Zápisky o skandálu

Naprosto pohlcující příběh o dvou rozdílných ženách, vás rozseká na sračky. Za herecký výkon Cate Blanchett a Judi Dench bych těmto ženám dal snad k dispozici i náš prezidentský úřad. Obě své postavy zahrály tak, že se mnou mlátily emoce od jedné zdi ke druhé. Ještě bych rád upozornil na postavu manžela Cate Blanchett, kterou zahrál naprosto fantasticky Bill Nighy. Opravdu jeho chování jak manžela, tak jako chlapa mě bylo strašně sympatické. V sympatiích však nakonec vyhrála Cate Blanchett protože byla strašně sexy, ježiši ta byla sexy. Proč něco takovýho neučí v realu ? No, ty moje učitelky to bylo něco, třeba němčinářka - bradavice přes celej nos. To ve Vás sexuální choutky zadusí na 100let. Tak tedy tohle jsou moje zápisky o filmu, o vynikajícím dramatu od kterého se nehnete snad ani po skončení , o skvělých hercích a o mé němčinářce. (20.08.2007)

„Nakonec vás vždycky odhodí. Jennifer říkala, že jsem moc náruživá. Co to přesně znamená? Že se přátelství oddávám? Že bych šla až na konec světa pro toho, koho obdivuju?“ Na konec světa a možná by zašla ještě dál…Bavilo mě, jak se odtažitá, nepřátelská a cynická veteránka snažila narozdíl od ostatních držet novou kolegyni od těla, ale postupně začala jejímu kouzlu podléhat úplně stejně. Stejně tak její postupné odkrývání skutečných citů, motivace a své pravé tváře. Pozorné získávání si důvěry přerůstající do nenápadného zavazování, vynucování přátelství a později až do vyloženě vychutnané manipulace jen ukázalo herecké mistrovství Judi Dench a Cate Blanchett jí byla naprosto rovnocennou protihráčkou (ale bavil mě i Bill Nighy, i když jen ve vedlejší roli). Samota, touha po vřelosti, dotecích a ovládnutí se stupňuje, zbývá jen neudělat chybu…a samotný konec byl nádherně zlomyslný. I díky němu hodnotím silnými 4*, velká spokojenost. „Dá si někdo čaj? Babs?“ - „Mléko, bez cukru.“ - „Sladká jsi dost, viď?“ - „Bezesporu.“ (19.07.2020)

Samotářská, zapšklá, závistivá a manipulativní mrcha, která stále čeká, že jednoho dne potká toho pravého člověka, jež jí bude bezmezně oddán a jemuž by se ona sama zcela odevzdala. Jenže Barbara Covett po někom touží tak strašně moc, že je zcela zaslepena závistí a strachem, který ji nutí si člověka, k němuž pocítí náklonnost přimknout a nepustit ho, začne na něm být závislá. Nedokáže milovat, chce jen vlastnit. Nemůže dopustit, aby ji dotyčný opustil, aby ji zradil, či zklamal. Aby byla zase sama. Jak se tak stane, na první pohled dobrotivá žena ukáže svou odvrácenou tvář. A to se stalo Shebě Hartové. Nádherná, výrazná a okouzlující mladá žena svým příchodem na školu ihned vzbudí rozruch. A neunikne ani pozornosti Barbary. Sheba v ní vidí dobrou přítelkyni, která jí pomáhá vypořádat se s novým prostředím a žáky. Barbara v ní vidí velký objekt svého zájmu. Tuší, že ona je ta pravá... Herecký koncert Judi Dench a éterické Cate Blanchett v působivém a silném příběhu o vztahu dvou žen, který skončí nedozírnými následky pro obě. Předčítání pasáží z vlastního deníku je bravurní a přesně mapuje utvářející se a stupňující pouto k mladé učitelce. Famózní hudba Philipa Glasse dokonale zapadá do celkového příběhu a v jistých pasážích mocně dotváří pocity hlavních postav, které jsou stejně silně přenášeny na diváka. Myslím, že pokud bych byla v Sheebině kůži a přede mnou by se objevil ten krásný, černovlasý mladík a tím svým pohledem mě hypnotizoval, nebyla bych zřejmě ani já schopna mu odolat. Andrew Simpsona si pamatuji z filmu Píseň pro chudého chlapce. Po těch třech letech značně vyspěl a i zkrásněl a já se jen divím, že tento britský talent nemá na svém kontě více filmů. Svou postavu zde ztvárnil excelentně. (16.12.2010)

Stejně rafinovanou hru, jakou svádí zatrpklá, krutě cynická a dokonale osamělá Barbara s nezkušenou a skrytě nešťastnou Shebou, hraje i režisér Richard Eyre s divákem. Ze začátku neškodná partie dvou postav se po několika dějstvích přesunuje až do mrazivého zakončení, ve kterém vybuchující emoce přeskakují až k divákovi, oslněnému výkonem obou protagonistek. Výsledný dojem? Zarytý hluboko, hluboko pod kůži... (21.10.2007)

Typický film, ktorý stojí na výkone a hviezdnosti dvoch hlavných predstaviteliek a vo svojej propagácii sa tým vôbec netajil. Bez nich, v menšej produkcii s menej schopnými herečkami by sa mohlo jednať o dosť slušnú frašku. Ich presné vystihnutie svojich postáv im dodáva hĺbku a uveriteľnosť, zato vo vás vôbec nemusia vzbudiť sympatie a ani to nemajú v úmysle. Nejednoznačné poňatie, kde divákovú ľútosť s postavami strieda nenávisť alebo pohŕdanie a naopak, dáva na známosť, že sa pozeráme na vyzretý psychologický film, ktorému sa dá trochu vyčítať iba mierna akademickosť. (21.06.2012)