Beowulf

Příběh starý jako dějiny britského písemnictví samy je dodnes jedním z nejsilnějších děl literatury, kterou dnes označujeme za fantasy (pomněte, že se jedná o jeden z nejvlivnějších pravzorů fantasy jak ji dnes známe). K němu samotnému a k jeho adaptaci na filmové pásmo nemám moc co dodat, snad jen - veliká spokojenost, Avary a Gaiman se práce zhostili poctivě a kouzlo legendy dýchá jak má. Taky zvuková formální stránka je dotažená jak se patří - krásný soundtrack, vyšperkovaný několika dobovými písněmi, je okouzlující; hlasové party živých herců jsou zase podány s nasazením a profesionalitou, jakou si takovýto projekt rozhodně zaslouží - zde je třeba vyzvednout zejména Raye Winstona. Asi jediný větší problém tak tedy zůstává u vizuálu. Člověk se nemůže ubránit pocitu, že kdyby tenhle film ještě pár let počkal, mohl být výsledek o poznání úchvatnější... Zejména v době, kdy se kvalita počítačové animace s každým rokem exponenciálně zdokonaluje - takhle jsme přece jenom příliš často nuceni uvědomovat si nevěrohodnost pohybů a mimiky tváří, což je v mnohých (jinak báječných) scénách veliká škoda. Přesto si myslím, že si Zemeckisův Beowulf vaši pozornost zaslouží. Rozhodně máte-li rádi poctivé hrdinské legendy - tahle je jedna z nejpoctivějších. 70% (02.07.2009)

Adrian pravdu dí, naprosto bezpohlavní záležitost (to úzkostlivé schovávání pohlavních údů je neuvěřitelně komické), která až moc spoléhá na správně epickou hudbu Alana Silvestriho, který takhle dobrý nebyl od Van Helsinga. Pokud Robert Zemeckis, kterému vždy sloužilo experimentování s digitálními dovednostmi k vyprávění přiběhů, hodlá marnit svůj potenciál, prosím, ať si to klidně dál dělá, když ho to baví, ale ať s sebou nestahuje v téhle filmové poluci i Rogera Avaryho a Neila Gaimana, z jejichž dlouho pilovaného scénáře zbyl jenom neúnosně natahovaný a pubertálnímu publiku zpřistupnělý kýč. Jako hlavní problém filmu byl neviděl neživnost charakterů v něm, která diváka nutně vede k apatii, protože se vypráví legenda, ale fakt, že zemeckisovské vyprávění o hrdinovi proti své vůli a vůbec relativizování hrdinství jako takového jednoduše nefunguje a Zemeckis tak po Polárním expresu na skutečně dospělý performance-capture projekt čeká. Beowulf je tak bohužel stejně snadno zapomenutelnou záležitostí jako Pod povrchem, u které bych neočekával, že bych si raději pustil videotrashovou verzi s Christopherem Lambertem, která je více sexy a zábavnější. (29.11.2007)

Myslel jsem si to před samotným zhlédnutím, myslím si to i teď. Co se týče Beowulfa, tak dám raději přednost hranému snímku z roku 2005 - Beowulf & Grendel, který přeci jen vypadá více seversky, více syrově a více "uvěřitelně". Robert Zemeckis se utápí ve svém okouzlení technikou motion capture a zapomíná tak na vše ostatní - na diváky. Zážitek je to sice silný (posledních dvacet minut s drakem), napětí by se dalo krájet a úvodní Grendelův masakr je taky výborně natočen, ale stejně jako mnoho jiných mám pocit, jako bych sledoval intro trošku starší počítačové hry. Textury, belhající koně, mrtvolné výrazy postav, to vše shazuje divácký zážitek o několik tříd níže, než asi tvůrci v čele se Zemeckisem předpokládali. Nevyužitý potenciál v podobě volné ruky při představování fantasy světa divákovi už je jen smutným "vrcholem". Roberte, technologie přenechej jiným a vrať se k hranému filmu, to ti šlo rozhodně lépe. (30.05.2010)

Hrdinský epos jak má být. Ano, lze namítat, že v hrané podobě by dopad byl daleko drtivější. Já ale říkám, že v tomto případě jsou ostatní složky filmu natolik silné, že je to malichernost. Je to dáno především opravdu velmi dobrým scénářem. Charaktery jsou skvěle napsány, gradace děje je perfekní a především celek odpovídá době a prostředí, do kterých je zasazen. Prostědí královských síní, chvástající se hrdinové, divoké pitky, ostré meče a sekery, ovšem ne v rukou nagelovaných vyholených cucáků v kožených trenkách (ala bezpohlavní 300). Takhle vypadají ti, kteří vědí, jak bodat ostrým koncem. Stárnoucí Beowulf a závěrečná bitka s drakem mě pak definitivně přesvědčili, abych ignoroval počítačový vzhled a soustředil se na příběh. Zemeckis mě překvapil dospělostí přístupu k látce (na čemž má nepochybně zásluhu Gaiman), film je také naprosto politicky nekorektní z pohledu pozice mužů a žen (poslení dobou mám ostatně pocit, že se k tomu mnoho filmů vrací). Zkrátka konečně fantasy pro dospělé bez obrýlených dětiček zachraňujících svět. A 3D verzi doporučuju. (01.12.2007)

Již tomu bylo hodně let, co jsme čekali na tak dokonalou fantasy nakládačku, kterou nám teď naservíroval Robert Zemeckis. Bezchybní herci v čele s věčně opilým Hopkinsem a ultradrsným Ray Winstonem táhnou za dunění opulentní herociké hudby celý testosteronový film až k pomyslnému vrcholu Olympu. Skvěle vystavěné, napsané a zrežírované. Jasná trefa do srdce každého fantasy fanouška, kterému při vzpomínce na Conana zkane nejedna nostalgická slza,...ALE ono je to animované, a to doslova děsně! Kdyby Robert neblbnul a natočil to klasickým způsobem (a že se to dalo!), mohl by si teď s Jacksonem potřást rukou. Takový příběh a takové provedení! Dokud se to nenaučíte, tak se raději na to vykašlete. (10.12.2007)