Vzepřít se obrům

Křesťanská agitka navlečená do helem a chráničů, která každého, kde se neveze na stejné vlně jako autoři, prožene záchvaty trapnosti nebo smíchu při každém "osudovém" breakpointu. Jenže - mimo realitu jsou všechny týmové filozofie a motivační proslovy, které udělají z bandy lazarů vítězný tým - a je jedno jestli jsou naražené na lásku k Bohu, škole, městu nebo quarterbackovi. (23.02.2009)

Neskutečně odporný snímek, který jsem si pustil s vidinou dramtického sportovního prožitku spojeného s mým oblíbeným sportem - americkým fotbalem. Avšak to, čeho se mi dočkalo byl odporný patok z dílny amerických katolických fanatiků. Už od začátku filmu mě bylo na zvracení a po každé větě, která obsahovala slovo bůh či podobné hloupé řeči se tento pocit ještě utvrzoval. Nerozumím, jak takový film někdo vůbec může vydat, ale chápu, že v USA má nejspíš úspěch. Jak smutné ... 0% (07.06.2013)

Dnes už všem asi známý křesťanský film o americkém fotbalu na biblické škole…Problémy hráčů, rodičů a hlavně hlavního trenéra družstva (mimochodem hlavní roli si zahrál právě Alex)...Jak v životě tak na hřišti…Typický americký film...Život jde z kopce, nic se nedaří a pak happyending…Názorná ukázka, jak důvera v Boha může dovést k tomu pravému štěstí a odhodlání…„Když nám Bůh nikdy nedá děti, budeš ho stále milovat?“…Není to sice film do kina, ale určitě si ten film zamilujete...A když jsem na konci uslyšel jednu piseň od Casting Crowns, tak jsem vstal a zatleskal…Už se těším co Kendrick natočí příště… (22.04.2007)

V americe stačí asi jenom natočit nábožensky založený film o americkým fotbalu a úspěch se dostaví sám.. Tady to ale tak podle mě nefunguje.. všecko se sere dokud nezačnou lidi věřit v boha.. pak se najednou vše otočí.. v nejdramatičtějších chvílích se střídá pohled na lidi, přes které bůh dělá svoje zázraky, s vlající americkou vlajkou.. předvídatelný konec a tipický americký happy end to pokazil uplně.. (22.04.2008)

...With God, all things are possible. Vzepřít se Obrům (Obři je název nepřátelského sportovního týmu, takže název má být správně s velkým O) se zprvu zdá být klasickým sportovním filmem o outsiderech, kteří nakonec dosáhnou úspěchu a který je stejně tak předvídatelný, schématický a plný všech typických klišé a stereotypů (i na černochy dojde), jak se jen z nastínění zápletky může zdát. To bych byl ochoten ještě akceptovat, kdyby všichni herci nepřehrávali, chování postav nebylo jako z jiného vesmíru, s patosem by se to nepřehánělo za únosnou mez a hlavně by celý film nebyl neskonale nablblou a doslovnou, zaslepenou a plakátovou agitkou za víru v Boha, která nekřesťany donutí k smíchu a věřící k pláči nad zjednodušováním celé problematiky. Pokud milujete kýče, ve kterých postavy starých mužů na kolečkových křeslech hrdinně vstávají a ve kterém víra v Boha vyřeší úplně vše (Propadáš? Nevadí, uvěř v Boha a jsi jedničkář! - Jsi neplodná? Nevadí, přijmi Boha a budeš mít dvojčátka!), Vzepřít se Obrům je film pro vás. Já si raději pustím Vítěze a poražené Olivera Stonea, ten mě dokáže vtáhnout do víru dění, nebo Vzpomínku na Titány, kteří nejsou tak prostoduší, než tenhle verbal mindfuck. (10.02.2007)