Koření života

Moc moc sterilná romantika. Ak čakáte komédiu a miesto toho vás úvod prevalí dramatickými momentmi, musí prísť niečo veľmi pôsobivé, aby sa dalo preladiť. Lobster na tanieri, megadávka znamenitého argentínskeho steaku, lahodný čokoládový dezert, chladná Katka-Zeta, ľady sa lámu až po blysnutí Aarona Eckharta, ktorý film potiahol a komediálne okorenil. (09.09.2010)

Tenhle film neví co chce. Ze začátku na mě vybafne cílevědomou ženskou, která ví co chce, jenž během deseti minut se jí život totálně překope a z filmu se okamžitě stane šílená frustrace na xtou. Pak se k tomu přimotá ne nepříjemnej, ale spíš naprosto blbej Aaron Eckhart, kterej tam dělá pátý kolo u vozu a všecko by se mělo změnit. Ale mně to tak nepřijde. Spíš se to táhne na tý blbý snaze změnit smutnej příběh k lepšímu, jenže se to nedaří a Aaron to se svou blond patkou prohrává na celý čáře. (16.01.2011)

Mohl z toho být hraný Ratatouille s lidskými postavičkami, takto z toho vznikl nedopečený dort plný různých ingrediencí, které však jaksi nejdou dohromady. Už jen ten nápad stavět romantickou komedie na základech toho, že se hlavní hrdinka musí starat o neteř osiřelou po tragické smrti své maminky mi přijde přeci jen trochu utržený za vlasy. Jinak Zeta-Jones i Eckhart jsou sympaťáci, jen vůbec není mezi nimi chemie a oněm pár polibkům divák prostě nevěří. Přesto je to občas vtipné, občas dojemné, chvílemi poučné. Jen škoda, že film je sterilní až běda. (04.05.2008)

K čertu s tím, že je to jen další sladkobolná romance o ženě, která potřebovala okořenit život nepředvídatelným a štramáckým mužem a protrpět si pár životních kotrmelců, aby se v závěru všem dostalo zadostiučinění. Ačkoliv beru v potaz, že romantika nefunguje, jak by měla, a o komedii vesměs vůbec nejde, Hicksova režie se mi docela zamlouvá, především v jemných nuancích, kdy odkazuje na psychologii postav prostřednictvím jejich gurmánského založení. Eckhart opět okouzluje všechno v okolí, Abigail Breslin ještě pořád nepřipomíná Dakotu Fanning (to je velký klad) a Catherine hraje na neutrál. Výsledkem je místy příjemný a místy nahořklý polotovar, který by potřeboval více prohřát, ale i tak je na jeden oběd vcelku fajn. 50% (15.09.2007)

Mám slabost pro italskou kuchyni, romantiku nad talířem a Aarona Eckharta (překvapivě víc než pro Catherine, která tu vypadá dost unaveně), ale tomuhle filmu chybí... víc koření! Scott Hicks remakoval možná až příliš uvolněně a jeho otravně vyvážená režie ještě umocňuje dojem z vyžehlenosti a předvídatelnosti finálního produktu. Tak nějak mi to celé splývá s Ratatouille a už si pamatuji v zásadě jen tři věci - pravidelné zavírání se do mrazáku, rozkošnou Abigail Breslin (vážně jsem to napsal? ;) a Eckhartovy stoprocentně italské špagety od jeho babičky z Miami. Měl bych si nějaké udělat. Abych zajedl ten mírně hořký pocit ze spálené šance. (50%) (24.08.2007)