočet. Problém je, že přitom film chce působit velkolepě. Takže je to přesně na hraně mezi 3 a 4. Ale za téma a šanci konečně český film trochu oživit to přece jen ocením vyšším hodnocením. BTW román Rudý odznak odvahy byl už dvakrát zfilmován, verzi z roku 1974 jsem tuším dokonce kdysi viděl v televizi. (13.09.2008)