Čas

Nevzalo mě to tak jako 3-iron (protože ten film byl skutečně kouzelný), ale přece jen to mělo něco do sebe. Kim Ki-duk dokázal dobře znázornit, jak nás láska může učinit posedlými, až bláznivými lidmi a jak naše rozhodnutí nakonec může všechno zničit. Konec zůstal otevřený, z čehož sice nebylo všechno jasné, ale vnímavému divákovi nemohlo nedojít, že to byl konec tragický. ~(4,0★)~ (08.07.2009)

Je to veľmi dobrá romanticky ladená poetická dráma od Kim Ki-Duka. Má dosť dobrý príbeh o mladom páre, v ktorom je muž spokojný, úplne verný a svoju priateľku má skutočne rád, aj keď sa samozrejme rád občas obzrie po peknej žene, lenže ona mu neverí a stále žiarli, pričom problém vidí v tom, že vyzerá stále rovnako a kvôli tomu sa mu už omrzela. A tak sa rozhodne zvoliť radikálny spôsob, bez stopy zmizne, podstúpi kompletnú plastickú operáciu, pričom sa mu pol roka nemôže ukázať a následne ho chce zaujať ako úplne nová žena, lenže ani po tomto nie je všetko ideálne. Spracovanie sa mi páči, ale k dokonalosti tomu ešte trochu chýba. Už od začiatku to pôsobí veľmi dobrým dojmom, pomerne nezvyklá tématika a navyše podaná originálnym spôsobom, takže jedna vydarená scéna strieda ešte vydarenejšiu, je tu množstvo výborných nápadov a prvkov, či už pomerne vtipná snaha narušiť schôdzky s rôznymi ženami, fotenie pri zaujímavých sochách, ale hlavne celý tento hlavný motív o zmene tváre a následných komplikácií, ktoré to prináša, obzvlášť zamyslenie sa nad tým, koho má vlastne skutočne rád a tak hlavne prvú polovicu tomu nemám čo vytknúť, potenciál tejto témy je využitý asi naplno. Ale v druhej polovici sa to už trochu zhorší, stále je to výrazný nadpriemer s množstvom skutočne vydarených situácií, ale už mám z toho pocit, že menej je niekedy viac, viacero nových prvkov, ale hlavne správanie postáv mi už nesadlo až tak ideálne, ako pred tým a to výsledný dojem predsa len čiastočne narušuje. Ale zase chválim výbornú záverečnú scénu a to hlavne z toho pohľadu, čím vlastne film začal. Herecké obsadenie je výborné, mám tu hneď dvoch obľúbencov, či už Sung Hyun-Ah alebo Ha Jung-Woo, ale bavili ma aj zvyšné postavy. Réžia a technická stránka sú skvelé, Kim Ki-Duk to opäť zvládol prvotriedne, síce mám trochu pocit, že to pôsobí viac filmovejšie na úkor poetiky a že je to viac prístupnejšie bežnému divákovi, ale v konečnom dôsledku to aj tak funguje stále skvelo. Stačilo pozmeniť pár prvkov v druhej polovici a plné hodnotenie by tomu určite neuniklo, ale aj tak som veľmi spokojný, mimoriadne zaujímavý film, ktorý si rád ešte pozriem a po filmoch 3-Iron a Samaritánka mi príde z Kim Ki-dukovej tvorby asi najlepší. 81% (31.03.2013)

"Jsme jen lidi!" Přesně takhle si hlavní hrdina několikrát ospravedlňuje své chování. Ano, jsme jen lidé a film názorně ukazuje, co vše jsme schopni pro lásku obětovat. Nejen změnu psychickou, ale též i fyzickou a jen z důvodu nového impulsu. Opravdu netradiční snímek(jak jinak u Kima) ale ztvárněný s takovým procítěním a gradací, že vás příběh naprosto vtáhne... Obzvláště se mi líbil "fotbal" s tajemnou dívkou. Mimochodem, pro ty co si toho možná nevšimli, hlavní hrdina byl také jako já velkým Kimovým fanouškem - na PC mu běžel 3 Iron a na zdech měl plakáty filmu Wild animals. Rád bych se někdy podíval do sochařského parku a strávil tam klidně celý den. "Když se znovu otočíme... a vytvoříme oční kontakt, měli bychom se znovu potkat..." (25.11.2006)

Hodně dlouho to nevypadalo jako Kimův film, ale závěr to tradičně katapultoval hodně vysoko. Odcházela jsem z kina se spoustou otázek v hlavě a vysvětlení může být tolik. Úžasné byly výtvory v sochařském parku a už dlouho se mi neudělalo u filmu špatně, jako u záběrů z plastické operace. Mě by to tedy odradilo, ale Kimovu hrdinku ne, udělala by pro svou lásku cokoliv. Otázka je, jestli jí za to obdivovat nebo zatracovat. (16.10.2006)

Jak jsem napsal už ve svém profilu, s většinou východoasijských filmů mám problém, vlastně spíš problémy, počínaje tím, že mi splývají obličeje herců (mimochodem totéž tvrdí obyvatelé východní Asie o nás) a obecně platí, že emocionální reakce u východoasijské produkce vzhledem k odlišné kultuře příliš často neodpovídají tomu, co očekávám a považuju v dané situaci za adekvátní. Z komentářů na Kim Ki-dukovy filmy mám navíc pocit, že jde o korejského Sokurova a jeho styl mi tedy nevyhovuje. Vybral jsem si Čas jako patrně nejstravitelnější a tématicky nepřitažlivější snímek z jeho produkce. Je to dílko zajímavé, v leččems i originální a provokující k přemýšlení. Na druhé straně ta režisérská manýra je přece jen znát, jeho dalším kouskům se už vyhnu. Pokud jde o námět, ta postmoderní fascinace sebou samým a svou vizáží je platná i u nás, nedávno jsem viděl dokument Jak se žije tetovaným a to, o čem točí Kim Ki-duk tam bylo obsaženo taky. Vyhovovalo by mi ale euroamerické zpracování. Po pravdě, příběh stojí někdy na hliněných nohou, vážně plastická operace změní člověka tak, aby ho partner vůbec nepoznal? Co hlas, gestikulace, mateřská znaménka na těle a mnoho dalších věcí? Bylo zkrátka potřeba hodně znásilnit logiku, aby režisér dovedl svůj film k závěrečné pointě. Byť na nepostrádá na půvabu. Celkový dojem: 60 %. (07.10.2009)