Kletba zlatého květu

Film, který se opájí svým povrchem přesně ve stylu postav a doby, o které vypráví. Kletba zlatého květu je precizně vysoustruženou, pečlivě vygradovanou a oku vskutku lahodící podívanou, která tentokrát nestojí na strhujících akčních scénách jako Hrdina, nebo na velké romanci jako Klan létajících dýk. Zůstává nesmírně propracovaná a významotvorná mizanscéna, která tvoří kulisy pro působivou tragédii s jasně rozestavenými, postupně profilovanými a silnými figurami. Ten velkolepý konec vlastně ve výsledku ani nemusel být, jak dobře ta hra intrik a přetvářky po většinu filmu fungovala. 80 % (31.12.2018)

V přenádherném paláci, snad záměrně stylizovaném do nepozemsky barevné krásy, se odehrává to nejtragičtější rodinné (císařské) drama, jaké si snad dovedete představit. Příběh mě neuvěřitelně pohltil, herci přesvědčili a každý záběr mě svou barevností v pozitivním slova smyslu tahal za oči. Potěšilo mě i minimum "létání". Závěrečná bitva sice svou pompézností přebila i slavnou bitvu o Helmův žleb z Pána prstenů, ale vnímavému divákovi neujde, že to není jejím cílem. Kletba zlatého květu je zatím mým nejoblíbenějším filmem Zhanga Yimoua. (30.07.2007)

Komorné divadlo v pestrofarebných kulisách, prestrihávané masovými bojovými scénami. Divadlo nefunguje kvôli prílišnému odstupu od postáv a emocionálnej prázdnote, bojové scény pôsobia príliš štúdiovo. Podľa pravítka nalinkovaný, vnútorne nefungujúci film. Ambície byť kurosawovsky veľkým dramatickým eposom pritom evidentné... (29.09.2008)

Zhangovi filmy mně nikdy, narozdíl od ostatních, moc nebrali. Přišly mi dobrý, ale ne zas tak moc a jejich hlavní kouzlo mě nejspíš míjelo. A s Kletbou mám ještě větší problém. Dle mého až moc barevné, ne moc dobře zahrané (tedy až na charizmatického Chow Yun-Fata) a hlavně strašně nudné a vleklé. V druhé hodince se to naštěstí trošku zlepší, nastoupí docela dobré bojové scény a docela jsem se u toho bavil. Mě to tedy opět moc nenadchlo, ale Zhangovi příznivci budou zřejmě nadšeni (02.04.2007)

Na Kletbu zlatého květu se hezky dívá a Zhang znovu předvádí podobnou stylizovanou hru jako v Hrdinovi a Klanu létajících dýk. Jenže jestliže v Hrdinovi mohl divákovu pozornost udržet každou chvíli jiným pohledem na věc a u Klanu vše jistily rychlé změny prostředí, tady už se Yimou Zhang pouští do něčeho, na co očividně umělecky nemá - konverzační drama. Téměř smrtící pro Kletbu je to, že nemá dějový oblouk. Od začátku je jasné, že děj skončí v krvi, a to se také skutečně stane (ne, opravdu to není spoiler). Žádná gradace k tomu ovšem nevede. Běžnému divákovi se při sledování vybaví hned několik motivů ze Shakespeara, těm ve filmu zběhlejším zase jméno Akiry Kurosawy. V obou případech je ale jakékoliv srovnání s Zhangovým eposem poněkud urážlivé. (15.03.2010)