Černá kniha

Krieg ist Krieg und Schnaps ist Schnaps. Mám slabost pro odbojářské snímky. Zvlášť pro ty, které se nebojí jít na dřen a vyhýbají se problému "černobílosti" charakterů na obou stranách barikády. Černé knihy jsem se proto dlouho obával. Zbytečně. Naopak mě teď mrzí, že jsem jí v kině ignoroval. Na vrchol subžánru sice nemá, ale nestojí ani v jeho stínu. A to ani v té jedné scéně, která jako by z oka právě Melvillovu majstrštyku vypadla. Ano, tohle je sice více "líbivé", ne moc reálné, ale napínavé je to jak penalty při finále mistrovství světa. Herecky bezchybné a navíc s odvážným "verhoevenovsky provokujícím" scénářem, který se rozjede a začne být nejzajímavější přesně v momentě, kdy podobná sorta snímků obvykle sklopí uši a končí. Verhoeven se tradičně nezastaví před vybrazením snad ničeho, ale tentokrát to nepůsobí ani trochu samoúčelně. Čemuž jsem již v jeho filmech poněkud odvykl. (15.11.2008)

Černá kniha je splněným snem pro všechny Verhoevenovy fanoušky, protože to není jenom "velké zúčtování s národní minulostí ala Tmavomodrý svět", ale i zúčtování s vlastními tématy a opakujícími se motivy._____ Kýčovitý úvod a závěr ustavuje postavu vypravěče, jehož přizpůsobené vzpomínky sledujeme převážnou stopáž snímku, a tak se zde mísí americký okázalý způsob vyprávění a evropským subitlnějším, fyzické a u Verhoevena skutečně bolavé násilí s estetizací. Verhoeven je pevně v kramflecích, nejdříve ustanoví žánrový model, aby ho detailem jako z laciného béčka naboural (scéna na lodi s detailem tváře jednoho z gestapáků apod.)._____ Neodpustí si četné náboženské reference (úvodních deset minut s Židovkou čtoucí Bibli, tvrzení o nutnosti být křesťan za druhé světové války ad.) a autocitace v hyperbolizované podobě ("zkoumání" výkalů a hrátky s ohanbí jako v Turks Fruit, úmrtí nebožsky hříšné postavy s pádem mrtvého těla do vody jako v RoboCopovi...), nechybí politicky zakuklená paralela s oglosováním snad každého nějak výrazného režimu minulého století (má oblíbená je hláška o kapitalismu) a geniální pohrávání si s fanouškovským očekáváním (tak ukáźe už Paul v mainstreamovém filmu ten penis v erekci, nebo si z nás jenom střílí - co to je pod tou peřinou?)._____ Možná ve výsledku nejlepší Verhoeven, skvěle odvyprávěný, fascinující od první do poslední minuty, s Carice van Houtenovou, která má charizma Audrey Hepburnové a sex-appeal Grety Garbo. Paul Verhoeven je Bůh, Černá kniha je boží a Rob Roy je kout._____ P.S.: Na projekci v rámci Ozvěn Febiofestu byla přítomna cca. 80-letá stará paní, která překvapivě vydržela až do konce, po čas závěrečných titulků zůstala sedět a byla z Černé knihy zjevně unešena. A pak že Verhoeven je jen pro mladý. :-) (07.04.2007)

Scénář: Gerard Soeteman, Paul Verhoeven .. Verhoeven se (zase) vyžívá v pěkných prasečinkách. Nejenom sexuální scény s nimiž si umí vyhrát jako malé dítě, ale také v naturalistických ohavnostech a zvěrstvech poblázněného davu, který vykonává posměšnou odplatu svému válečnému nepříteli (sprcha výkalů je opravdu nechutná). Mimo toho se bez debat jedná o výborné válečné drama Holandského střihu, zobrazující tamní boj s okupanty i kolaboraci za účelem vlastního obohacení se a z toho plynoucích důsledků. Díky režii dosti pestrá a výživná podívaná, plná již zmíněných nej(h)různějších hrátek s divákem. Ve zpracování není výrazná chyba, hudba ladí s obrazem a herecký ansábl bez výhrad zapadá. Á propos originalita - jak chcete být originální, když se jedná do určité míry o historickou rekonstrukci s konkrétním příběhem. Myslím, že o této válce ví snad každý něco a také už něco viděl, takže události prostě budou známé nebo povědomé asi každému. Tady bych problém určitě nehledal. Navíc je to podané poutavě a rozhodně Černá kniha nespadá pod rámec širších standardů. Mám zkrátka tohle téma druhé světové války hodně rád a každý takový film, když je všestranně zvládnutý, mi udělá velkou radost. (07.05.2007)

Mně se to líbilo velmi. Je pravda, že to příliš originální není, ale ve chvíli, kdy jsem Zwartboek sledoval, jsem přesně nějakou rutinní a napínavou záležitost potřeboval. Absence originality ale vlastně není úplně férovým vyjádřením. Zwartboek je totiž jeden z mála filmů z prostředí Druhé světové, ve kterém je velmi ostrá a neztmavená barva ( říkám tomu vybledlá barevnost), což je jev, který se ve snímcích podobného typu objevuje snad stoprocentně. Asi prkotina, ale pro mě důležitá. A několik velmi silných scén rozhodně najdete. Verhoeven je prostě klasa. A hudba...ta byla v jeho filmech vždycky špičková a po smrti mágů Goldsmithe a Poledourise si možná našel zase někoho, kdo za to bude stát. (29.03.2007)

Verhoevenova Černá kniha (2006) je moderní válečný film, který patří do řady mezi Tarantinovy Hanebné pancharty (2009) a Singerovu Valkýru (2008). Ve všech těchto filmech jsou relativizováni hodní a zlí, naši a Němci, ve všech se objevují výtečné herecké výkony, důraz na psychologické pojetí postav, propracovaný scénář a svižná akce. Verhoeven zřejmě inspirovaný křestním jménem herečky hlavní role Carice van Houten parafrázoval slavnou scénu z Carrie a vylil tentokrát na hrdinku místo krve bečku plnou sraček. A stejně tak režisér provokuje v celém filmu, nevděčná Židovka si oddechne po vybombardování svých zachránců, máme zde zrádce v holandském odboji, hrdiny v nacistickém gestapu a idioty mezi spojeneckými osvoboditeli... Výtečný válečný film plný sarkasmu - a sexu. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=Xb5vrYMY26w (30.03.2012)