Kozí příběh - Pověsti staré Prahy

Už hrozně dlouho si přeji, aby někdo natočil film podle Starých pověstí pražských. Jsou tak nádherně ponuré! Taky magické. A někdy i psychologické. ------ Mojí oblíbenou je ta o moru a černém kocourovi. Trochu připomíná Poea. Mladý, zajištěný, milující se manželský pár si šťastně žije a mají i věrného majordoma, který se jim o všechno vzorně stará. Život je nádherný, plný krás, postele jsou rozházené a ve spíži je spousta jídla a dobrého vína. Tu náhle propukne mor. Radovánky skončí, ulice jsou plné kár naložených mrtvolami a lidé už jen šeptají. I mladý pár se zklidní a začne myslet na poslední věci. Požádají sluhu: "Kdyby se nám něco stalo, necháme ti dům, ale postarej se o děti." Sluha jim to slíbí. Zanedlouho zazní umíráček i nad tímhle ještě před nedávnem rozezpívaným domem. Ztuhlé a plné skvrn vynášejí mladé manžele na umrlčí káru. Sluha je jde doprovodit na poslední cestě a pak se vrátí domů, kde se k sobě choulí dvě ustrašené děti. ___ V domě už sice nikdo nezpívá, ale pořád je plný bohatství. Krásný nábytek, benátská zrcadla, stříbrné poháry a truhlička se zlaťáky. A jen dvě děti stojí překážkou. Kdo by se v době moru o to staral? Stačí dva hřebíčky zatlučené do malých zlatovlasých hlaviček a majetek, kterému sloužil, mu už teď říká pane. Ze slušnosti šel vyprovodit i dva sourozence, u kterých nikdo nebude zkoumat, jestli jim pod loknami nenahmatá ostrý hřeb. ____ A pak se vracel domů. Do svého domu! Jak si tak pyšně vykračoval morovými ulicemi, najednou zahlédl pohyb. Něco velkého černého se mihlo těsně za ním. Přidal do kroku. Temná šmouha taky a začala se zvětšovat. Černý kocour! Kocour tak velký, že to snad ani nemohla být normální kočka. Sluha začal utíkat. Kočka taky. Přibližovala se, stíhala ho. Pak jeden skok a zachytila se mu drápy na rameni. Zaleskly se tesáky. Hryzla ho do tváře. Začala drásat. Sluha se bránil rukama, ale marně. Černý kocour na něm tancoval a při každém tanečním kroku vykousl jeho tesák nebo vydrápl jeho dráp kus sluhova masa. "Pomozte mi, prosím, pomozte mi, ten černý kocour mě zabije," křičel sluha na netečné, morovou nákazou otupělé lidi kolem sebe. Nikdo mu nepomohl. ____ Sluha se zoufale bránil a přitom se snažil ustupovat. Šel pozpátku, až najednou - ale možná že to ani nepocítil, protože kocour ho stále sekal ze všech sil - se ocitl na nábřeží. Možná jen jemný tlak zábradlí, do kterého se opřel. A při neustálém boji proti černé zhoubě se svítícíma očima přes zábradlí přepadl do Vltavy. Ještě s sebou zmítal, když se nořil pod její hladinu, ale to trvalo jen pár chvil. Pak se přes něj řeka přelila a plynula si dál svým rozvážným tempem. _____ Lidé na nábřeží na chvíli vytržení touhle podívanou z trudomyslnosti morových časů se po sobě udiveně podívali: "Co to křičel?" "Něco o černém kocourovi.." "To je zvláštní, vždyť tu přece žádná kočka není. Jen ten chlápek, co tak divně poskakoval a pak se utopil ve Vltavě." Potřásli hlavou a šli dál v zamyšlení, koho mor dostane příště. ___ Jo, tak tohle v tomhle pokusu nedostanete. Jen příšernou animaci, proticírkevní agitaci jak z padesátých let, jednu neslušně kozatou ženskou, co nosí hřebíky ve výstřihu a zoofilní poměr s kozou. Je to tak trapný, že jsem zvládla jen půlku téhle hrůzy. (20.12.2017) (méně) (více)