Příběhy ze Zeměmoří

Šedý priemer. Pomerne neoriginálny príbeh (koľkokrát tu už bol hlavný hrdina bojujúci so svojím temným ja?), zaujímavé, ale nedotiahnuté postavy, nedovysvetľované dejové línie (wtf tam vlastne robili draci?), po vizuálnej stránke viditeľná otcovými filmami (predavač drogy akoby z oka vypadol postave vojaka z Princess Mononokel, rôsolovitá preprava hlavnej záporáčky na konci sa nápadne podobá na kúsky, ktoré nám predviedla už Witch of the Waste atď). Na prvý počin to ale nie je zlé a ja verím, že jablko nepadá ďaleko od stromu... (12.09.2007)

Syn pokračuje v šlapajách svojho otca? V prípade Gedo senki to tak celkom neplatí. Videl som oba (4.6.2015) Gorove filmy a musím povedať, že má do istej miery vlastný štýl. Tento počin, o ktorom tu píšem je vynikajúco animovaný a hlavne krajina je krásna. Takto výborne graficky, vizuálne zvládnuť film v roku 2006 (áno u Ghibli je toto povinnosťou aj u starších počinov) tak to si myslím, že sa podarilo. Príbeh nie je vôbec nejaký extra zamotaný či prepracovaný. Jednoduchá príbehová linka je prepletená rôznymi poetickými odkazmi. Ako keby nám príbeh hovoril, že každý má svoje vnútorné "Ja", ktoré vypustí len niekedy a len niekedy ho môžu ostatní vidieť. Pri tomto filme sa treba jednoznačne sústrediť na neho a nie na ostatné, ktoré ste videli. Tento film by vtedy neobstál a nenašli by ste jeho krásu. Príbeh odsýpa pomaly a všetko čo sa v ňom deje má svoje vlastné miesto. Každá scéna navodzuje tú istú atmosféru a ponára diváka hlbšie do deja tohto filmu. Žiadna scéna diváka neruší a ten sa potom môže nechať unášať týmto príbehom. Ako som spomínal príbeh nie je zložitý je skôr s tých jednoduchších, ale také používal niekedy aj jeho otec. Film hovorí dosť o tom, že všetko má svoje miesto a iba tak môže byť rovnováha vo svete. Film hovorí, že smrť je súčasťou života. Nie sú to žiadne veci, ktoré bežný smrteľník nevie, ale sú dôležitou súčasťou našich životov. Zakončenie je veľmi schopné a podarené. Vlastne pre koniec tohto filmu sa oplatí ho celý pozerať, lebo všetko je na konci vysvetlené a divák pochopí, že nešlo o obyčajný film bez ducha, ale divák pochopí, že tento film má dušu. (04.06.2015)

Goro Miyazaki natočil svůj první film a už od začátku je na něm poznat, jak moc se snažil odchýlit od otcova stylu a jít si vlastní cestou. Gedo senki je hodně jiné než většina Hayaových filmů. Příběh je komorní a přímočarý, vystačí si s minimem postav, tempo je opravdu vražedně pomalé a celý film je daleko temější a chladnější. Problém ale je, že vedle otcových filmů spíš než jako rovnocenný soupeř působí jako Eragon vedle Pána prstenů. Jednoduchý a plochý příběh je hodně na škodu a sráží Gedo senki silně do průměru, pomalé tempo znamená v podstatě jen to, že se před vámi nic neděje a vy máte co dělat, aby jste u toho neusnuli a chladné zpracování vám způsobuje zbytečný odstup od příběhu a postav. To, co Gedo senki právě nejvíc chybí, je totiž ten úžasný život, který Hayao dokáže do svých filmů vdechnout a proč se okamžitě dotknou vašeho srdce a naplno si vás získají. To totiž Gedo senki nedokáže. Scény se střídají, příběh plyne dál, ale vše kolem vás jen tak pomalu proplouvá a vaše srdce zůstává chladné. (26.08.2007)

