China Blue
Obsahy(1)
V ilegálně natočeném snímku China Blue se dozvídáme, co by před námi Čína i maloobchodníci z celého světa raději zatajili – totiž jak ve skutečnosti vzniká oblečení, které si kupujeme. Hrdinkami filmu jsou dívky Jasmine a Orchid, které se snaží zvládat drsné pracovní prostředí továrny na džíny. Jejich životy se protínají s životem dalšího hrdiny, majitele továrny pana Lama. Snímek nabízí pohled z vrcholu i dna tovární hierarchie a posouvá tak složité problémy globalizace na osobní úroveň. Jako miliony dalších dívek opustila i Jasmine rodnou vesnici a vydala se za pracovním místem ve vzdálené továrně. Počáteční nadšení z toho, že vypomůže rodině, rychle střídá zklamání z dlouhé pracovní doby a opožděných platů. Jedinou útěchu nachází v přátelství s ostatními dělnicemi. Pan Lam zase musí přijmout přehnaně nízké výkupní ceny a rychlé dodací lhůty, aby mu západní odběratelé přihráli nové zakázky. A tak snižuje zaměstnancům platy a nutí Jasmine a její kamarádky pracovat nepřetržitě. Dělnice se bojí, že v práci usnou, a tak si na oční víčka připevňují kolíčky na prádlo. Jediným východiskem z neúnosné situace by byla stávka, ta je však v Číně nelegální. (Doc Alliance Films)
(více)Recenze (14)
Skvělý film. Každý ví jak to je, ale nikdo na to nemyslí, nic s tím nedělá a o nic se nestará, než o to jak co nejlevněji nakoupit. Jediné co mě mrzelo, že to nebylo delší, že toho nevíme víc a nedovíme se jak to bylo dál. Ale vlastně můžeme být rádi, že jsme mohli vidět aspoň to. Nejvíc řeči o tom, že média popisují Čínu jako něco hrozného a přitom je to demokratický stát....Nebo, že velký šéf oné továrny je zastáncem volnějšího pracovního režimu (nebo tak něco). Jak to asi vypadá v továrnách kde tak volnomyšlenkářského šéfa nemají? A taky to bylo řečeno krátce potom co si J. vyslechla přednášku začínající slovy: Jsme tady velmi přísní.... A tak bych mohla pokračovat dál. Film zkrátka ukazuje vše. Navíc nic nezveličuje a nehraje na city a tím zůstává objektivní. ()
I když je to hnus, co se v Číně děje, nebudu zastírat, že jsem až tak moc překvapená nebyla. Zaujala mě postupná transformace Jasmíny z poměrně spokojeného nováčka na ostřílenou a nespokojenou zaměstnankyni. Co mě opravdu dostalo byly přibližné výše platů a celkové náklady na výrobu riflí, kde jsem nevěřila vlastním očím. Celkově zajímavá podívaná, ale pro mě tak nepředstavitelná a vzdálená, že si z toho asi žádné morální ponaučení neodnesu. ()
Až si opět někdy půjdu koupit "Levi´sky" nebo "HISky" ,tak si určitě vzpomenu na tu spoustu čínských otroků a nevolníků co se na nich podíleli.Ne,že bych si dodnes dělal iluze o tom jak vzniká zboží "Made in China",ale to co je v tomto dokumentu...No potvrdilo se mi,že je lepší jednou vidět,než stokrát slyšet.Je pro mě naprosto nechutné,že tak velká část zisku,v tomto případě z džín,padne do kapsy západním firmám ,zatímco ti co je vyrábějí mají sotva na holé živobytí v naprosto děsivých ubytovacích podmínkách,přesčasech, pod neustálým dohledem manažerských popoháněčů....Jak tohle může každý z nás v Evropě,Americe i jinde,kterému tato neudržitelná situace není lhostejná,změnit ? ! ! !..................... PS : Před časem jsem četl knihu od Eduarda Stehlíka-Lidická vzpomínání.Na straně 105 vzpomíná M.Suchánková z Lidic : "Abyste si udělali představu po tom,jaké normy byly pro nás stanoveny,mohu uvést následující příklad.Na "bandu" nás současně pracovalo 20 žen a za jednu dvanáctihodinovou směnu jsme musely ušít 220 dlouhých vojenských zimních kabátů s podšívkou a to včetně obšití dírek a přišití knoflíků.Například ty ženy,které přišívaly knoflíky jich musely za směnu přišít osm set,tedy prakticky jeden konflík každou minutu a to dvanáct hodin bez přestávky..."Jeden z mála rozdílů v pracovních podmínkách lidických žen a současných čínských,filipínských a jiných otrokyň banksterského globálního volného obchodu vidím asi ten,že se dneska na pracovišti za neplnění normy nepopravuje.Zatím..... ()
,,V LIFENGU S RADOSTÍ VYRÁBÍME RIFLE PRO CELÝ SVĚT. NIKDY NEZMEŠKÁME TERMÍN, I KDYBY NAŠI ZAMĚSTNANCI MUSELI PRACOVAT CELOU NOC.“… /// Hnusnej pohled za ,,riflovou“ oponu, odtajňující pravou cenu NAŠICH riflí. Šestnácka Jasmína zdrhá z venkova do víru velkoměsta (chlast, kino… ZAPOMEŇ! Práce, ví totiž, co je její povinnost vůči rodičům!). V telce totiž říkali, že Čína vstupuje do nový éry… ,,CIZINCI ČÍNĚ MOC NEROZUMÍ“ pravil majitel textilní továrny… Má pravdu, a ani tenhle dokument tomu zřejmě moc nepomůže. Ovšem mohli bysme leccos pochopit. Třeba až uvidíte tu návštěvu obchodní delegace… Super dokument, ve kterým to, vo čem slýcháte, můžete i vidět. A to je Čína. Co teprve Bangladéš! 15 tejdnů s Jasmínou, který vede k drsnýmu obvinění západní společnosti, nelze jinak než doporučit. A to i přesto, že vím, že tahle mince má dvě strany. Tohle je totiž žurnalistika. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mým snem je brát 6 centů za hodinu. 2.) Pochopím, proč u nás nejsou textilky. /// PŘÍBĚH ***** ()
Amnesty International. // Snímek z jiného světa, z jiné kultury, od jiných (a jinak uvažujících) lidí. Dělníci makají i dvacet hodin denně, směšnou výplatu častokrát ani nedostanou a šéfovi továrny se jeho zaměstnanci jeví jako nevděčná děcka. Co dělat? Protestovat a riskovat tak nejen ztrátu výplaty, práce, bydlení, ale i svobody? A je vůbec důvod protestovat, když jim (v přepočtu na českou měnu) částka 1,50 na hodinu přijde "docela normální"? // China Blue je jedním z těch počinů, po jehož zhlédnutí si připadáte jak rozmazlení fakani, co si stěžují na malichernosti. Ale tady žijeme jinak, v jiných podmínkách a naskýtá se otázka: "Co můžeme dělat?" Tak v první řadě se začít zajímat, pokud nás to sere, jak se "vedle" vykořisťují dělníci (a mnohdy děti). A v neposlední řadě nad tím přemýšlet. // Je mi jasné, že v těchto podmínkách je pro nás nejdůležitější cena - ale najednou mám pocit, že i ty jeansy za skvělou cenu (a přesto těžce předražené!) jsou najednou nevyčíslitelně - opravdu NEVYČÍSLITELNĚ - drahé. /// Pro Fair Trade není jen pojem. ()
Galerie (3)
Reklama