Taxidermia

Absurdná a skutočná. Prázdna a myšlienkovo bohatá. Zvrátená a umelcká. Odpudivá a príťažlivá. Taká je Taxidermia. Je iná. Viac ako o film ide o ukážku geniality maďarského režiséra, ktorý už pri ŠTIKu (Hukkle) ukázal svoju výnimočnosť. Príbeh bez príbehu, scény prepojené infantilným pojivom. Stroporený penis. Prežieranie sa ako šport. Guláš. Pri úvode som mal fakt hnusný pocit (niečo ako finále REQUIEM ZA SEN), na konci ma uchvátila ľahkosť a citlivosť s akou bolo zobrazené rezanie ľudského tela (kam sa hrabú maniaci ako boli v PARFUME či zrodenom HANNIBALOVI). Film, ktorému môžte dať len veľmi dobré hodnotenie alebo absolútne zlé. HUKKLE sa mi páčil viac, no film ako Taxidermia ťažko ešte niekedy uvidím... (12.05.2007)

Nad hodnocením jsem dlouho váhala, já na prasárničky a nechutnosti fakt nejsem, ale Taxidermia je velmi zajímavý film a ocenění si zaslouží. I když mi občas bylo na blití, bez toho by to asi nebylo ono. Jedná se o hodně kontroverzní záležitost, která svádí jak k obdivu, tak k pohrdání a odporu. Jednou ale opravdu stačí. (09.08.2007)

aneb jak György Pálfi vyzvracel svou bujnou fantazii a imaginativnost na filmové plátno. Nápadů tolik, že by v normálním případě vystačily na tři celovečeráky. Zde jsou však zhuštěny do neuvěřitelné, nechutně originální a režijně nesmírně invenční mozaiky. Příběhy tří generací odehrávající se ve fikčním světě, v němž by empiricky založený jedinec chtěl těžko žít svůj život. Suma sumárum současná maďarská kinematografie se jeví jako značně progresivní udávajíce trend, kam by mohla ta celoevropská (nechutně) artová směřovat. (01.03.2008)

Rozhodně to není žádný experiment, jak se tvrdí zde v několika komentářích, a už vůbec ne hříčka (dost pejorativní označení), jak je možné se dočist v různých recenzích. Neustálé omílání toho, že něco takového by mohlo vzniknout u nás, nechám tentokrát stranou stejně jako tvrzení o tom, ža maďarská kinematografie posledních let od dob taktéž karlovarského objevu Revizoři má čím překvapovat a posunovat možnosti kinematografie jako takové. Pokud se dá Taxidermii něco vytknout, je to přílišná popisnost v samotném závěru, kterou trpěl i Pálfiho předchozí debutový snímek Škyt, a rytmická nevyrovnanost příběhů. Ale proč něco takového dělat, když tahle podívaná překypuje nápady a je k zbláznění vtipná, přičemž se jí v její ďábelské promyšlenosti ve spojování různých časů a prostorů pomocí jízd či rakurzů nedá upřít genialita sama? Ještě jedna věc: vzhledem k přechodu od surrealismu k hyperrealismu je nepatřičné filmu vytýkat laciné lpění na všech možných i nemožných bizardnostech a nechutnostech, už kvůli tomu, jak jsou zapracovány do samotného vyprávění. Zářný důkaz toho, že manýra může jednou sloužit i něčemu smysluplnému... (13.01.2007)

Film, který ve mně zanechal následky. Něco takového člověk vidí dvakrát za život. Názor na TAXIDEMII se diametrálně liší, od zatracení lidské psychiky až k bezmeznému obdivu jeho originality (samo-pitvání, lidské embryo v klíčence, nebo masivní přežírání pro úspěch). Bolestný pohled v nejtemnější formě sofistikované hranici. Přesun lidského posouvání TAXIDERMII směrem k úvahám bizarního ztvárnění. Jeden z filmů, který už nechci "nikdy" vidět. (02.12.2012)