Obsahy(1)
V ilegálně natočeném snímku China Blue se dozvídáme, co by před námi Čína i maloobchodníci z celého světa raději zatajili – totiž jak ve skutečnosti vzniká oblečení, které si kupujeme. Hrdinkami filmu jsou dívky Jasmine a Orchid, které se snaží zvládat drsné pracovní prostředí továrny na džíny. Jejich životy se protínají s životem dalšího hrdiny, majitele továrny pana Lama. Snímek nabízí pohled z vrcholu i dna tovární hierarchie a posouvá tak složité problémy globalizace na osobní úroveň. Jako miliony dalších dívek opustila i Jasmine rodnou vesnici a vydala se za pracovním místem ve vzdálené továrně. Počáteční nadšení z toho, že vypomůže rodině, rychle střídá zklamání z dlouhé pracovní doby a opožděných platů. Jedinou útěchu nachází v přátelství s ostatními dělnicemi. Pan Lam zase musí přijmout přehnaně nízké výkupní ceny a rychlé dodací lhůty, aby mu západní odběratelé přihráli nové zakázky. A tak snižuje zaměstnancům platy a nutí Jasmine a její kamarádky pracovat nepřetržitě. Dělnice se bojí, že v práci usnou, a tak si na oční víčka připevňují kolíčky na prádlo. Jediným východiskem z neúnosné situace by byla stávka, ta je však v Číně nelegální. (Doc Alliance Films)
(více)Recenze (14)
Jiný kraj, jiný mrav. V případě asijské výroby ryze amerických gatí platí spíš: Jiná Čína, jiná špína. Zatímco v ČR se řeší minimální mzda či délka rodičovské dovolené (a myslím si, že tyto debaty mají smysl, nechci je smetat pod stůl nebo je snad zametat pod koberec!), v čínské fabrice nedostanou zaměstnanci třeba 3 měsíce plat, ale stejně tam pořád chodí, protože je drží aspoň vidina budoucího štěstí, případně vzpomínky na minulé neštěstí... I když mě nejdřív napadlo, že jsem se měla stát střihačkou nití, protože bych na tom nic nezkazila, při představě 7 pracovních dní s patnáctihodinovou směnou a s bydlením na oné ubytovně, kam si můžu "pohodlně" přinést oběd, jsem si rázem zase trochu víc vážila svého teplého místečka na své židli. Jak se ale dostat z kruhu ven? Když budou zákazníci zboží kupovat, pracovní podmínky se nezlepší, když zboží kupovat nebudou, podmínky se nezlepší, ale navíc dojde ještě k propouštění... ()
Amnesty International. // Snímek z jiného světa, z jiné kultury, od jiných (a jinak uvažujících) lidí. Dělníci makají i dvacet hodin denně, směšnou výplatu častokrát ani nedostanou a šéfovi továrny se jeho zaměstnanci jeví jako nevděčná děcka. Co dělat? Protestovat a riskovat tak nejen ztrátu výplaty, práce, bydlení, ale i svobody? A je vůbec důvod protestovat, když jim (v přepočtu na českou měnu) částka 1,50 na hodinu přijde "docela normální"? // China Blue je jedním z těch počinů, po jehož zhlédnutí si připadáte jak rozmazlení fakani, co si stěžují na malichernosti. Ale tady žijeme jinak, v jiných podmínkách a naskýtá se otázka: "Co můžeme dělat?" Tak v první řadě se začít zajímat, pokud nás to sere, jak se "vedle" vykořisťují dělníci (a mnohdy děti). A v neposlední řadě nad tím přemýšlet. // Je mi jasné, že v těchto podmínkách je pro nás nejdůležitější cena - ale najednou mám pocit, že i ty jeansy za skvělou cenu (a přesto těžce předražené!) jsou najednou nevyčíslitelně - opravdu NEVYČÍSLITELNĚ - drahé. /// Pro Fair Trade není jen pojem. ()
I když je to hnus, co se v Číně děje, nebudu zastírat, že jsem až tak moc překvapená nebyla. Zaujala mě postupná transformace Jasmíny z poměrně spokojeného nováčka na ostřílenou a nespokojenou zaměstnankyni. Co mě opravdu dostalo byly přibližné výše platů a celkové náklady na výrobu riflí, kde jsem nevěřila vlastním očím. Celkově zajímavá podívaná, ale pro mě tak nepředstavitelná a vzdálená, že si z toho asi žádné morální ponaučení neodnesu. ()
Zaujímavý dokument, ktorý má napriek trošku ošumenému vizuálu dosť zaujal. Cynický spotrebný kolotoč je vystihnutý dosť dobre (a to ani z ďaleka nie som ľavičiar) a nepochybujem, že v značnej časti (no neviem, či by som rovno povedal, že vo väčšine) fabrík v Číne to (až) takto funguje, no často som mal nepríjemný pocit v žalúdku, že niektoré zábery pôsobia nepríjemne zinscenovane... ()
Do zkouknutí tohoto dokumentárního filmu jsem neměl úplnou představu o tom, co vše stojí za čínskou velkovýrobou. Člověka to nutí zamyslet se nad celkovým dopadem pro naši společnost. Pro nás je výhodné nakupovat levně a spotřební věci vyměňovat stále za nové. Škoda, že za tím vším stojí nešťastné lidské příběhy. ()
Reklama