Play
Obsahy(1)
Cristina je mladičká ošetřovatelka z venkova, která putuje ulicemi Santiaga de Chile jako stříbrná kulička z hracího automatu. Když zrovna nepředčítá z National Geographic svému stařičkému maďarskému pacientovi Milošovi nebo neflirtuje se zahradníkem z místního parku, sleduje Tristána Greenberga, třiatřicetiletého architekta, jehož věci našla poté, co byl na ulici přepaden. Tristán nemá momentálně co na práci, protože stavební dělníci na jeho stavbě stávkují. Navíc ho opustila jeho dokonalá přítelkyně Irena. Vrátí se tedy do vily na předměstí, kde vyrůstal, aby zjistil, že jeho matka žije s podivným kouzelníkem. Životy Cristiny a Tristána se neočekávaně protnou… Originální a hravý příklad současného latinskoamerického filmu, který byl za Chile nominován na Oscara. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Play. Režisérka a scénáristka si opravdu vyhrála. Díky tomu sice film nenudí, ale občas bych opravdu rád věděl, co se stalo a co byl jen sen či představa. O postavách, jejichž jednání postrádá jakýkoli smysl, taky nevím, co si mám myslet. Je to rozhodně lepší film než argentinští Mrtví, ale ještě pár takových a na jihoamerické filmy se v televizi nebude nejspíš nikdo chtít koukat. ()
Režisérce na filmové škole patrně nikdo nevysvětlil, že méně je někdy více, a to nejen co se počtu scén a stylu týče, ale že i náznak udělá dost a přílišná výřečnost uráží diváka. Děj byl předimenzovaný a nekonzistentní, scénář hloupý a herci špatně vedení amatéři. Postav jak na orloji, ale byly poněkud dřevěné psychiky. Film byl tak trochu o všem a tak vlastně o ničem. Režisérka si neodpustila žádný nápad (ani ten z nejotřelejších), přičemž výskyt většiny z nich u třicetileté paní zdá se být až zarážející. Výsledek je slabým televizním filmem; protaženou školskou filmovou etudou; něčím mezi nepovedenou Amelií z Montmartru, nepovedeným Polekaným ňadrem, nepovedenými Samotáři, nepovedeným Zatímco jsi spal a nepovedenou Golfovou holí. Přemýšlela jsem o odpadu, ale doufám, že za symbolickou oběť jedné hvězdy se mi dostane té milosti, že dlouho nic podobného neuvidím. ()
Jak vidno, jihoamerická kinematografie se stálé hledá, tudíž i tento kousek potěší snahou o přiblížení se severním sousedům, ale zklame nedostatkem vlastní iniciativy. Ačkoliv celek je neokoukaný až příliš. Pomalá, idylická, umně budovaná romantická variace na Amélii se cca po hodině změní v bizarní změť zdánlivě nesouvisejícíhc scén, pokaždé jako z jiného filmu. Souboj á la Street Fighter střídá filozofický dialog o hovně a jiné podivnosti. Inu, proč ne, jestli to je vtipné a slušně zrežírované, jako že ano. Ale hlavní kámen úrazu bych viděl v radikálně rozdílném přístupu režisérky, která se bavit chtěla a scénáristky, která ji hru kazí (pokud se jedná o jednu a tutéž osobu, pak je to krásný příklad schizofrenie). Škoda, potenciál byl slušný. 75% ()
Popravdě mi to chvílema připadalo, že nejdřív vzniklo několik studentských filmů a ty se pak slepily dohromady, doplnily se dlouhejma záběrama bez významu a pospojovaly se pár hlavníma postavama. Tenhle filmik je jako moderní jazz, žádnej řád, žádná pointa, žádnej směr, jen exhibování a veřejná onanie. Přesto jsem to dokoukal a dvě hvězdy tomu seděj, kdyby jen za scénku Street Fighter. ()
Ze slibného dramatu se bohužel vyklubal přesně ten film, který nemám rád. Hraje si na hlubokou myšlenku, ale přitom nemá co nabídnout a jen roztahuje stopáž na nesnesitelnou délku pomocí táhlých záběrů s podkladem melancholických písní. Zásadní problém je jednoznačně v děravém scénáři, zejména pak v charakterech. Postavy většinou jen zírají do prázdna a žijí bez nějakého blíže vyřčeného pozadí, což sice nemusí být vždy na škodu, ale tady potom ztrácí na smysluplnosti jejich neustálé záchvaty deprese a beznaděje, přestože v jejich životě nic zásadního nechybí. Emocionální výlevy plné slz přichází na nesprávných místech a cesta k pozornosti a srdci diváka je tak definitivně zatarasena. Přitom stačilo málo. Ubrat na pseudopsychologických výjevech nebo dodat postavám životnost skrz občasný vnitřní monolog. ()
Reklama