...a bude hůř

Expresivní, syrový černobílý snímek Petra Nikolaeva natočený na 16mm kameru je spolu s Tycovými Žiletkami (a zde vlastně jen okrajově příběhem intelektuála mylně se řadícího k undergroundu) jediným českým filmem reflektujícím alternativní kulturu v ČSSR před rokem 1989, což je za 17 let žalostně málo... Zfilmování kultovní knihy Jana Pelce, jejíž téma - asociálně nepřizpůsobivá mládež, obdoba části revoltujících mladých lidí na západě, a její všednědenní koloběh a martyrium při prosazování svého alternativního životního stylu a životních hodnot v prostředí totalitního období normalizace, se oproti knize výrazně neposunulo, pouze se trochu poopravilo (hlavní postava Olin třeba nemá ve filmu deformovanou nohu atd)... Šťastným krokem byla sázka na neokoukané tváře - naturščiky, neherce (především hlavní postava Olin je ukázkou dokonalého castingu - přesně padnoucí výrazový typ) - odkaz někam k Formanovské nové vlně, ale hlavně důraz na autentické vyznění a recepci filmu (rušila mě byť mírná herecká průprava v sklepácké poetice deklamujícího Radomila Uhlíře). Do rámce širšího undergroundového přijetí díla zapadá i herecká účast Vratislava Brabence a Pavla Zajíčka z někdejších Plastic People. Za zmínku stojí jistě i hudební stránka filmu. Použití autentických skladeb Plastic People, DG 307 a dalších písní undergroundové scény silně dotváří celkové vyznění díla. Oproti knize ubyla podle mého názoru expresivita a vulgarita jazyka postav, i když se to možná bude zdát běžnému divákovi (je ale otázka, jestli se k němu tenhle film vůbec dostane) podivné, samotný text knihy na mě působil mnohem vulgárněji (nemluvě o některých vypuštěných scénách z knihy - sexuální styk v období menstruace, lízání pahýlu Olinovy nohy...). Každopádně snímek ...a bude hůř mapuje bílé místo společenského dění v období normalizace a dokazuje, jak složitě byla strukturována (násilně vytvořená) diaspora disidentu, sdružující v sobě jak skutečné disidenty, intelektuály, reformní komunisty, umělce atd, tak příslušníky alternativní kultury (revoltující mládež, punkeři, hippies...), tak i lidi, kteří byli prostě zahnáni režimem do kouta, no a samozřejmě i sociálně nepřizpůsobivé procento populace, které stojí v opozici proti každému režimu... (17.06.2007)

Celý film mi po formální stránce připadal velice "jednoduchý". Především herecké výkony byly často hodně slabé. Chvíli jsem měl pocit, že sleduji amatérský film. Možná se jedná o záměr. V každém případě je ...a bude hůř svěžím počinem, kdy v návalu tradičních českých komediálně-lidových dramat dostal konečně někdo odvahu prorazit s něčím netuctovým. 70% (01.07.2007)

Filmu posloužila kniha Jana Pelce ...a bude hůř. Tento spisovatel tvořil v 80. letech a svou samizdatovou, později exilovou (Francie) literaturou pobuřoval tehdejší režim. Kniha, ač plná alkoholu, sprostých slov a sexu, je důležitou reflexí oné doby z pohledu undergroundu. Na českých středních školách a gymnáziích se však zpravidla tomuto důležítému dílu osnovy nevěnují či ho haní. Zde bych citoval z učebnice pro výuku literatury na středních školách Vladimíra Prokopa, Přehled české literatury 20. století: "..děti vegetující na periférii společnosti, koketují bez zábran s drogami, alkoholem a volným sexem. Toto provokativní gesto vzpoury vysvětlují Pelcovi 'hrdinové' tím, že prý nenávidí komunistický systém, že nechtějí být měšťáky apod. (to je také jeden z důvodů, proč nemohou pracovat). Přitom většina těchto lidí se dostala do svého postavení tím, že nezvládla jisté životní situace, které si povětšinou způsobili sami. Nyní se cítí raněni a poškozeni. Jejich revolta je přitom obyčejnou výmluvou - ukazuje se, že problém tkví zejména v jejich lenosti, částečné primitivnosti a neschopnosti žít v civilizované společnosti..Román je sondou do party slabochů, kteří jsou neschopni cokoliv konkrétního podniknout. Nebezpečné však je, že Pelcovy sympatie s tímto typem lidí dokážou některé čtenáře přesvědčit, že za normalizace se dalo žít buď měšťácky, či jako promiskuitní opilec a narkoman. Sama kniha šokuje svou vulgaritou a jistým nihilismem. To samo o sobě by nebylo v literatuře nepřijatelné, kdyby román byl alespoň uměleckou výpovědí.." Toto se opravdu o knize člověk dočte v učebnici z roku 1998, tedy 9 let po revoluci. Po zhlédnutí, místy až dokumentárně působícího snímku, jsem se zúčastnil debaty s režisérem Petrem Nikolaevem. Dozvěděl jsem se, že kniha mu nebyla obsahem, nýbrž formou pro zfilmování svých myšlenek. Jeho samotná "undergroundovost" čpí už z distribuce, existuje totiž jedna kopie 35mm a tři kopie 16mm filmového pásu. Promítání probíhá v klubech, letních kinech či hospodách. Během debaty se jeden zúčastnělý divák zeptal na film Báječná léta pod psa. Režisér reagoval smířeně, ale připadalo mi, že režii na tomto snímku si sám nikdy úplně neodpustil. Buď mu ...a bude hůř jistým zaslouženým vykoupením. (30.04.2007)

Knihu nikdy nemůže překonat, ale když já sem holt na tom vyrostla, dvě hvězdy tedy navíc z nostalgie. Jinak Olin překvapivě sympaťák, Špínu jsem si představovala úplně jinak. Ovšem už jen ta odvaha natočit Pelce, prostě mlask a Špínovy hlášky už mi nikdo z kundy nevymaže:) Ideální film pro letní kino zadara na dece s kelímkem gambáče, pak to není tak velké zklamání. (14.03.2013)

Sympatická adaptace Pelcovy knihy projevuje svoje slabé stránky hlavně při porovnání s originálem - u knížky, kterou jsem četl nedávno, jsem byl místy opravdu v šoku z její intenzity, vulgárnosti a drsnosti (Bukowski hadra). Film je proti ní skutečně velmi uhlazený. Na druhou stranu - kolik filmů o životě mániček za totáče máme? (08.09.2007)