Milan Rastislav Štefánik

Nájde sa tu pár zaujímavých výjavov, ale celok je strašne nesúdržný...  Skutočné scény sú len tie zo Srbska a Sibíre, pričom obe tieto anabázy sa odohrávali za treskúcej zimy, tu však vládne leto pohoda klídek tabáček.. Všetko ostatné medzi tým je afektované staré herectvo alebo úsek deja odbytý pár nesúvisiacimi zábermi - a nie je to umenie skratky. Porovnaj len so súčasne realizovaným Fričovým JÁNOŠÍKOM, to je ozajstná a zvládnutá prehliadka vtedajších avantgardných postupov.  Zaujala ma predstava, že film vznikol len 15 rokov po Šteánikovej smrti - znamená to, že aj on sám rozprával takýmto afektovaným jazykom ? Hanba je, že je to dodnes jediný hraný celovečerák o MRŠ. (31.03.2024)

Ako to už pri vlasteneckých filmoch z toho obdobia býva, obrovskej dávke pátosu sa nevyhol. To by sa aj dalo pochopiť, keď na príklade prvej svetovej, aj s použitím dokumentárnych záberov, chce varovať pred ďalšou vojnou. Horšie je, že hlavná postava je absolútne nevhodne obsadená, už napohľad o desaťročia starším hercom, naviac hovoriaci českou slovenčinou. Napriek všetkému tento raritný film má svoj význam, a nie je žiadne utrpenie ho sledovať. Aspoň som si doplnil vedomosti, kto je krásna Giuliana, vo filme oblečená ako antická bohyňa. –––– Je francouzským občanem, ale většího vlastence jsem neviděl. –––– Kedysi som ti pravicu nepodal. Dnes ti ju už podať nemôžem. –––– Pozrite, môj vlak odchádza, váš práve prišiel. (25.10.2018)

Dlouho nedostupný film, který až v roce 2009 odvysílala ČT a krátce po té vyšel na DVD. Společně s Fričovým Jánošíkem a Matkinou spovedí Špeliny patří tento životopis M. R. Štefánika mezi nemnoho hraných filmů 30. let akcentujících slovenskou část Československa. Zároveň je tu hodně akcentována legionářská linka a je tedy vícenásobný důvod k patosu. Velmi dobrý výkon Zvonimira Rogoze v hlavní roli. (22.02.2009)

Rarita. Legenda o Štefánikovi, natočená překvapivě bez přepjatého patriotismu a s jistým uměleckým přesahem, přestože Zvonimir Rogoz byl pro titulní roli opravdu starý. Obsazení slovenských herců mělo nepochybně svůj skrytý účel i poslání, což je vzhledem k událostem, které následovaly za necelé čtyři roky (14. 3. 1939), vskutku paradoxní. (02.03.2009)

Tak jsem se rozhodl být dnes (aspoň filmově) "státotvorný" a pobavilo mě, jak lze natočit životopisný snímek o Štefánikovi, aniž by tvůrci sáhli k zobrazení (v roce 1935 již nemocného a abdikujícího) Masaryka a Beneše (který jej v prezidentském úřadu střídal). Z.Rogoz coby titulní postava je většinu času pateticky unaven, což vyjadřuje stereotypně hlavou v dlaních, na štěk roku aspiruje J.Marvan v roli srbského majora (na plátně stráví cca 20 vteřin, přičemž zády ke kameře pronese jednu větu). Předpokládám, že dnešní divák neznalý základních historických souvislostí bude z filmu zmaten. (28.10.2011)