Taxidermia

Pokud bychom chtěli příklad vítězství formy nad obsahem, máme ho zde. Chápejte, ty obrázky, praktiky a "prasárny" mě neškokovaly a neznechutily, a už vůbec ne z hlediska "morálky" nebo snad "dekadence," jen mi přišlo poněkud přehnané, že takhle všelijak musí režisér vyjádřit jednoduchou myšlenku "lidé jsou často prasata a všechno, co je tělesné, pomíjí a zanikne." Zbytečně doslovné, samoúčelné, manýristické. (27.02.2007)

Taxidermia je panoptikum bizarností, nechutný spektákl pro silné žaludky, procházka světem absurdit a odporností... Nebýt toho výborného zpracování a několika skvělých nápadů, zřejmě bych ten film nedokončil - já totiž v násilném posouvání hranic vkusu nevidím žádný přínos. Nicméně tento snímek má jistou originalitu a za vším tím zvracením, klováním do penisu a znásilňováním vykuchaného prasete se dá při troše fantazie najít jakési vysmívání se extrémům živočišných pudů. Bojím se však, že jedno zhlédnutí mi bohatě stačilo. (19.02.2007)

Tohle se těžko dá hodnotit nějak pěkně, představte si 200 kilovýho maďara jak se láduje na soutěži jedlíku nejdřív nějakou polívkou, co spíš připomíná pomyje, pak to jde v přímým přenose všechno vyzvracet, ale jako festovně to z něj lítá a dělá to, aby měl místo na nějakej další hnus v dalším kole, tohle je prostředek a zhruba třetina filmu a vlastně se téměř na nic jinýho nedíváme než jen jak hlavní postava žere a zvrací, pak tu máme ještě další dvě části filmu z čehož jedna je zaměřená než se naše vypasená postava narodí, tam se odehrávaj taky pěkný kousky, jako soulož s mrtvým, rozřezaným a vyvrhnutým prasetem v nějaký vaně nebo soulož s dírou ve stodole, fakt lahůdka a ve třetí závěrečný části sledujeme naší postavu, která se na starý kolena a ke svý spokojenosti dokázala vyžrat do podoby Jabba Hutta a pak ještě jeho chudáčkoidního syna, kterej se zabývá preparováním, to je asi nejlepší část filmu, která má co říct, ale stejně se mi to teda moc nelíbilo a žádnej hlubší smysl sem v tom moc neviděl, respektive sem se ani moc nesnažil pochopit, co tim chtěl Pálfi říct, spíš bych řek, že mě to dost znechucovalo, i když sem zvyklej na nejrůznější prasárny a nevadí mi, ale tohle je fakt vytříbenej kousek jen pro fajnšmekry a nebudu tomu dávat vysoký hodnocení a používat chytrý výrazy, jen abych vypadal jako intelektuál, co v tomhle vidí velkej smyl života a připojil se ke zdejší elitě (06.07.2009)

Rozhodně ne geniální, ale ani tupé filmové představení o třech dějstvích bez hlavy a paty. Tři příběhy. Každý něčím výjimečný a něco znamenající, ale možná si hodně diváků řekne co to znamená. Taxidermie očekává od diváka, že ve všem i tom hnusném uvidí něco skutečného a přirozeného, ale to není tak jednoduché. Všechny příběhy spojují hlavní postavy, které jsou spolu v rodinném vztahu a my sledujeme jak se během tří generací mění lidi, názory i "práce". Vizuální stránce nevím co bych vytkl, protože některé skvostné scény mě opravdu dostaly(např. vana a její kamerový oblet, nálet kamery na otevírající se knihu...) a proto nedokážu být odtažitý a nepochválit. Přes všechnu okatou snahu působit přirozeně a spíše jít ještě dál za hranice přirozenosti, která již hraničí s nechutností se divákovi dostane zvláštního filmu, který je o lidech v různých dobách, kteří se uchylují k různým činům. (03.09.2007)

aneb jak György Pálfi vyzvracel svou bujnou fantazii a imaginativnost na filmové plátno. Nápadů tolik, že by v normálním případě vystačily na tři celovečeráky. Zde jsou však zhuštěny do neuvěřitelné, nechutně originální a režijně nesmírně invenční mozaiky. Příběhy tří generací odehrávající se ve fikčním světě, v němž by empiricky založený jedinec chtěl těžko žít svůj život. Suma sumárum současná maďarská kinematografie se jeví jako značně progresivní udávajíce trend, kam by mohla ta celoevropská (nechutně) artová směřovat. (01.03.2008)