V zámku a podzámčí

Políbení ruky beru jen jako projev nejvyšší úcty. Příběh o tom, že štěstí nechodí jen a pouze po bohatých a že i chudí, ač v těžkých dobách, dokázali míti pouta lásky silnější než kdejaký kníže pán. Kdo je v tomto celku dobrákem a kdo kazisvětem není prostřeno jen v plátně černobílém, tady se to hemží barvitými postavami od spodiny až po človíčka v nejvyšší věžičce toho noblesního zámku. Legendy naší malé země se zde střetávají s tou tehdy nejmladší generací nadějí českého filmu a divadla a tvoří uskupení plné hereckého porozumění, plné harmonie a lásky k řemeslu. K tomu přidejme volnost v režii Ludvíka Ráže, poetickou kameru Andreje Barla a geniální skladby z pera Vadima Petrova. Skvost je na světě a září stejně silně jako před těmi čtyřiceti lety. (08.04.2021)

Samozřejmě že je to úmyslně přeslazený a hraný na patetický efekt (to dítě tam mluví a jedná jako osvícenej mnich, lidé z podzámčí jsou bodří a za každé situace slušní atd.), jenže právě díky tomu to obsahuje řadu drtivě lidských momentů, které dojímají neuvěřitelně fungujícím způsobem (např. když se Haničinec se slzami v očích ukloní Hlaváčové, která automaticky přijala za své úplně cizí dítě). (01.07.2011)

Studii mravů rozdílných společenských vrstev od Boženy Němcové umně převedl Ludvík Ráža do televizního filmu, kterému by slušelo i filmové plátno. Po dechberoucím naturalistickém úvodu příběh spěje pomalými krůčky ke šťastnému konci. Postava "dobrého člověka" v podobě doktora, kterého hraje Petr Haničinec, umožňuje malému Vojtěchovi (Marek Mikuláš) změnit svůj osud. Idylicky začínající scéna, odehrávající se v aleji, se díky Vojtově odvaze stává pro další děj klíčovou. Vhodně užitý symbol psa. Pekinéz Joli, kterému Němcová věnuje poslední větu povídky, se měl mnohem líp než ti v podzámčí... (25.07.2008)

"Kdo pomůže těmhle?" Naprosto zdrcující, velmi reálný a docela aktuální příběh od Boženy Němcové. V zámku a podzámčí je jednoduchý film, ale je to velmi ožehavé téma. Bohatí vs. chudí. Bohatí by se vždycky mohli malinko uskromnit, aby chudáci aspoň měli co jíst. Tohle je aktuální až to bolí a všichni, kdo jsou v politice by se na to měli povinně podívat nebo si to přečíst. Pro dobrotu na žebrotu...Radši už nad tím nebudu víc přemýšlet nebo se naštvu. Jinak role doktora, kterou zahral Petr Haničinec (R.I.P.) se mi líbila a každá scéna s ním byla naprosto špičková. (27.05.2012)

“Ano, lidé byli stvořeni k obrazu božímu, ne psi… Vyhrál jste, doktore… Ne, Vy… Protože jste uměla odpustit.“ Televizní zpracování klasické novely Boženy Němcové, dnes již téměř legendární. Z každého záběru, z každé repliky dýchne na diváka nádherně starosvětský duch časů dávno minulých. Nespravedlivý sociální řád tehdejší doby, kdy chudí byli opravdu chudými a bohatí o ně dbali jen málo, stejně jako literární předloha, obžalovává s krutostí neúprosnou. Žaluje účinně, přitom však tak laskavě. Dojímá, útok na vaše city však není jejím záměrem. Je neuvěřitelné, že účinkem se nemíjí ani po mnoha letech od svého vzniku, ani po mnoha zhlédnutích… Jen jsem si po letech uvědomila, že Daniela Kolářová tu vypadá jak nádherná madona, těžce sužovaná, trpící madona… „Pamatuj, člověk má jen mezi poctivými své přátele hledat…“ (12.07.2015)