Černá kniha

Skvělá atmosféra, řemeslně působivé, ale jinak těžce odosobněné a chladné. Tradiční Verhoevenovské věci samozřejmě nesmí chybět (násilí, explicitní erotično), což ale ještě nutně nedělá film kvalitní jako celek. Snaha vrátit se do Holandska, být originální a natočit snímek v evropském stylu, který zdánlivě rozvazuje tvůrčí ruce a dovoluje na oko experimentovat, tak úplně nevyšel. (15.09.2015)

Celkově velmi zajímavá tvorba Paula Verhoevena má teď kromě excentrické Hvězdné pěchoty další klenot. Černá kniha je (na Verhoevenovy poměry) civilním válečným dramatem, ve které je místo jak pro poutavé lidské osudy, tak pro dramatické přestřelky. Je nesmírně zajimavé, nakolik je příběh emocionálně odtažitý - Verhoeven se nesnaží ždímat z diváů city ani ve chvílích, kdy byste řekli že to ani jinak nejde. Odstup od postav a absolutní nadhled nad nimi ovšem v žádném případě nevyvolává nezájem a navíc je v důsledcích vlastně potřebný, neb tak více vyniká jedno z hlavních témat - konfrontace zažitých představ o morálce a etice s krutou realitou. Verhoeven oživuje jinak typicky evropský film o vlastní trademarky - násilí, erotiku, či pohrávání si se zažitými schématy a jejich převracení (za mřížemi jsou týráni nacisté, německý kapitán je sympatický lidumil ). Silný zážitek navíc podporuje skvělé vizuální zpracování (typickou druhoválečnou vybledlost nahradily syté barvy) a křehce sympatická Carice van Houten v roli Rachel. 100% (24.09.2007)

Protinacistický odboj v Nizozemí na způsob Hurvajze Verhoevena.. Krvavě rozstřílená těla, rozšmelcované hlavy, barvení na blond všude, prsa Carice van Houten v záběru častějc než zdvižené pravice, strohé zamyšlení se nad relativitou morálky v časech válečného běsnění a jedna černá kniha uprostřed červené knihovny. Nejdražší a komerčně nejúspěšnější snímek země tulipánů je sice vizuálně opulentní, ale po emoční stránce působí velmi často uměle a nuceně melodramaticky. Když úchylný vévoda masa a krve chce, umí brak vysvětit mnohem efektněji.. (12.01.2017)

Dejme tomu, že většina lidí se do kina vypraví na válečný film. Fajn, dostanou napínavý příběh z druhé světové války s několika nepříliš okázalými válečnými scénami, zajímavý hlavně zasazením děje do Holandska. Když odhlédneme od válečného pozadí, zůstane nám dobrodružný příběh s nečekaně hojným výskytem humorných situací, kapku béčkovým nádechem a předvídatelným dějem. No a to celé stojí na solidním myšlenkovém základu, který je dostatečně hutný, aby si z něj každý něco odnesl. Často hloupoučké dialogy, laciné scénáristické berličky („podařilo se nám získat mapu“… „podařilo se nám získat klíče“) a vysokou nepravděpodobnost mnohých situací (neprůstřelný ostrostřelec) jistí záchranná síť tak složitě utkaná, že vás její rozplétání bude zaměstnávat ještě dlouhé hodiny po opuštění kinosálu. Navzdory délce film uplynul celkem svižně. Pořád je na co koukat, nad čím přemýšlet. Náznaky, kterak chápat jeho filozofii (pakliže to lze nazývat filozofii), možno nalézt v hojném zastoupení, ať už jsou vyjádřeny slovem („copak to nikdy neskončí?“) či obrazem (na anglický inzulín je nejlepší anglická čokoláda). Opět nechybí ani drsné násilí, nějaká ta erotika nebo (a dokonce) válení se ve výkalech – lhostejnost pojetí těchto sekvencí a jejich zábavnost v kontrastu se závažností válečné tématiky jakoby říkala „svět je v hajzlu, tak proč se alespoň nepobavit“. To je asi trochu extrémní tvrzení, ale kdoví, jak to Verhoeven vlastně celé zamýšlel (podezřívám ho, že jako komedii). Peníze do projektu vložené jsou vidět, k nejlepším v tomto ohledu patří okázalá scéna s letadlem shazujícím bombu na domov křesťanské rodinky, dočasný úkryt židovské dívky Rachel. Ta se již zde projeví jako cynická potvora („alespoň nebudu muset před každým jídlem odříkávat otčenáš“) a její morální úpadek se v následujících minutách jenom prohlubuje. Režisérova manipulace je však natolik důsledná a křivky Carice van Houten natolik svůdné, že jsem jí navzdory všem záporným vlastnostem držel palce až do dechberoucího posledního záběru, kdy vyjde najevo, jak relativním pojmem je „šťastný konec“. 90% P.S.: Po zhlédnutí Černé knihy působí námitky českých odbojářů proti jejich nelichotivému vykreslení v dramatu Operace Silver A skoro směšně. Zajímavé komentáře: Marigold, liuk, Desperado (14.06.2007)

No, původně jsem byl díky pár ne až tak příznivým komentářům zde k Černé knize krapet skeptický a nebyl si jistý, jak moc bude režisér šít do klasicky vážného tématu jako je II. světová válka (mírné očekávání Tarantinových Hanebných panchartů akorát po Verhoevensku). Ale to právě vůbec! Jestli tady něco trochu skřípalo, tak maximálně pár lechtivých scén (pro někoho "čuňačinek" ;-) ), ale rozhodně to nebyly žádné orgie a do příběhu v pohodě zapadly. No a jinak musím pět jen samou chválu, protože tenhle vcelku realisticky vyznívající válečný thriller jsem hltal minutu po minutě a ani na chvíli mě nezklamal. Krom obvyklých hledisek jako herců, hudby atd., mě mile překvapila taky jazyková stránka filmu (tzn. nizozemština, němčina, angličtina a hebrejština) která dodala filmu ještě větší autenticitu (což mi třeba trochu chybělo ve Valkýře). Když se blížil závěr, říkal jsem si, že to není ukončeno vůbec špatně, ale to jen do chvíle, kdy se ve vesnici objevili vojáci, já si uvědomil historické události Izraele toho roku (a následujících let) a úplně mě zamrazilo; hned po tom, co mi došlo, co tím chtěl režisér vlastně říct (resp. na co narážel), mi naskočilo jediné možné hodnocení, a to 5* (škoda jen, že se každý potencionální divák Černé knihy nezajímá o historii a nezasvěceného tím pádem konec nechá nejspíš chladným). Ale asi si na toho pana Verhoevena budu muset víc posvítit, protože natočit po Základním instinktu a Hvězdné pěchotě (víc jsem toho od něj zatím neviděl) tohle, to už si říká o větší kapku pozornosti. (29.05.2010)