Dopisy z Iwo Jimy

Eastwood je diabol. Pôvodne chcel nakrútiť „len“ vysokorozpočtový hollywoodsky vojnový epos VLAJKY NAŠICH OTCOV. Potom ho to však zlákalo na opačnú stranu barikády a okamžite nakrútil aj druhý vojnový veľkofilm. Tentokrát výlučne z pohľadu tých, ktorí posvätný ázijský ostrov Iwo Jima bránili do posledného dychu (a muža). Ak máte radi vojnové eposy, dozaista si prídete na svoje. No môžu vás zaskočiť dlhé pokojné pasáže, počas ktorých sa „nič nedeje“. Naopak, niektorých budú tradičné akčné výjavy s bombardérmi, tankami a guľometnými hniezdami otravovať (pretože ich videli v 20. iných filmoch) a ocenia práve dialógové momenty. (29.08.2008)

Když na ty spoře oděný a vyjukaný japonský kluky vyběhlo tucet ozbrojených amerických mariňáků se zbraněmi a dokonalou vojenskou výbavou, vyvstala mi v hlavě myšlenka, která napadla snad každého, kdo má srdce a duši. Proč tahat do války lidi, kteří žili obyčejným životem, zbraň drželi v ruce jen když stříleli po ptácích na poli a vlastně ani pořádně neví za co bojují? Za vlast? Dost chábá výmluva. To je spíš taková nevinná lež, která má zamaskovat imbecilitu a neschopnost těch nahoře. Kdyby o osudu všech lidi rozhodla šachová partie mezi zmiňovanými "nadlidmi", bylo by to prospěšnější.__ Tak jako tak, historie je neměnný fakt. Slouží k ponaučení (leč málokdo si je toho vědom!) a k uvědomění si toho, že náš život se může změnit jedním lusknutím prstů. Ti kluci z Iwo Jimy byli za hrdiny. Byli připraveni na to, že tam prostě umřou ("Proč děláme zákopy, když tu stejně všichni pochcípáme?"). A právě to vědomí muselo být šílený. Dopisy nejsou ani tak o epických bitvách, jsou spíš sondou do duší těch vojáků, kteří nevěděli, co mají vlastně dělat. Eastwood si toho byl vědom a naservíroval film, který -možná není dokonalý- ale z pohledu čistě laického můžu říct, že mi dal hodně. To, že život je stabilní asi jako domeček z karet, je tím pravým impulzem pro mě! Takže raději žít než umřít (navíc pro lidi, kteří si to vůbec nezaslouží). Peace! (25.04.2009)

Clinte, Clinte, tohle se ti teda povedlo. K filmu jsem se dostal až teď (ano pro válečného filmového fandu je to skoro ostuda). Knížku dopisů mám. Smekám před Kurybajashim, to co se pod jeho taktovkou vybudovalo na sopečném ostrově je až neuvěřitelné. Mít Japíci v provozu letiště a více munice a potravin, pro Amíky by bylo dobytí ostrova problém. Sice měli technologickou a početní převahu, ale vysoké ztráty v Tichomoří doma hustě srážely morálku a politikům i generálům dělaly těžkou hlavu. A to byl první úder na Japonsko, první vylodění na Japonské půdě. Vše předtím byly ostrovy a atoly, které byly okupovány. Film je zpracován velmi věrohodně, vymyšlené dějové linie mi nevadí. Eastwood se snažil podat obraz tak jak to asi viděl japonský voják. Osobně si myslím, že i tento japonský (rádoby) pohled je ještě pořád hodně americký. Myslím, že ani Amíci, ani Evropané, dokonce Australáci a Novozélaďáci mentalitu Japonců Nechápali a nepochopili ani za války, natož dnes. Myslím, že těch co nějak pochybovala či měla strach byla jen hrstka. Zbytek byl drilem tvrdě vycvičená armáda, která prostě nepřemýšlela. Jednotlivec v japonské armádě nemyslel a ani nesměl. Co mě nakrklo byl přílet generála Kuribajashiho na Iwo Jimu americkým letounem Beechcraft 18 (sice v japonské kamufláži) a jeho pojíždění po ostrově v ruském gazíku... To si Clint mohl odpustit, nevěřím, že se někde v Japonsku nenechází nějaký letuschopný japonský dvoumorák z války a o terénním autě už ani nemluvě... Poslední zteč byla ve filmu ztvárněna jako holá sebevražda všech proti dobře zakopanému nepříteli, ve skutečnosti Amíci protiúder nečekali a velmi je překvapil. Japonci se dostali až na letiště, kde Amíkům udělali velké zráty zejména na pilotech a letištním personálu. Jsem zvědavý na Vlajky našich otců. Bojím se však toho amerického patriotismu, někdy cáká z obrazovky až je z toho divákovi špatně. Ale uvidíme. Za Iwo Jimu dávám plnou sazbu. * * * * * (15.09.2013)

Takze v prvom rade musim napisat, ze je to naozaj lepsi film, ako surodenec taktiez od Eastwooda VLAJKY NASICH OTCU (2006). Pribeh bol omnoho zaujimavejsi, ale i emotivnejsi. Samovrazda granatmi bola dost brutalna, smutne bolo i zabitie psa ale aj citanie listu od matky jedneho z americkych vojakov, akoby si Japonci pomysleli, ze takto podobne im napisala list aj ich vlastna matka, pretoze kazda matka ma strach o syna, ked ide do vojny. Sympaticky bol aj general Kuribayashi v podani Kena Watanabeho a pochvalit chcem aj hudbu. 140 minutovy film mi ubehol ako voda, pretoze ma dokazal bez problemov vtiahnut do deja... 06.09.2008 ______ Ken Watanabe - (General Kuribayashi) +++ Kazunari Ninomiya - (Saigo) +++ Tsuyoshi Ihara - (Baron Nishi) +++ Hudba: Kyle Eastwood, Michael Stevens +++ Produkcia: Clint Eastwood, Steven Spielberg, Robert Lorenz, Paul Haggis +++ (06.09.2008)

║Rozpočet $19miliónov║Tržby USA $13,756,082║Tržby Celosvetovo $68,673,228 ▐ Tržby za predaj DVD v USA $13,613,357 //počet predaných kusov 659,548║ Eastwood priblíži špinavú zákopovú vojnu, odohrávajúcu sa prevažne v jaskyniach či chodbách vykopaných vojakmi, pohľad na udalosti okolo ostrova Iwo Jima z pohľadu Japoncov prináša moc celistvý silný citový a hlavne smutnú sondu do života trpiacich vojakov pred blížiacim sa koncom vojny. Technicky prvotriedne odvedená práca, herci na čele s Kenom Watanabe tiež spravia svoje pre dej citové penzum, len škoda že pri toľkých tvárach Japoncov vzniká nevyhnutný neprehľaď. /videl v kine: 80%/ (25.03.2007)