Králova přízeň

Chytře napsaný příběh těží hlavně z dvojice hereček v hlavních rolích a s divákem si hraje tím způsobem, že mu je napřed sympatická první, pak druhá, potom obě, chvíli nato ani jedna z nich... A nakonec... No, stojí to za to. V souboji Scarlett X Natalie u mě tentokrát vyhrála druhá jmenovaná (až mě to překvapilo), Eric Bana se na krále hodí, z vedlejších postav jasně vede matka Kristin Scott Thomasová. Chválím kostýmy, kameru a hudbu, nechválím skoro dvouhodinovou stopáž, která mi tak patnáct minut před koncem připadala už zbytečně moc dlouhá. Přesto čtyři hvězdy.__P.S. Za český název by měl zase někdo dostat me(n)tál. (30.08.2010)

Velmi povedené vztahové drama, které nám popisuje trnitý osud sester Boleynových. Náboženské i politické situaci "tudorovské" Anglie se věnuje jen okrajově a vypichuje jen ty rysy doby, které mají na příběh sester výrazný vliv. Ze začátku je to ten rodinný, kdy se Annu otec a strýc snaží dostat do královi postele pro získání jeho náklonnosti a zvýšení společenského postavení. Později je to vliv pobytu u královského dvora, který množstvím intrik a zrad v kombinaci se sesterskou rivalitu nahlodá jejich vzájemné pouto. Situaci si ovšem komplikuje i sama Anna, po té co se vrací z francouzského exilu s nejvyššími ambicemi - stát se královnou. Všechny postavy jsou velmi uvěřitelné díky kvalitním hereckým výkonům, přičemž dominuje ten Nataliin. Anna totiž prochází několika zásadními změnami, od křehké, naivní a citlivé dívky, přes cílevědomou manipulátorku, která si jde za pomocí intrik a na úkor sestry za svým cílem, po oddanou, ale nešťastnou manželku, která se jen zoufale snaží vyhovět králově touze - dát mu syna..aby nakonec pocítila na vlastní kůži, že králova přízeň je vrtkavá... (30.03.2011)

U tohohle filmu se nutně nabízí srovnání s The Tudors. A v tomhle soubojí vyhrává na plné čáře televizní verze. Film nedosahuje jejích kvalit ani po obsahové, ani po herecké stránce. Je to prostě nuda, ještě k tomu jak vystřižená z červené knihovny. Ale měla bych dodat, že pokud od toho nečekáte historické intriky a politiku, ale pouhou romantiku ze středověku, tak třeba budete spokojeni. (30.03.2008)

Vycházet z počtu napsaných románů a natočených filmů, mohli bychom si myslet, že jedinými pomazanými hlavami vládnoucími Albionu v celých jeho dějinách byli Jindra a jeho nejmladší dcerka. Pominu teď fakt, že mi to přijde dost škoda a jak moc bych chtěla někdy vidět na velkém plátně boj Mathildy a Stephena o anglickou korunu a poznamenám jen tolik, že když už teda zvedám nohu na tisíckrát označkovaný plot, měla bych ve vlastním zájmu dbát na to, abych aspoň vykouzlila značku odlišných křivek a pachu. Kupříkladu potisící nezobrazovat Anne tisíce dnů jako vypočítavou prodejnou mrchu, ale jako někoho, kdo diváka aspoň minimálně zaujme a přiměje ho s ním sympatizovat, namísto aby dívající se pokrčil na konci rameny a pronesl: "You had it coming, (other Boleyn) girl." A v duchu politoval Henryho, protože za léta snášení té mrňavé svině by měl vyfasovat svatozář a ne pověst tyrana, protože přiznejme si, já bych jí tu hlavu usekla mnohem dřív a nezatěžovala bych se objednáváním zkušeného kata, od kterého to bude minimálně bolet... Zkrátka Anne je coura, Mary je svatá (z historického hlediska nesmysl, z filmového nuda), král je jakožto pouhý pěšák ve hře obou sester upozaděný, dialogy jsou přiměřeně pitomé, proslovy zapálené, brady odhodlaně vysunuté a celé to je nuda k posrání, pardon my French. Tohle dojení dávno postklimakterické krávy mě rozčiluje víc než vystřižení Cumberbatchových scén a to je co říct. (20.05.2012)

Ženy to měly dříve neskutečně těžké, žily sužovány strachem, jestli se jim narodí žádaný syn a jestli náhodou kvůli rozmaru svého manžela neskončí ve vyhnanství nebo dokonce o hlavu kratší.. O Boleynových sestrách jsem už samozřejmě slyšela, ale filmu jsem se snažila vyhýbat, protože nemám ráda velkou část obsazení (Portman, Johansson, Bana, Garfield, Cumberbatch). Ale film i herci mě mile překvapili - Garfield a Cumberbatch svoji krátkou přítomností a ostatní přesvědčivostí. Připadá mi, že je to snad poprvé, co jsem viděla Johansson hrát. Prostou, ale dobrosrdečnou Mary ztvárnila velice dobře, zrovna tak jako Natalie ctižádostivou Anne. Příběh je asi nejsilnějším triumfem, ale hraje na milostnou strunu, takže mě nepřekvapuje, že to může někomu připadat přeslazené, ačkoliv podobností s Cruel Intentions jsem si tedy opravdu nevšimla. :) Hodně slušné historické drama, při jehož konci mi přeběhl mráz po zádech, přestože jsem dávno věděla, jak to skončí.. Navíc pro historické osobnosti, jejichž příběh skončil tragicky, mám jistou slabost. (20.05.2013)