Ženy mého muže

Zas dalsia kravina z novsej doby. Scenar je rozlietany az strach, skace z jednej temy na druhu -- pricom z kazdej temy mohol byt kludne 1 film. K tomu treba pripocitat otrasne herecke vykony /snad len Pauhofova sla do priemeru ...../, dejova linia je cista traposina, ktora sa toci len okolo riesenia medziludskych vztahov. 0 % (30.01.2013)

Okrem ďalších momentov mi pri tomto filme vyskakuje otázka, prečo sa vzdali pôvodného, pracovného, názvu "Kvet sakury", bol by minimálne poetickejší, hoci motív kvetu sa vo filme objavoval viac-menej náhodne a v konečnom dôsledku neurčito, až do bezvýznamna (neviem sa zbaviť pocitu, že to nebol tak celkom pôvodný zámer). Ale ani anktuálny názov veci nepridal. Celkovo mi tento filmík prišiel ako snaha o niečo trošku iné, aj keď stále vzťahové. Miestami almodovarovské, miestami lynchovské, no v konečnom dôsledku našsky trochu zahanbené a nesmelé, rozbehané na 5 smerov no vždy len pár krokmi. (možno som čakala väčšiu zlobu) (25.10.2009)

Kritiku společnosti a principů v ní zaběhnutých, vytrácející se lidskost, určitou citovou vyprahlost a šeď všednosti režisér Vojnár tentokrát divákovi nesděluje prostřednictvím lidí na okraji společnosti, jako tomu bylo v minulosti, ale hlavními postavami se naopak staly celebrity, mediálně úspěšný manželský pár (výborně hrající Studenková a Stropnický). ~ K minusům patří především překombinovaný, nejednotný scénář, některé herecké výkony naštěstí jen v menších rolích (za všechny např. Polívková) či neujasněnost prostředí (Praha – Bratislava). On i ten původní název Květy sakury zněl poetičtěji. ~ Oproti předchozímu režisérovu počinu Lesní chodci, který mi k srdci přirostl velmi, působí tento snímek příliš chaoticky a neuceleně. Bohužel, promarněná šance. ~ ~ Bože, jak jsi čistá. Jako světice. I já jsem taková byla. A už si to vůbec nepamatuji… (10.11.2011)

Československý film se odehrává v Praze, ale jsou v něm i postavy z Maďarska či Makedonie. Opět je zaměřen na exkluzivní svět vyšších kruhů, kde jsou lidé dobře placeni, aniž by něco dělali. Do toho nějaký ten umírající, jedna vražda, psychická porucha, celkově nic zvláštního. Pokud chcete zase vidět nahou Táňu Pauhofovou, tak bych vám mohl doporučit jiné její filmy. Jinak je to typický domácí průměr – vyloženě nenudí, ale při odchodu z kinosálu už si z filmu nebudete nic pamatovat (50%). (15.07.2009)

Hodina a pol hovoriacich a sexujúcich snobských hláv. Slovenskí režiséri si berú od niektorých českých kolegov tie najhoršie klišé tohoto typu filmov. Veci sa riešia v luxusných reštauráciách buď pri jedle, alebo káve, naštevujú sa modelingové agentúry, luxusné byty a dej je všetkým ukradnutý. Na druhej strane je to asi jediná príležitosť, kde uvidíte Pauhofovej kozy. Na začiatku sa zdá, že film má určitý potenciál, lenže trmáca sa odnikiaľ nikam a tvári sa ako psychologická sonda do prázdnych duší spoločenskej smotánky. Studenkovej som postavu uveril, asi to bude aj jej schopnosťami a najsympatickejšou postavou je mladá Makedónčanka, ktorá mala byť akýmsi katalyzátorom, alebo osobou, prostredníctvom ktorej si ostatní uvedomia vlastné prázdno. Možno pri výraznejšom scenári. Že to pôsobí maximálne televízne, asi netreba ani spomínať. No a ešte tu máme ten symbol sakury.... (05.01.2014)