데이지
Chu ju
Obsahy(1)
Film se odehrává v Nizozemí a je zobrazen ze tří rovin: První je z pohledu nájemného vraha Park Yi (Woo-sung Jung), který se zamiloval do malířky Hye-young (Ji-hyun Jun), ale nechce se jí vyznat z citů právě proto, že je zabiják, tak jí alespoň nosí každý den tajně sedmikrásky, které má strašně ráda. Druhý pohled je ze strany právě Hye-young, která maluje portréty na náměstí a stále chce zjistit, kdo jí nosí ty sedmikrásky. Jednoho dne se objeví policista Interpolu Jeong Woo (Sung-jae Lee), který se nechá od ní nakreslit a má u sebe právě ty sedmikrásky, ona se domnívá, že on je právě ten tajemný ctitel a tak se do něj zamiluje. Třetí pohled je policisty Jeong Woo, který využil pouliční malířky, jen jako krytí při sledovačce, jenže jak se postupně začal scházet s Hye-young, tak se do ní zamiloval. Jenže vše se nějak zkomplikuje a Hye-young je postřelena při přestřelce a přijde o hlas. Policista je odvolán zpět do Koreje a na scénu se opět vrací zabiják. Jestli vše dopadne dobře? No to se nechte překvapit. (c.tucker)
(více)Recenze (131)
Netuším ako to tí kórejci robia, ale nech mi naservírujú akokoľvek nepravdepodobnú vtákovinku na poli romantickej lásky, stále im to zožeriem ako malá školáčka. Najviac asi bolí to, čo nikdy nebolo vypovedané a čo sa nikdy nestalo a nestane. Láska robí s ľuďmi zázraky a dokáže v nich prebudiť to najlepšie, ale aj to najhoršie. Keď je skutočná, vždy je to na doraz. ()
Wai Keung Lau. Urcite to nejlepsi, co Daisy mohlo potkat. Hongkongsky reziser (trilogie Infernal Affairs), diky kteremu se z casti film oprostil od, pro Koreu typickych, prekombinovane klisovitych momentu, kterych byvaji romanticke filmy posledni dobou stale plnejsi. Nepochybuji o tom, ze kdyby se Kwak Jae-yeonguv scenar (My Sassy Girl) k Daisy dostal do rukou nekomu na domaci pude, byl by film jen dalsim v rade. Wai Keung Lau ale vytvori nevidane poeticky a vizualne strhujici film, ktery se i v tech nejkycovitejsich scenach stale drzi v mezich unosnosti logicky mysliciho divaka a jako celek tak pusobi naprosto odzbrojujici silou. Tak jako Praha v Lover's in Prague pusobi preslazene, historicke centrum holandskeho Haarlemu neuveritelne krasne souzni s krehkym pribehem a dechberouci hudbou Shigeru Umebayashiho (2046) a minimalne ve mne zanechal pocit jednoho z nejnadhernejsich filmu poslednich let, ktery ve sve vypiplanosti nema konkurenci. Casto se mi nestava, abych prestala vnimat, co je to cas... Director's Cut verze vypravi pribeh uplne jinou cestou, zobrazuje osudy hlavnich hrdinu hloubeji a jednotlive. Neni ani zdaleka tak konzistentni, graduje do momentu, kdy do sebe zapadnou vsechny dilky skladanky. Spoustu zaberu nahrazuji zabery naprosto jine a podstatne rozvedenejsi. DC Daisy je uplne jinym, avsak o nic horsim filmem, pro lidi, kteri vsak drive videli korejskou kratsi verzi, bude sledovani te Lauovy mozna zklamanim. ()
Je nebezpečné dotýkat se hvězd a také je nebezpečné dívat se na filmy, které tak činí. Hvězdou myšlena láska, slovo, které nemá pragmatickou hodnotu a já musím být pragmatik. Smutný, přesmutný příběh, který bych ale vlastně chtěl prožít, prostě se alespoň na chvíli dotknout těch hvězd... Deiji vypráví formou, kterou umí asi jen Korejci, příběh o hvězdách, jejichž svit putuje vesmírem dávno po jejich smrti , o lásce, která je věčná, krutá nevybíravá a bourající všechny zásady.. no dobře , o tomhle to až tak úplně není, to jsem kapku přehnal, přesto si ty trhlinky v myšlenkách zas budu lepit několik dní. ()
Popravdě moc nechápu to všudypřítomné pozdvižení. Deiji mi připadal jako řemeslně natočený greengrassovský bourne v korejském balení s korejsky utahaným trojúhelníkem. Zasazení do Amsterodamu je nápadité, ale ta nucená dynamika mě celý film doháněla k šílenství. Neustálé prostřihy mi dost komplikovaly sžití s postavami, ačkoliv jejich chování je taky dost náhodilé. Rozhodně jeden z nejhorších korejských filmů, které se dostali do top25, co jsem zatím viděl. ()
May pěkně a trefně shrnula vše podstatné, tak jen přidám pár nadšených dojmů :-) Jak málo jsem o filmu samém věděl, o to větší zásah mezi oči i do srdíčka jsem dostal... Wai Keung Lau je obrazový virtuos, spousta obrázků by se dala z filmu vyjmout, zarámovat a pověsit na zeď, kamera je precizní, její plynulé nájezdy a neobvyklé úhly záběru dávají filmu do vínku lehkost a grácii. A když se k tomu přidá úžasná hudba... Co se mi tolik líbilo na, zřejmě dosud nejlepším režisérově filmu, strhujících Infernal Affairs, poskytla mi Daisy také v neméně strhujícím balení, navrch vpletené do jímavě romantického a křehkého (omlouvám se May za opakování, ale vhodnější slovo mě zkrátka nenapadá) příběhu a tvořící překrásný a ladný celek. Nádhera! Po prvním dostaveníčku s Daisy mohu směle prohlásit, že jsem právě viděl jeden z filmových vrcholů tohoto roku, možná ten největší ze všech. S delším časovým odstupem jsem se podíval na Director's Cut verzi. Všiml jsem si několika menších změn, leč po tak dlouhé době od zhlédnutí korejského sestřihu nemohu říct, zda se jedná o změnu k horšímu či lepšímu. Co říct mohu: opět se jedná o mistrovský kus filmařiny. ()
Reklama