Americký gangster

„Success. It's got enemies. You can be successful and have enemies or you can be unsuccessful and have friends.“ Vzestup a pád podnikatele, kterému se povedlo výběrem vhodné komodity (na ulici je u heroinu vždycky větší marže, než u hot dogů) a razantním zkrácením dodavatelského řetězce několik let úspěšně odebírat teplo produkované kotly inferna drogové závislosti. Údajně z 99 % Hollywood, zbylé procento skutečný svět zla Franka Lucase, ale kdo by tu latentní glorifikaci zločince řešil, když Scott rozjíždí svou lokomotivu z bodu nula až do nejvyšších obrátek (zaujalo začlenění dobových historických událostí i cílevědomá režie bez zbytečného exhibování, což zároveň přineslo i tolik diskutovaný nedostatek žánrové originality). Až budu chtít jednou rozjet drogový byznys, následující filmové zkušenosti mi budou nápomocny: 1.) Nezačínej na Karlovarsku, mravenci a náčelník Vinklář tam nesou smrt, 2.) bez ohledu na ochránce přírody nechoď v kožichách z činčily na zápas boxu a když už tam v něm si, sedni si někam dozadu, 3.) když tě dostanou, všechny napráskej.. (12.05.2014)

Je pár měsíců po uvedení do kin a pořád mi nějak nedochází, v čem přesně tkví genialita tohoto opusu. Jestliže těsně po premiéře jsem se nechal strhnout nadšenými ovacemi nad výsledkem, postupem času mi v hlavě zůstal jenom tradičně úchvatný Crowe (který musí na rozdíl od Washingtona hrát pořád do plných, Denzel má roli napsanou tak, aby vyšel jako král na každý pád) a Scottova přesná režie, bez které by se film zbortil o několik pater níž. I u něj mi ale vadí, že mi nenabídne nějakou scénu, která se zapíše do dějin a když bych neměl mířit tak vysoko, tak alespoň něco menšího v podobě stylové přestřelky. To ale chybí a může za to paradoxně jedna z nejproklamovanějších devíz Zaillianova scénáře. Nečernobílost obou hlavních hrdinů, která tak způsobuje absenci záporáka. Zlý pohled se tak chtě nechtě upne na generalizovanou skupinku "zkorumpovaní poldové", Scott nás i přes zdánlivou objektivnost dostane tam, kde nás chtěl mít a já se musím trochu ošívat, protože takhle jsem si stěžejní dílo Ridleyho kariéry úplně nepředstavoval. Světové ovace chápu, ale i přes spoustu kladů se nepřidávám. (10.01.2008)

Soundtrack Marc Streitenfeld: 1. Do You Feel Me - Anthony Hamilton ,2. Why Don't We Do It In The Road? - Lowell Fulson ,3. No Shoes - John Lee Hooker ,4. Across 110th Street - Bobby Womack ,5. Stone Cold - Anthony Hamilton ,6. Hold On I'm Comin' - Sam & Dave ,7. I'll Take You There - The Staple Singers ,8. Can't Truss It - Public Enemy ,9. Checkin' Up On My Baby - Hank Shocklee ,10. Club Jam - Hank Shocklee ,11. Railroad - Hank Shocklee ,12. Nicky Barnes - Hank Shocklee ,13. Hundred Percent Pure - Marc Streitenfeld ,14. Frank Lucas - Marc Streitenfeld , (10.06.2011)

Tak tohle kurva jo, takle se na to musi. Pribehove sice film neprinasi nic noveho, klasika o vzestupu a padu mafiana a jedinym spravnym poldovi, co mu de po krku, nicmene aspon je tu par zajimavejch odlisnosti oproti jinejm filmum. Tak treba to, ze hlavni dva hrdinove se potkaj az po 140 minutach. Co se tyce hercu, tak jak Denzel tak Russell mi prisli, ze maj drobet nadvahu, ale oba byli naprosto perfektni, lepsi byl ale asi Denzel, ale to je tim, ze ma zajimavejsi postavu a vic prostoru. Navic je fajn, ze i kdyz je Denzel parchant, je do jisty miry sympatickej a i kdyz je Russell spravnej polda, je do jisty miry parchant. Taky me mile potesil Josh Brolin a Cuba Gooding. Film ma 160 minut, zadna poradna prestrelku to neni, mrtvol jen par a presto film po celou dobu naprosto perfektne zaujme, za coz patri Ridleymu dik. Jediny, co nechapu, je nominace na oskara pro Ruby Dee. Jen vic takovejhle filmu. (26.01.2008)

Jen stavme pomníky mafiánům a drogovým bosům a ukažme, že jsou to vlastně jen obyčejní lidé, kteří se chtějí mít dobře, že to dělají proto, aby se měla dobře jejich nade vše milovaná rodina, aby feťáci dostávali kvalitní materiál za výhodné ceny. Budiž jim země lehká. Těch pár mrtvých - čert je vem. Ovšem z filmařského hlediska precizní práce. (22.01.2009)