Margaret

Zajímavý rozjezd a skvělé dialogy ve mě mylně vzbudily naději, že se dívám na něco skutečně nevšedního, tohle nadšení ovšem začalo brzdit na od druhé půlky rostoucí obavě z toho, že to vlastně nikam nedojede, a taky že jo. Jedná se skutečně o onu filmovou záležitost, která se ze zahledění se do své kvazi artovosti a snaze být za každou cenu speciální, zapomněla tak trochu odehrávat, ve finále to byl právě tento "detail", kvůli kterému jsem litovala sama sebe, že jsem s touhle záležitostí trávila dvě hodiny svého života. Je škoda, že z toho vzniklo nedomrlý cosi, kde se občas zajímavě povídá, a kde Anna Paquin dokázala dobře hrát i bez toho, aniž by ojela půlku města a nevzniklo z toho ono slavné soft porno, kde mi již pátou sezónou pije krev. I když je fakt, že pro případné odvážné scény bych si na to mohla v budoucnu aspoň vzpomenout, takhle už teď vim, že zítra nebudu vědět, že jsem to kdy viděla, a co hůř, už teď mi to je jedno. (08.07.2012)

Nemám ráda Annu Paquin. Leze mi na nervy od Piana a ejhle? Kouknu na Margaret, kde mě opět nepřekvapila ničím. Někdo to vnímá jako herecké umění, já nevím... Domnívám se, že tahle ženská nehraje. Je prostě nesympatická. Film byl dlouhý, úmorný, roztříštěný, uvřískaný... Nikdy více! Jedna hvězdička za to, že jsem to dokoukala. (31.01.2013)

Hystéria, empatia, ľahostajnosť, entuziazmus, egoizmus, vzdelávanie, mudrovanie, sebareflexia, exhibicionizmus. V postave Anny Paquin tu bola obsiahnutá celá jedna osobnosť určitého typu mladého človeka. Ktorý film niečo podobné dokáže? Minutáž nie je vysvetlenie, ale prostriedok. Som ohúrený, tak ako málokedy, aj keď pri konverzačkách mi netreba veľa. (07.02.2017)

Nenápadné mistrovské dílo. ______ Menší metakritika. Margaret je často vytýkáno, že hlavní hrdinka je nesnesitelná kráva. Kromě toho, že takový názor prozrazuje neschopnost diváka vnímat film jinak než se prostě identifikovat s postavou, samotný film dává najevo, že nás nenutí s Lisou sympatizovat, nebo spíše že se plně nemusíme ztotožňovat s jejími postoji. Jak říká během jedné z hodin literatury profesor, kterého hraje Matthew Broderick: "Just because Shakespeare has one of his characters say something, doesn't mean he personally agrees with it." S Lisou Cohen nemusíme souhlasit, ale měli bychom být schopní se do ní vcítit: ztělesňuje horlivý idealismus mládí, nekonfrontovaný s životní zkušeností, a proto věřící ve změnu, ale zároveň také necitlivý vůči okolí. Film je o tom, že chtít "dělat dobro" nestačí a že tím lze napáchat i spoustu nechtěného zla, nebo přes všechnu snahu nedosáhnout cíle - a je taky o tom, že za impulzivní touhou konat dobro je často sobectví. Motivace Margaret si přitom musíme samí domýšlet a dlouhé zatajování jejích vlastních pocitů, které doopravdy řídí její jednání, je ve filmu zužitkováno v působivém emotivním závěru. Margaret je zároveň o problémech v komunikaci; o potížích, které nastávají při pokusu sblížit dva subjektivní pohledy na svět, nebo dokonce jen jednu událost. Tento motiv snímek spojuje i s vlivem umění na naše vnímání - policista se při výslechu po nehodě Lisy ptá na barvu semaforu a radí jí, aby si zkusila situaci vybavit jako by to byl film. Celý film je pak o tom, jak Lisa sebe i svět vidí optikou fikce - neustále vytváří dramatické okamžiky, konstruuje si svůj vlastní smyšlený svět bez ohledu na ostatní. Margaret (film pojmenovaný příznačně po básni, tedy po smyšlené poetické postavě) je ve svojí podstatě jednou velkou operou, mnohdy vypjatou, rozvleklou a poetizovanou. S tím souvisí i neopodstatněné výtky, které se objevily v recenzi na indiefilmu, a to vůči "poněkud afektivnímu a manýristickému hereckému projevu u vícera herců a někdy až přehnaným a zbytečným snahám povyšovat děj využíváním elitních uměleckých děl". Jak už jsem naznačil výše, operní a divadelní představení, do kterých ve filmu pravidelně vstupujeme a jednotlivé postavy v nich samy hrají, nebo je sledují, jsou právě velmi účelně usouvstažněny s příběhem Lisy, problémem subjektivity a rozdílů mezi hereckou a společenskou rolí, a katarzní funkcí umění. Jak jedna z (vedlejších) postav prohlásí v hádce s Lisou: "We are not all supporting characters to the drama of your amazing life!" Život skutečně není drama a my sami musíme nejprve stanout na místě ostatních, abychom je dokázali skutečně pochopit, ale potřebujeme umění, aby nám pomohlo prožít emoce - často nesouvisející s vlastním dílem, ale s naší osobní životní zkušeností. (27.10.2012)

Nový Strom života nebo útrpně artová pseudointelektuální podívaná? Margaret má dost předpokladů pro obojí, ale na to až moc trpí postprodukčními úpravami, které se podepsaly na její výsledné podobě. I na to, že má film přepálených 150 minut, je v něm stále nadbytek nedotažených či nesmyslně ustřihnutých scén, neujasněných motivací, rozehraných vedlejších epizod či témat, které nedojdou žádného smysluplného zakončení v příběhu. I tak si ale myslím, že ani v delší verzi by nebylo co zlepšovat - aneb hluboký film neuplácáte z jedné letmé rozpravy nad Shakespearem a rasovou nesnášenlivostí ve škole a ze samoúčelných zpomalených záběrů na postavy kráčející po ulici. Otázkou ale je, kdo by byl ochoten se na ten údajně asi šestihodinový opus dívat. Už takhle je to skoro k nevydržení. P.S. Anna Paquin je zde naprosto nesnesitelná, a to jsem myslel, že po True Blood už nemůže být její afektovanost horší. Tady jenom brečí, ječí a zadumaně hledí z okna. (02.07.2012)