Ils

Tak tohle mělo hodně dobrou atmosféru a kromě asi desetiminutové hodně nudné pasáže, která se celá odehrává ve dne, jsou ty napínavé, mrazivé a strašidelné v noci. Takže doporučuji pustit si to potmě a pak si to užívat. Ovšem asi nejmrazivější je ten konec, který je zároveň pointou celého filmu a ten je vlastně už také ve dne. (10.07.2008)

Vzbuď se! Neslyšel jsi to? Ten zvuk venku…. Samozřejmě: vydat se po tmě sama do lesa je debilita. Přesto podobné schéma stále funguje. KDO JSOU ONI? Těch situací je požehnaně. Mám se bát? Asi jo (vynechte asi). TO BUDE V POŘÁDKU!….( nevím proč, ale nevěřím…). Atmosféra DOBRÁ, samota, noc, ONI. Kolem mne tma….bože nepamatuji se, kdy jsem se takhle bál naposledy. A konec mně opravdu DOSTAL! Přitom taková blbost! K čemu je filmařsky dokonalé The Mist, když mám strach jen občas. Když horor, tak Ils! Za pár kaček (lei) hrůzy fůra. O tom má být přece HOROR! (27.10.2008)

Bohužel jsem očekával od filmu trošku až moc. Tuto předlohu jsem viděl až nějaký čas po amerických Strangers, kteří mě nikterak neuchvátili. V této francouzské předloze se ukazuje, že klíčem pro navození dusné atmosféry rozhodně není zapotřebí mít fůru peněz a z toho plynoucí nákladné triky. Začátek filmu a budování napětí je skvělé, bohužel film neunesl tempo. Pobíhání v lese mi trošku připomínalo Blair Witch. 60% (18.01.2009)

Zvukem řehtačky na sebe dříve upozorňovali malomocní, nyní rumunské děti rostoucí pro šibenici.. Čekal jsem od Ils intenzivní lekci strachu, dostalo se mi instantní ladění spánku. Autoři se sice správně drželi pouček, že strach z neznáma je děsivější a vrzání dveří se nebojí jen výrobci vazelíny, ale já se i přes pozdní identifikaci zla a hrátky se strašidelnými zvuky bál asi jako člen jednotky Delta Force na výstavě koťat a tak mezi filmovými příspěvky o rozpustilé mládeži u mě nadále dominuje mnohem naléhavější Eden Lake. Snad měli kucí na konci platné jízdenky, jinak by se asi museli před revizorem hanbou propadnout.. (12.03.2012)

Nadmerná spokojnosť, slovné spojenie ktoré presne vystihuje môj dojem z tejto prostej, francúzsko-rumunskej nádielky ktorá dokazuje, že aj krátky a médiami bezhlavo neforsírovaný horor môže slušne postrašiť a nepotrebuje k tomu žiadne veľké vymoženosti. Stačí dobrý (osvedčený) nápad aplikovaný v tiesnivých/temných priestoroch, zámena explicitného gore či "exploatovania" za stupňujúcu sa hrozbu z neznámeho zla alias duševný teror, na záver nečakané rozuzlenie a o debaty po projekcíí je postarané. Inak platím pivo kameramanovi a zvukárovi...aj dve. (02.07.2009)