Lekce řízení

Celkem neobvyklý příběh o potrhlé postarší Evie, která mě skutečně chvílemi iritovala nebo fanatické mamce, která to sice myslela se sedmnáctiletým Benem dobře, ale jemu postupně docházelo, že ten kostelní směr mu moc nevyhovuje a tak se po svém (a právě díky Evie) postupně vzbouří a o panu Finchmanovi už raději vůbec pomlčím. Zkrátka celý ten scénář je dost zvláštní, takže sama přesně nevím, proč dám určitě vyšší hodnocení. Snad za ty nádherné anglické scenérie (jako bych tam znovu byla), za překrásný Edinburgh (kde zase pršelo, to se snad nezmění:D), za anglické cottages, kterých nemám nikdy dost a za plný kýbl překrásný muziky. Prostě přes všechny ty negativa o kterých zde píší ostatní, se mně na Driving Lessons moc hezky dívalo. (24.10.2014)

Harolda a Maude mám teprve v pořadníku, takže narozdíl od některých z vás mě film neurazil. Připomínal Hlídat Tess, utekl rychle, Rupert fajn, i když nemyslím, že by hrál jinak než v Harrym, název byl více než výstižný, což oceňuji. Ne, nebylo to nijak úchvatné, ale to snad od každého filmu člověk nečeká. Takže žádné drama, žádné gejzíry emocí nebo myšlenek, ani excelentní hudba, prostě příjemná kulisa k čemukoliv dalšímu nenáročnému. (21.03.2010)

Stáhla jsem to kvůli Rupertovi, že se mrknu, jestli je schopen zahrát i něco jiného než to, v čem ho všichni známe. Nic jsem neočekávala a nakonec jsem byla mile překvapena. Nejenže mě Rupert nezklamal, navíc se z Driving Lessons vyklubal velice příjemný film, který jsem se zájmem sledovala. Film pěkně odsejpá, dokáže rozesmát i rozesmutnět a taky se u něj dá krásně uvědomit, že vaše rodina je úplně normální;p Pěkných 75% (08.04.2009)

Na plné čáře zvoraný pokus navázat na úspěch černé komedie Harold a Maude. Pokus, ke kterému nemělo nikdy dojít, který je jenom zřídkakdy komedií a nikdy ne komedií černou. Stárnoucí britská herečka hraje stárnoucí britskou herečku, která je vedle svého výrazně mladšího a méně výrazného kolegy dostatečně „weird“, aby film bezprostředně po startu nezkolaboval na akutní nedostatek tvůrčí invence. Ben je z dobré křesťanské rodiny, Evie se slovníkem nějaké postavy od Tarantina má k dobré křesťance stejně daleko jako sója k dobře prorostlému bůčku. Julie Walters s přehledem uhraje jakoukoliv emoci. Scénář na tento fakt hodně spoléhá. Také spoléhá na komičnost scén, kde Waltersová exhibuje vedle Ruperta „ahoj, jsem na sedativech“ Grinta. Právě na náhlou, tím tuplem nevěrohodnou, proměnu hlavního hrdiny film nejvíce doplácí. Zamlklý flegmouš se přece nemůže během jedné noci změnit v cílevědomého rebela. Ani s vědomím, že v opačném případě dostane rakovinu spíš z matky, než z telefonování mobilem. Laura Linney hraje výborně karikaturu praktikující křesťanky, ovšem karikaturu přehnanou a budící dojem, že všichni pravidelní návštěvníci kostela jsou manipulovatelní debílci. Je pitomost zakládat realistický film na takových extrémech. A co ty problesky humoru pro podobný typ filmu naprosto nevhodného (pan Finchman v ženských šatech)? Na celém filmu není ani špetka pravdy. Všechny jeho složky jsou jenom prostředky sloužícími k vyřčení dávno známé pravdy. Chování postav lehko odhadnete několik minut dopředu a to, za čím se tvůrci celou dobu lopotí, co se vám snaží sdělit, jste už bezpochyby slyšely z úst zdatnějšího vypravěče. 50% (24.02.2008)

Velmi příjemná podívaná, ve které spolu podivná dvojice "Weasleyových" funguje jako jeden z nejvtipnějších prvků filmů a funguje velmi dobře. Snímek upřímně je zpracováním poměrně zvláštní, ale použiji to slovo znovu - příjemně zvláštní. Příběh možná nebyl zvolen nejšťastněji, ale atmosféra, dialogy i herci jsou na jedničku a dost to pomáhá celkovému dojmu. (20.09.2015)