Renesance

So Sin City to vela spolocneho nema, tak casto je prirovnavana snad len ze animovanych nejaposnkych dospelackych filmov je malo. Po dlhej dobe film ktoreho jazyku skoro vobec nerozumiem, zvlastny pocit, len citat titulky. Inak obrazky premenlive. Raz Karas vyzeral naozaj pekne a vytienovany bol skvele, parkrat som nevedela, ci je to vobec on, kym ho neoslovili, parkrat vyzeral jednoducho nedorobene... V kazdom pripade mimo originality obrazkov nuda, tie 3 hviezdicky skor za snahu... (15.05.2007)

Scénář: Alexandre de La Patellière, Mathieu Delaporte, Jean-Bernard Pouy, Patrick Raynal .. Tak předně, tohle chtělo každopádně kino! (pozn. psáno v době, kdy uvedení do CZ kin nebylo ještě plánováno) Velké plátno by stylově zvolené vizuální stránce slušelo mnohem více - velká televize sice byla lepší než display u PC, ale ani to nebylo dostačující. Právě zvolená forma dovoluje ukázat některá obrazová kouzla, bohužel ani to nestačí na dostatečné zamaskování slabé dějové linky. Ta se zaobírá vyšetřováním únosu jedné dívky, v pozadí za osudové nitky tahá velká korporace a vším prostupuje temný stín minulosti. Jednoduše se dá říct, že jde o jakýsi sci-fi noir, jenže hlavně v závěru bez patřičného dopadu na diváka. To zamrzí hlavně proto, že si budu spíše pamatovat formální detaily než dumat nad podstatou příběhu. (05.03.2007)

Z příjemně stráveného času u Renesance jsem si odnesl několik neoddiskutovatelně zajímavých poznatků a dojmů. Za prvé: Asi jako každému druhému mi zalichotila silná a temná vizuální forma, které se dá zazlívat snad jen jistý "modus" plošnosti - pominu-li jiné, drobné technické mušky okolo zlobivého kontrastu. Plasticita je patrná pouze ve chvílích, kdy je důrazněji pracováno s vícero plány v obrazové kompozici, nicméně i onen "2-D efekt", plochost má v mnoha momentech svou výtvarnou opodstatněnost a tím spíše se tvůrcům daří docílit svérázu komiksového podání. Nutno však poznamenat, že narozdíl od častokrát zmiňovaného Sin City, se kterým je R. neustále uváděna v otevřenou konfrontaci, má pojetí evropských umělců větší šťávu, nápad i dynamiku a to navzdory všem negativům. Možná právě zde se projevuje nesporná výhoda v neexistenci kultovní předlohy a s ní spojených adaptačních úskalí. Za druhé: neživotnost, prázdnost a odosobněnost v naraci i ve figuraci jednotlivých charakterů, kterou bylo lze možno vytýkat Sin City se bohužel nalezla cestu i k Renesanci - k mému velikému zklamání. Příběh, osudy hlavních ani-protagonistů (kteří strádají bez opory silné a vůdčí postavy) i jejich skicovitá psychologie se ztrácí pod diváckou fascinací lahůdkovým obrazem (kamerovými lety, linií i mistrovským komponováním jednotlivých políček, hrou s černobílým spektrem...) a nezabrání tomu ani - pro někoho rádoby - filozofický přesah otevřené závěrečné katarze. Za třetí: Nocholas Dodd měl a stále má dobrý vzor a zdroj pracovních zakázek, k jeho překonání ale bude potřebovat ještě dlouhou, dlouhou cestu. Za čtvrté a závěrem: Renesanci chybí k dokonalosti (nesmrtelnosti) mnohé, počínaje předvídatelným příběhem a konče postavami, s nimiž se není možno jakkoli ztotožnit a chápat je, ale naopak jí nelze upřít vydařená atmosféra, osobitost a elegance po stránce vzhledové. A vůbec, veškeré experimentování s progresivní výtvarnou stránkou a specifickou filmovou řečí by se mělo oceňovat povinně. Rozhodně jeden z nejzajímavějších filmů, jaké jsem měl možnost za poslední měsíc zhlédnout. (11.12.2008)

Renesance je jako francouzské kreslené Sin City. Renesance je jako počítačová hra, kterou nelze hrát. Renesance je jako oprášená noir detektivka s novými sci-fi stránkami… Hlavním kladem a zároveň záporem této vizuální třešničky je osobitá animace, která na jednu stranu šokuje v pečlivě prokreslených detailech a hraje si s černobílým obrazem jako kočka s myší, ovšem na stranu druhou je to bohužel to jediné, které stojí za zhlédnutí. Temný sci-fi příběh o minulosti, přítomnosti a nesmrtelnosti je vyprávěn tak tuctově a fádně, až ta obrazová stránka vyloženě zamrzí. Koneckonců ani ten Craig mi sem moc nepasoval a nebýt „neviditelných“, ani bych se nedočkal nějakého mírného povyražení (scéna v prosklené zahradě určitě nejlepší z celého filmu) v již tak chladném syžetu. Nabízí se otázka – budila by Renesance takový rozruch, nebýt té jedinečné animace? [Přesná stopáž: 101 min] (11.08.2007)

Za zajímavé lze považovat, že v Paříži roku 2054 by mělo dle tvůrců tohoto filmu neustále pršet. Nebude-li pršet, bude sněžit. Je proto poněkud překvapivé, že se voda nedrží ani v podzemí. Ale dosti hnidopišství. Každá krása má mít svou pihu. A tento napínavý příběh se šmrncovním vizuálem krásný je. (15.08.2015)