Gedo senki se mi nehodnotí snadno. Po nepříliš příznivých ohlasech odevšad jsem byl připraven na nejhorší, ale věřil jsem, že to tak zlé vůbec není. A ano, špatný film to rozhodně není. Bohužel ani natolik skvělý, aby vás na necelé dvě hodiny dokázal plně přišpendlit k židli – tak, jak to dovede Mijazaki senior. Je mi celkem líto Goróa, že od něj coby od syna nejznámějšího japonského anime režiséra očekávali všichni stejné zázraky a potom jej takto zasypali negativními kritikami. Problém bych přitom neviděl až tolik v Goróovi, jako spíše v předloze (nevím, nečetl jsem) nebo ve scénáři (to je pravděpodobnější). Připadalo mi, že první polovinu se v podstatě vůbec nic nestalo, a když už, tak to nijak neovlivnilo hlavní děj a dalo by se skoro říct, že kdybych se na film začal dívat od poloviny, v podstatě bych přišel jen o minimum informací důležitých pro vývoj děje. Občas mě taky dost nepříjemně překvapovaly takové ty hloupé výkřiky do tmy typu "Jsi zraněný?", když vidíme, že hrdinovi valí krev jak pominutá. Ale dobře, nad tím se dá v pohodě mávnout rukou. Co mě ale kromě nudné první poloviny ještě zklamalo, byla zoufalá prostota příběhu. Mnohém více než japonské anime mi to svým častým klišé připomínalo nějaký animák ze západu. Opět netuším, zda za to může už samotná průměrnost předlohy právě ze západu, ze které se už asi nic lepšího vytřískat nepodařilo, nebo za tu nerozpracovanost opět může scénář. Proč se jeden z hrdinů může přeměnit na draka, proč vlastně Arren zabil svého otce, jakou moc to dotyčnému dává, když ví něčí pravé jméno? Nevím, proč by to tam nemohlo být objasněno. Stopáž to mělo dostatečně velkou a na úkor některé zbytečné či jenom zbytečně natáhnuté scény by to šlo v pohodě do filmu vtěstnat a nikomu by to nevadilo. Vším okolo scénáře ale vlastně už končí veškerá negativa a nyní můžu konečně přejít na chválu. V prvé řadě musím rozhodně velice pochválit hudbu, protože tak skvělý hudební podklad jsem u anime – co u anime, už sakra dlouhou dobu u jakéhokoliv snímku! – už hodně dlouho neslyšel a určitě se výrazně podepsala na mém (nad)hodnocení. Ať už instrumentální, tak zpívané (závěrečnou skladbu si teď pouštím snad už po desáté) songy jsou zkrátka perfektní a co se tedy hudební složky týče, nemám sebemenší výtku. Dalším zásahem je krásná kresba, která je sice u Ghibli samozřejmostí, ale stejně mě každým novým snímkem dokáží vždycky příjemně překvapit svým pokrokem v animaci, na níž se skvěle kouká. S tím jde ruku v ruce i výtečná akce, jíž je sice poskrovnu, ale když už je, tak stojí za to. Hlavní hrdinové – ať už kladní, tak záporní – jsou navíc sympaťáci (zvláště Arren) a je jen škoda, že třeba právě jeho charakter nemohl být ještě trochu více rozpitván. No a nakonec to má pár opravdu povedených scén, za které jsem se nakonec rozhodl přece jen nadhodnotit a dát 4*. Vím, že objektivně by si to asi snímek nezasloužil, ale zvláště po závěru mám zkrátka z filmu dobrý pocit a tak pro jednou budu hodnej a nadhodnotím. (06.02.2012)

Napadá mě jediné - zcela nevyužitý potenciál, jaký tahle úžasná předloha nabízela. Celý příběh se strašně vleče, není tam pořádně vysvětlen motiv jednání Arrena a jeho význam, ani význam Theru, oblečení postav mi přišlo jak vystřižené z Mrazíka, emoce to vzbudilo slaboučké a člověk jen celou dobu myslí na to, co by s takovou předlohou udělal starý pan Miyazaki. Takže za příběh chválím, za zpracování nemůžu, to je opravdu průměrné. (08.08.2007)