V zámku a podzámčí

Stejnojmennou novelu Boženy Němcové jsem jako mnoho dalších klasik četla k maturitě a z celé povinné četby patřila k těm lepším zážitkům. Tohle televizní drama je jejím věrným a povedeným přepisem s dokonalými hereckými výkony ze "staré školy" (hlavně pánové Růžek a Haničinec). V kombinaci s krásnou hudbou Vadima Petrova a humanistickým poselstvím celého příběhu to byla zkrátka dojemná podívaná skoro na 5*. (23.07.2020)

Velká česká spisovatelka a jedna z nejvýraznějších představitelek pozdního obrozeneckého období Božena Němcová (1820 - 1862) vytvořila nejzávažnější část literárního díla až v posledním desetiletí svého života, v době, která pro ni nebyla psychicky ani fyzicky přiznivá. Vedle snad nejslavnější, autobiograficky pojaté Babičky převažují v její tvorbě krátké povídky, nejčastěji situované do venkovského prostředí, v němž se setkávají příslušníci jednotlivých vrstev i věkových generací. Obvykle v nich následuje motiv napravení a zmoudření (ne náhodou bývají napravenými téměř zákonitě lidé šlechtického původu). Filmoví tvůrci se ovšem k Němcové vraceli kupodivu výjimečně a nejčastěji proto, aby se pokusili o nové a modernější zpracování Babičky; televizní adaptace režiséra Ludvíka Ráži je vlastně zatím jedním z posledních návratů ke spisovatelčině odkazu. Navrátem ale doslova velkolepým, aniž by ona velkolepost byla na první pohled jakkoli zastoupena. Dramaticky sevřený příběh chudého sirotka, kterého můžeme chápat jako prostředníka k mravnímu vykoupení marnivé zámecké paní, vyniká kromě výborné kameramanské práce Andreje Barly především galerií mimořádných hereckých výkonů. Vedle plejády elitních zástupců české divadelní a filmové Thálie (Brejchová, Budínová, Kolářová, Hlaváčová, Havelková, Růžek, Haničinec, Pešek, Sklenčka, Satoranský a celá řada dalších) ale nelze neupozornit na vskutku jímavý herecký výkon sotva desetiletého Marka Mikuláše, který byl rovnocenným partnerem starším a zkušenějším souputníkům. Nadčasová hodnota většiny televizních inscenací, vyrobených paradoxně v politicky nekompromisních letech tzv. normalizace, zůstává nepominutelná a stále inspirativní, neboť oplývá několika nezbytnými pozitivy - kvalitním scénářem, přesnou režijní koncepcí a přehršlí dnes již stěží nahraditelných hereckých kreací. Atributy, které současné tvorbě až palčivě schází. Bohužel. (03.08.2010)

Božena Němcová uměla zatlačit na sociální notu. Její drama ždímá city lidí, však také hned v úvodu zvolila opravdu drsné scény. Téma sociální nerovnosti se vine vůbec celým filmem. Ovšem až moc okatě je nabízeno, že čím chudší lidé, tím lepší charakter a panstvo se chová minimálně necitlivě. Postava lékaře v podaní Petra Haničince výrazně ovlivňuje děj a je jakýmsi svědomím vyšších vrstev. Naštěstí přes trýznění našich srdcí nabízí závěr i naději. (28.10.2018)

Samozřejmě že je to úmyslně přeslazený a hraný na patetický efekt (to dítě tam mluví a jedná jako osvícenej mnich, lidé z podzámčí jsou bodří a za každé situace slušní atd.), jenže právě díky tomu to obsahuje řadu drtivě lidských momentů, které dojímají neuvěřitelně fungujícím způsobem (např. když se Haničinec se slzami v očích ukloní Hlaváčové, která automaticky přijala za své úplně cizí dítě). (01.07.2011)

Němcové sentimentální patos s jednoznačnými postavami nebo těžce předvídatelným vývojem charakteru (hraběnka) jsem nikdy nemusel. Zdlouhavé, popisné vyprávění bez zajímavějších odboček, kde divák (čtenář) nad dobrotou lidu v podzámčí "žasne" a nad zbohatlíky s nelibostí ohrnuje nos. Průměrný výtvor přeceňované české pisatelky. A je to takové, no, socialistické. (02.09.2015)